Maďarská vláda Viktora Orbána se opět jednou postarala o pozdvižení. Na americké sankce uvalené na spolupracovníky Orbána ze strany USA nereaguje a jde si tvrdohlavě za svým. Nyní ohrožuje nejenom zájmy bank, nýbrž chce ohrozit i zájmy amerických internetových magnátů. Článek ve FAZ ohledně Maďarska píše, že za každý gigabyte by musel uživatel zaplatit státu 50 centů, tedy zhruba 14 korun. Je to hodně? A jaký finanční přínos by mohla tak státní kasa získat? Tomu se budeme věnovat ve II. části příspěvku.

Na druhou stranu chce maďarská vláda zavést jednotnou daň z příjmu občanů ve výši 16 %, daň z příjmu živnostníků a malých podniků na 10 %, velkých podniků na 19 %. K tomu zůstane zachována speciální bankovní daň, telekomunikační daň a daň z obratu reklamy. Připomeňme ještě, že Maďarsko má nejvyšší sazbu DPH v Evropě: 27 %. Zatím není jasné, zda bude s touto daní hýbat. Tolik tedy fakta. Připomeňme, že česká média k této problematice zveřejnila pouze tendenční články a fotky z masového průvodu protestujících Maďarů.

Samozřejmě si Viktor Orbán pěkně naběhl na vidle: Opozice má úžasné téma, jak oslovit voliče, zejména ty mladé, a jistě využije tento záměr jako bič proti vládě. Ale toho si je jistě strana FIDESZ vědoma. Zkusme se podívat na celou záležitost bez emocí. Má zavedení této daně smysl, nebo jde opravdu o nesmysl?

Nespravedlivá struktura současného daňového systému

Ve 21. století potřebujeme zcela jiný daňový systém než systém vytvořený po II. světové válce, kdy se rozbíhala průmyslová industrializace zničené Evropy. Stát se nyní dostal vinou slabé a zkorumpované politiky a pasivního, nevzdělaného občanstva do kleští oligarchie všeho druhu. Daňová základna eroduje stále více, přičemž daňovou zátěž, která je přenášena stále více na pracující občany a rodiny zejména, nejde zvyšovat do nekonečna. Zvláště když mzdy stagnují a kapitál vyvíjí trvalý tlak na zvýhodňování a snižování daňové zátěže.

Především se však stát stal obětí mezinárodního lichváře, protože se zbavil možnosti získávat finanční zdroje na základě práva suveréna tisknout peníze prostřednictvím skutečně nezávislé, plně transparentní a pro obecné blaho všech občanů pracující nezávislou institucí, která by ovšem podléhala demokratické kontrole. Tím není myšlena pochopitelně současná tzv. „nezávislá“ Česká národní banka, a už vůbec ne Evropská centrální banka.

Tím pádem je vyvíjen neustálý tlak na zadlužování státu, poněvadž peníze jsou emitovány do oběhu prostřednictvím dluhu a stát je nucen platit soukromým subjektům úroky, které rostou exponenciálně, nikoliv tak ekonomika a příjmy z daní. Kromě toho však musí stát hradit k plnění svých funkcí, které jsou dány zákonem, výdaje, které ovšem rovněž v důsledku inflace rostou. Pokud by stát určité služby nezajišťoval, zhroutí se prostě i ekonomika. Viz článek k tématu “bankovní socialismus” a systému “bail-in” a “bail-out”.

Daňová zátěž je neúměrně vysoká vzhledem k úrovni příjmů obyvatel, a pokud ještě každý z nás započítá úroky, obsažené v cenách zboží a služeb, které platíme globálnímu lichváři – onomu 1 % na špici pyramidy, nezbude než konstatovat, že hranice byla překročena.

Reforma daňového systému pro 21. století

Po II. světové válce byl vytvořen ve většině západních zemí Evropy systém, který měl být spravedlivý a bránit přílišnému otevírání nůžek mezi bohatými a chudými a podporovat rozvoj střední třídy, která měla být garancí fungování demokracie. Podívejte se na článek Má rýnský kapitalismus ještě budoucnost?

Tento systém fungoval úspěšně až do poloviny 70. let. Evropa byla zničená, rychlý hospodářský růst a rozvoj výrobních sil a technologií umožnil růst mezd, přičemž i požadavky kapitálu – zejména úroky z úvěrů z Marshallova plánu - mohly být uspokojeny a stát měl dostatek zdrojů na plnění svých funkcí.

Pozitivní vývoj však postupně degradoval s tím, jak se trhy postupně nasycovaly a tlak kapitálu s připraveným modelem globalizace vedl ke snižování daňového zatížení bohatých a zvyšování daňové zátěže většiny obyvatelstva. Rozvoj technologické a informační společnosti a nástup globalizace však vedl k ubývání pracovních míst a lidé mohou být v budoucnosti nahrazeni více méně roboty. Co pak s nimi? Tedy s těmi lidmi?

