Velkohubé počínání USA spojené s černobíle-arogantním fundamentalistickým viděním světa se stalo na dlouhé, předlouhé časy (to je prosím biblický výraz) jedním z centrálních témat našich komentářů. Důvod je prostý: Evropa je s USA svázána pupeční šňůrou společných demokratických tradic pohříchu zvaných „západní civilizace“. Pravím „po hříchu“, neb zbožná Amerika driftuje do nedemokratických vod konečného zúčtování s terorismem, při kterém její hodnoty chřadnou na úbytě války vedené nepřiměřenými prostředky: pomocí lží, nezákonného fízlování, mučení a systematického vládního oklešťování lidských práv. Nejsem protiamericky zaměřený, protože obdivuji paní „Majdalénku“ a její politické umění, které za prezidenta Clintona zkrotilo balkánské válečné zločince typu Miloševiče. My, obyvatelé Evropy, jsme bezmocně přihlíželi řádění politických zločinců pořádajících etnické čistky, což na konci 20. století představuje kontinentální vysvědčení naprosto tristní. Bez pomoci této statečné Evropanky, dvakrát vyhnané ze střední Evropy, bychom byli nuceni přežvýkávat ve velkém otázky, které dnes řeší specializované mezinárodní tribunály pro genocidu. Přesto zůstal na štítu masakr ze Srebrenice: Jak to, že evropské mírové sbory nechaly vlastní blbostí či zbabělostí zmasakrovat nevinné civilisty? Ovšem bez pomoci USA by nešlo jen o jeden masakr za blahovolné evropské asistence. Masové vraždění by asi postihlo celou bývalou Jugoslávii. Selhání americké demokracie v „posledních časech“ apokalyptického Bushova boje proti terorismu nese trpkou příchuť známého přísloví: „Když se zkorumpuje to nejlepší, tak pouze do nejhoršího“.<BR><BR>Ze spánku se mezitím probudil ruský medvěd. Po záměrně vedených obstrukčních jednáních s Ukrajinou nařídil Putin státnímu podniku jménem Gazprom, aby uzavřel neposlušnému státu dodávky plynu, a to v největších mrazech. Nebudu vás unavovat s čísly o významu Ruska na světovém surovinovém trhu, a zejména na trhu západní Evropy. To si přečtěte třeba <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/rusko.mht">zde</A>. Ukrajinci se podle Putina rozhodli pro podlou zradu, protože se přiklonili k západním demokraciím. Nový vládce Ruska řekl zcela nedvojznačně: "Když se chtějí chovat tržně, tak jim to umožníme." Ceny za zemní plyn v západní Evropě jsou ve srovnání s interními cenami v post-sovětském bloku zhruba pětinásobné. Představte si, že na sporožiru nemáte nic a najednou vám na začátku prosince někdo řekne, že od prvního ledna začnete platit za plyn pětinásobně, jinak vám zavře kohoutek. To se stalo Ukrajincům. Nechci detailně komentovat důsledky tohoto kroku pro pozici prezidenta Juščenka. Přežil otravu dioxinem, uvidíme jestli přežije útok přes plynový kohoutek. Nechci jej idealizovat; nedávno jsem mluvil s člověkem, jenž se vrátil Ukrajiny. Zdá se, že nový šéf ne zcela zvládá autoritativní sklony, což ukazuje jeho rozchod s Timošenkovou a rovněž nevybíravý útok na novináře, kteří odkryli pochybné obchodní praktiky jeho vlastního syna. Ale Juščenkův statečný boj s korupcí a s nepotismem je třeba zásadně ocenit a podporovat, protože na Ukrajině a v Rusku je korupce základním kamenem politického a hospodářského systému.<BR><BR>Oranžová revoluce se pokouší dostat Ukrajinu do Evropy, což Rusové považují za přímou provokaci a hrozbu. Proto používají už jen bič a žádný cukr, který mají vyhrazený pro Lukašenkovo Bělorusko a pro jiné, téměř totalitní režimy svých satelitů. Ve srovnání s Ukrajinou platí poslušné autoritativní režimy postsovětských pohrobků za kubík plynu směšnou cenu. Putin doufá, že ukrajinský lid zatím nedosycený demokracií, leč zcela jistě přesycený mrazem, sáhne do akčního arzenálu ještě jednou a změní oranžovou revoluci v rudou kontrarevoluci. Na názvu nezáleží. Třeba se ruská hegemonie prodá v nacionalisticky laděném balení. A to už není jen záležitostí Putina. V Ukrajině se hraje o osud Evropy podobným stylem, jako se v Mnichově hrálo o osud předválečného Československa. Nejde přece o to, zda