Kdo seje vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném Česku od revoluce neběží spor o nic jiného, než o majetek a o zlodějny. Stejná politická reprezentace a stejní recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní měli řešit skutečný problém: vyrovnání se s českou minulostí. Vládní koalice tento problém zpackala společně s církvemi. Slovo zloděje zametajícího vlastní korupční kauzy nemá smysl, tolik k politickým slibům vládní koalice.

Českými médii proběhla velká kampaň na téma, jak jsou polské potraviny strašně jedovaté. Objevily se články v novinách i televizní reportáže, kdy pobouření novináři kroutili hlavou, jak je to vůbec možné, že když je tolik strašných a jedovatých šmejdů z Polska, tak import potravin stále roste.
Problém není v zemi původu, problém je v podvodnících.

Zdá se, že Jiří Paroubek vzal své rozhodnutí opustit vedoucí funkce v ČSSD velmi zodpovědně a začal za sebou pálit mosty, protože si nedovedu představit, že by se po zveřejnění textu Vítězství bez fanfár ještě mohl na přední posty ve straně či vládě vrátit.