Podívejme se na zajímavé srovnání pozic nejvíc používaných měn na světových trzích, situace v roce 2013 a leden 2014. Komentář k tomu přinesly dnešní Wirtschaftsnachrichten.de. Žlutá linka ukazuje růst čínského juanu během jednoho jediného roku.



Přestože Čína má „pouze 7% růst“, její pozice jako silné hospodářské velmoci, která nahrazuje USA, je neotřesitelná. Jüan (renminbi) vytěsnil z vedoucích pozic kanadský a australský dolar a stal se jednou z pěti nejvíc používaných měn. Plán poškodit euro se plánovačům ze zámoří podařil dokonale. Obrat EU-obchodu s USA se zvyšuje. Naopak sankce vůči Rusku tvrdě dopadají na ekonomiku evropských států. A tyto sankce nemají žádný racionální základ, kromě záměru US elit dostat Evropu na kolena a provést další kolo přerozdělení majetku směrem od evropských občanů k elitám. Objem obchodu USA s Ruskem roste (proti předchozímu roku o 3 %), naopak obchod EU s Ruskem poklesl v loňském roce o 1 %. Jde o to, že USA vydělává na sankcích na úkor Evropy! Tsipras má pravdu, viz náš předešlý článek (Syriza může vyvolat vlnu, která pohne Evropou). Takhle to dále nejde. Nemůžeme být ekonomicky a politicky hloupější než Američané, kteří vedou studenou válku s Ruskem na úkor EU, a přitom chtějí zničit oba najednou. A shazování peněz z helikoptéry ECB ve prospěch zbankrotovaných bank také nepomůže.

Jak se krade ze společného (nebo přerozděluje)

Podívejme se nejdříve na trend přerozdělování bohatství. Tento alarmující vývoj se během uměle vyvolané krize urychlil. Graf ukazuje, jak velký podíl na světovém bohatství mají jednotlivé státy. Největší podíl mají nejbohatší občané USA. Celkem 160 tisíc nejbohatších rodin, což je 0,1 % obyvatel, vlastní stejně jako 90 % amerického obyvatelstva dohromady. Z pohledu možností poptávky, která řídí rozvoj ekonomiky, je americké hospodářství vyřízeno. Prezident Obama si může vykládat ve své zprávě k Unii co chce. Analýzu přinesla studie Emmanulea Saeze z Berkeley univerzity v Kalifornii a Gabriela Zucmana z LSE London. Lze dohledat na internetu, vřele doporučuji.



Oranžová křivka ukazuje pokles podílu 99 % obyvatelstva na světovém bohatství, pokud tento trend bude pokračovat. Na druhé straně je vidět přerozdělování světového bohatství prostřednictvím vyvlastňování obyvatel. To ukazuje trend růstu majetku nejbohatšího jednoho procenta světové populace. Tuto analýzu zpracovala švýcarská Credit Suisse pro zasedání v Davosu. Zajímavá je celá analýza, kde se uvádí například, že bohatství 80 nejbohatších lidí na zeměkouli se od roku 2009 zdvojnásobilo. K tomu viz nedávný článek redakčního kolegy (Odvrácená tvář globálního minotaura).

Jak jedno promile všechny likviduje, a planetu Zemi k tomu

Tento naprosto devastující vývoj ekonomicky a odpovídajícího ekologického stavu celé planety představuje důsledek řádění mezinárodní bankovní mafie, která řídí činnost centrálních bank. Politika klopýtá hodně pozadu, respektive hlavní politické, tzv. systémové strany. Ty zůstávají plně v zápřahu nemocného finančního systému a slouží korporátně oligarchickým zájmům onoho jednoho promile superbohatých. Měnově politická rozhodnutí centrálních bank bez změny fiskálního rámce a nastavení investičního programu problém deflace nevyřeší.

Klíčovým problémem Evropy je chybějící poptávka jako důsledek politiky škrtů v celé Evropě. Tato politika je nadiktovaná ze zámoří. Stačí se podívat na Česko jako ideální příklad. Proč se poptávka v ČR snižuje, a jak dokonale se podařilo Česko balkanizovat? To je vidět z porovnání úrovně minimálních mezd v EU. Česko je skoro největší žebrák.



Podívejte se na rozdíl mezi minimální mzdou Česka (332 EU) a Řecka (751 EU). Patříme mezi EU-žebráky, a ani o tom nevíme. To je pro bankstery a oligarchy naprosto ideální stav, jenže vede k deflaci.

Jak se účelově zadlužují celé státy

Jedině USA si mohou legálně půjčovat peníze od centrální banky (Federálních rezerv), která je ovšem plně v rukou soukromých bank. Ostatní státy se musí zadlužovat přes tzv. "finanční trhy", tedy na sekundárním trhu. Tento trh prostřednictvím pohyblivých úrokových sazeb, na které mají vliv ratingové agentury, drží celé státy v šachu. Tím jsou vykonavateli skutečné politiky, který ničí celé státy, jako v případě Řecka a dalších. O tom píšeme pořád, viz např. heslo "bankovní socialismus" a "záporný úrok". Zastupitelská demokracie prostřednictvím volených, a následně koupených či vydíraných zástupců, je bankéřům k smíchu. Proto je tak žádoucí prosazovat tuto „zastupitelskou demokracii“ po celém světě.

Evropská centrální banka se proto stala nástrojem ničení eura skrze prosazení politické unie shora. Velcí obdivovatelé EU z 90. let u komunistů a socialistů jsou dnes ideologicky hloupí v tom, že nevidí naprosto odlišnou EU současnosti, kterou ovládají úplně jiné síly a zájmové skupiny. A dokonce jdou se svou hloupostí tak daleko, že obhajují devastační smlouvy korporací typu TTIP. Evropská banka mohla teoreticky pomoci řešit hospodářskou krizi jako poslední věřitel. Mohla by konečně přestat nutit státy, aby si půjčovaly na sekundárním finančním trhu. Místo vykupování toxických ABS od spekulativních bank, které prohrály sázky, by uvolnila prostředky přímo jednotlivým státům, postiženým velkou nezaměstnaností. Ovšem ne na rychlé zvýšení sociálních dávek a zvýšení počtu neproduktivních pracovních míst.

Alexis Tsipras jistě dobře ví, že nestačí jen zvýšit minimální mzdy a zaměstnat Trojkou vyhozené lidi ze státního sektoru, který nic neprodukuje. Tím nepostaví ekonomiku země na nohy. Jenom úvěry puštěné centrální bankou do ekonomiky na projekty investičního charakteru vytvoří pracovní místa a jsou smysluplné a zvýší poptávku. To by znamenalo ovšem také nástup reindustrializace a ústup od ideologie globalistické konkurence a nastavení bariér finančnímu kapitálu. Až do 90. let musel nést kapitál odpovědnost k místu, kde vznikl a volný pohyb byl omezen.

Tisknout peníze a shazovat je z helikoptéry povede pouze k vykoupení zásob čínského zboží a udělá jeden velký spotřební mejdan. A pak - po nás potopa. I když by si stát z této párty vzal jednorázově alespoň těch 21 % na DPH.