v našich kohoutcích klesne tlak plynu pod požadovanou mez. To je zcela technická, tudíž zcela podružná záležitost. Putin na dodávkách do západní Evropy zatím naprosto závisí kvůli politické věrohodnosti. Pochopitelně, že může utáhnout kohoutek i nám či Němcům, a to naprosto stejným způsobem jako Ukrajině. Vždyť plynovody jsou obsluhovány z moskevské centrály Gazpromu a její šéf je bývalým vysokým hodnostářem KGB. Jenže my máme žít v iluzi, že se to nikdy nemůže stát. Nejsme přece nějací Ukrajinci. V této iluzi máme být ukolébáni zejména nyní, kdy závisíme na dodávkách ruského plynu jen z jedné poloviny. Medvědi dobře vědí, že turisti zatím zbraně mají. Až bude závislost kolem 80 procent jako v Ukrajině, pak lze postupovat politicky a mocensky kreativněji.<BR><BR>Ve fašistickém Madridu třicátých let se bojovalo za Prahu, v Ukrajině se nyní bojuje za novou Evropu. Jistěže, ideologická hesla nemohou plně vystihnout složitou realitu politického jednání. Jedno je však jisté: pokud Evropa pustí Ukrajinu a kapituluje před ruským medvědem a jeho neurvalými způsoby, pak prohrála v neuvěřitelně krátké době další válku. Tentokrát válku o plyn a tím i boj o demokracii. Svou zbabělostí by totiž ukázala, že již není schopna bránit demokracii jako nejvyšší politickou hodnotu. Že jí záleží pouze na fyzickém teple, nikoliv na lidské přítulnosti. Klesli bychom na animální úroveň, protože i zvířátka v zoo potřebují teplo. Pak by ale nejvyšší a vše ospravedlňující cíl západních Evropanů tvořily sobecké konzumní zájmy, nikoliv starost o kolektivní bezpečnost Evropy. Tím by se znovu potvrdilo mé narůstající podezření, že evropská demokracie postupně degeneruje na sociální hordu individuí srostlých s nákupními košíky. Mění se evropská demokracie vskutku na ochlokracii, na vládu demagogicky ovládaného davu postaveného mimo důstojný politický život? <BR><BR>Jistě, od pracovního stolu v plynem vytopené pracovně se dobře radí. S Ruskem nelze vyjednávat stylem: „Hej, počkej!“. A už vůbec ne v situaci, kdy společná Evropa prakticky neexistuje. Je oslabená rakovinou národních egoismů typu Klause, který na politicky sjednocenou Evropu nevěří, protože jeho ego se rozpíná stejně daleko, kam sjednocená Evropa sahá. Evropu však oslabuje i rakovina kupeckých počtů a kramářů typu Paroubka. Jeho hlavní proevropský argument spočívá ve vítězném oznámení, kolik jsme z kasy EU dokázali urvat pro sebe. První politik mlčí k Putinově počínání demagogicky, protože levá tlapa medvěda by jeho kotlinový egocentrismus připlácla jako mýdlovou bublinu. Druhý český exponent mlčí z vypočítavosti, protože pravá tlapa medvěda spočívá na plynovém uzávěru. Jak tedy vyjednávat s medvědem rozhodnutým vyboxovat Ukrajinu z ringu? Můj praktický návrh zní: Evropský parlament by měl odhlasovat rezoluci, která jasně a nedvojsmyslně odsoudí mocenské choutky medvěda otáčejícího ventilovým uzávěrem. To nechá na jednu stranu otevřenou možnost pro další jednání: vždyť rezoluce zavazují jen ty, kteří rezolucím věří. Tím se uklidní cynikové všeho druhu. Na druhou stranu se tím jasně řekne, že Evropa stojí na určitých hodnotách, které je nutno bránit vždy, všude a nade všechno, protože jsou univerzální. Tím se smysl a váha demokracie stane znovu politickým argumentem v situaci, kterou zatím ovládají utilitární a naprosto egoistické zájmy Evropanů a Rusů. Pak se musí demokratické síly spojit a říci, že odhlasovaná prohlášení opravdu zavazují ty, kdo v ně věří. Pokud zvítězí zájmy teplého žaludku ohřívaného ruským plynem, pak evropská demokracie prohrála další bitvu o ideje. Přestala by věřit na univerzalitu určitých hodnot, protože není ochotna přinést ani tu minimální oběť nutnou k jejich udržení a prosazení. Ukrajina se přitom může jít klouzat a pak zmrznout, protože se stane obětním beránkem velké geopolitické traktace. Ale to přece známe z Mnichova roku 1938. Utilitarista typu Švejka by řekl, že je lépe vzdát se Putinovi hned. Když se myslí zadnicí, musí být nohy pěkně v teple.<BR><BR><BR>