Zdaňovat lidskou práci v XXI. století je nesmysl

Je proto zcela zcestné dnes zdaňovat lidskou práci, která jediná vytváří hodnoty a nikoliv kapitál, který nasazuje místo lidí počítače a roboty. A naprosto zvrhlé je, že nejsou odsávány nadbytečné finanční bubliny vznikající ze spekulací s penězi na finančních trzích, které ve skutečnosti trhy jako takové zcela manipulují a ničí.

Začneme-li skutečně přemýšlet, jak by měla vypadat daňová reforma v období velkých technologických změn, musí nás brzy z přemýšlení začít bolet hlava. Ta ale nikoho zjevně nebolí tam, kde by se tím měli zabývat. Na našich vysokých školách a v expertních poradenských politických grémiích.

Resumé k tomuto bodu: Potřebujeme zcela nový pohled na daně a jejich úlohu, vypracování nové daňové teorie a její uvedení do praxe. Potřebujeme takovou daňovou soustavu, která nebude nástrojem přerozdělování od pilné většiny k parazitickému 1 % a zajistí plnění funkcí státu, nikoliv jeho oslabování. Systému daní, které bude chránit životní prostředí, naše zdraví (a tím je myšleno rovněž zdraví psychické – což má souvislost i s internetem) a zabrání se zneužívání vyspělých technologií pro triviální účely. Ale sem patří i zvláštní ochrana půdy, vodních zdrojů, rozumné využívání surovin.

Co se má danit v 21. století? No přece informační dálnice

Jako v 19. století průmyslníci, tak ve 21. století budou bránit svá privilegia internetoví magnáti. Kanadský ekonom Artur J. Cordell přirovnal „information-highways“ k „motor-highways“, tedy internetové dálnice jsou něco jako automobilové dálnice. Podívejte se na jeho studii New Taxes for a New Economy. K jeho analýze se vrátíme v další části příspěvku, poněvadž si zaslouží pozornost, než začneme nadávat Orbánovi. Cordell označuje digitální toky, transfer informací, za nové bohatství národů. Na dálnici se platí mýtné a internet je svým způsobem dálnicí. I tato by měla být využívána rozumně a nepřetěžována, poněvadž pak chybí kapacita, která je blokována těmi triviálními činnostmi, které vyžadují velké zatížení, jako je zasílání fotografií, on-line počítačové hry – ona metla ohrožující zdravý vývin našich dětí, či hazard. Tato dálnice by měla být využívána především ve prospěch vzdělanosti, informovanosti a zefektivnění naší práce. Nikoliv, aby se z mladých lidí, sedících do noci nad počítačem, stávali ve škole spící zombie.

Všichni jsme dennodenně zahlcováni nevyžádanými informacemi, spamy, reklamou. Stačí, aby se někdo dostal na vaši mailovou adresu. Tuto lavinu jsme nuceni s relativně vysokými náklady filtrovat. Údajně svého času nejvlivnější dáma světa počítačů Ester Dysonová z firmy Edventure požadovala na konferenci ve Vídni v roce 2002, aby se zavedlo zdanění elektronické pošty kvůli zbrzdění záplavy spamů. Samozřejmě největší odpor proti něčemu takovému přichází z USA.

Zeptejte se dnešních učitelů, zda mají díky internetu dnes méně práce, co se týká nárůstu byrokracie na ně kladené. Zde nediskutujeme o pozitivech, která přináší internet pro jejich vlastní vzdělávání a vzdělávání studentů. Tady je přínos naprosto neoddiskutovatelný a revoluční. Technika dokáže nastavit různou úroveň cen za služby i u internetu, protože umí nastavit i různou úroveň poplatků za služby např. u mobilních telefonů. To by umožnilo zavést systém levných služeb do zaostalých oblastí nebo pro hendikepované osoby či sociálně znevýhodněné skupiny. Stát musí bránit své zájmy v oblasti zajištění plnění svých funkcí, nikoliv pouze přihlížet k jejich likvidaci, místo aby chránil zájmy internetových magnátů. To samé se dnes děje i u ochrany a zvýhodňování bankovního sektoru.

Na závěr I. části příspěvku bych použila citát ostříleného, angažovaného, ale v hodnotách skutečné křesťanské morálky pevně zakotveného manažera a vysokoškolského profesora Dr. Heinricha Wohlmayera z jeho knihy Globales Schafescheren (Globální stříhání ovcí) vydané v roce 2006.

H. Wohlmayer wrote:
Tradiční daňový systém je neudržitelný a ztrácí svou základnu. Moderní informační společnost vyžaduje přizpůsobení daňových systémů nové realitě.

A nejde jen o daň z finančních transakcí spekulativních transakcí, nadměrného zneužívání internetu. Jde o ekologický systém ohrožující levnou leteckou dopravu, znečišťování životního prostředí, ochranu půdy a vodních zdrojů, či nakonec nás všechny ohrožující mohutný obchod se zbraněmi.

Pokračování studie
Daň z internetu a podnikání v XXI. století (část II.)