Velký tunel do budoucnosti
Prostě je to taková zjednodušená teze, že v zásadě u nás byla do jisté míry vytunelována minulost, teď jsme svědky tunelování přítomnosti a začíná se razit velký tunel do budoucna.
To tunelování minulosti proběhlo v podstatě v 90. letech v souvislosti s privatizací. Před dvěma dny jsem se dozvěděl zajímavý údaj. Stát nakonec ve velké privatizaci prodal majetek za 1 800 miliard, necelé 2 bilióny, takže stát by někde měl mít 1 800 miliard. On má místo toho 1 500 miliard dluhů. Máme dluhy skoro tak velké, kolik jsme utržili za privatizovaný majetek. Já jsem měl přednášku ve Španělsku a tam ti studenti nebyli schopni pochopit, že už jsme prodali skoro všechno kromě Budvaru (a ten už se chystá k privatizaci), Českých lesů, Českých drah a ČEZu. Oni říkali, musíte být nejbohatší země v Evropě. Španělé jsou tak hloupí, že nedovedli pochopit, že nejsme nejbohatší země v Evropě. Nejsou schopni myslet ekonomicky. Je známá věc, že toto vytunelování obrazně řečeno minulosti se v řadě případů dělo tak, že byly uměle jinak celkem dobře vynášející firmy převedeny do červených čísel, potom si je někdo z milosti vzal za symbolickou korunu a pár týdnů potom, co si je z milosti vzal, už zas jely plnou parou a vytvářely milionové a miliardové majetky. Existuje podezření, že podobným způsobem má být nyní zprivatizován veřejný sektor. Že se přivede do červených čísel (na státním penzijním systému je to vidět úplně jasně), čím více lidí z něho odejde do soukromých fondů nebo poodejde do soukromých fondů, protože oni tam budou mít jen desetinu, čím více lidí z něho odejde, tím chatrněji na tom bude ten státní penzijní systém a tím jednodušší a lacinější bude privatizovat důchody jako takové. S nemocnicemi je to podobné.
Existuje podezření, že celé části veřejného sektoru budou uměle převedeny do červených čísel, aby se pak našli ušlechtilí zájemci, kteří si je zadarmo rozeberou. Už jednou se to stalo na firemní úrovni. V těch 90. letech to lidem samozřejmě moc nevadilo, protože každý věděl, že ty podniky mu nepatřily předtím, takže když je teď bude mít někdo jiný, tak vlastně o nic nepřijde. Dříve to bylo anonymně státní, teď je to anonymně akciové. Takže z tohoto hlediska si lidé mysleli, že když proběhne tato operace, tato transakce, tak se to nijak nedotkne jejich peněženek.
Problém je v tom, že se někdy po roce 2000 začaly organizovat ekonomické mafie už v tom doslovném slova smyslu, kdy politické rozhodování už začalo srůstat a spojovat se s až možná i podsvětím. Aspoň těch mrtvých na dně přehrad bylo dost. A v té době už bylo jasné, že ten polštář v podobě privatizace státního majetku už je vyčerpán. Jakmile se vytvořila ta uskupení, která potřebovala další a další peníze, tak se muselo sáhnout po dalším polštáři a muselo se jít do peněženek lidí. Hlavně zaměstnanců. Ten další polštář do jsou ty další desítky miliard ročně, o které je osekáván sociální stát a veřejný sektor. Protože v zásadě to posledních 6 let funguje tak, když se podíváte na příjmovou a výdajovou bilanci státu, tak někdy od toho roku 2006, 2007 každým rokem chybí ve státní pokladně, když se vyberou všechny daně, zhruba 200 miliard korun, které by byly zapotřebí k tomu, aby ten stát fungoval, aspoň tak, jako funguje dosud. Každým rokem je tam manko 200 miliard. A to manko se posledních 5 nebo 6 let řeší tak, že zhruba 150 miliard se napíše na futro jako vzrůst zadlužení státu, loni to bylo 143 miliard. Zhruba tři čtvrtiny té chybějící části, která se nevybere na daních, se připíše jako nárůst státní zadluženosti a o tu zbylou čtvrtinu, zhruba 50 miliard, se osekají výplaty policie, hasičů, učitelům se přidá, pak se jim vezme o to více, oseká se veřejný sektor. Těch 50 miliard, to jsou tzv. úsporná opatření, z nějakého důvodu se jim říká reformy. To nemá vůbec žádný důvod, proč by se to mělo nazývat reformy. Jediný důvod těch opatření je, aby se nemuselo odepsat těch 200 miliard ročně, aby se neřeklo, že stát se zadlužuje o 200 miliard, ale pouze o 150 miliard, a tak se těch 50 miliard vezme těm, u kterých se předpokládá, že s tím budou téměř souhlasit. Říká se tomu reformy, i když je zcela evidentní, že reforma vzdělávacího systému, která u nás probíhá, která byla odpískána minulý nebo předminulý týden, vůbec neměla sloužit na zlepšení vzdělávání. Ona měla sloužit ke všemu možnému, ale ne pro zlepšení kvality vzdělávání. Málokdo věří, že reforma zdravotnictví je tady od toho, aby každý měl lepší zdravotní péči. A u reformy penzijní, tam je to naprosto evidentní. To znamená, společný jmenovatel tady těch reforem je snížit narůstající státní dluh alespoň o něco.
Proč ten dluh narůstá, to by byla otázka pro ekonomy. Já jsem se poměrně nedávno dozvěděl čísla, která jsem netušil. V roce 1993 platily firmy ze svých zisků 55% daň. To je moc, to prostě nejde. V globalizované ekonomice je to nemyslitelné. Vloni platily 19% daň. To znamená, daňová zátěž firem klesla o 2/3. Nejbohatší decil domácností, to znamená ti lidé, kteří vydělávají nejvíc, nemluvím o těch, co vydělávají nějakých hloupých 70 až 80 000 měsíčně, ale o těch, kteří vydělávají skutečně mnoho, tak ti platili v roce 1993 daň nějakých 43 nebo 45 % ze svých příjmů, nyní platí 15% rovnou daň. Protože se to počítá ze superhrubé mzdy, tak platí 23% daň, ale protože nikdo z nich nebere míň jak 100 000 měsíčně, tak potom má strop na pojistném. Takže je spočítáno, že když máte měsíční příjem 2 – 3 milióny, tak platíte jenom 18% daň. Což, nikdo jim to nezávidí, ti lidé musejí pracovat ve dne v noci, ale je to jeden z důvodů, proč ve státní pokladně nic není.
Jestliže firmám snížíte daně o dvě třetiny a nejbohatším příjmovým kategoriím zhruba o polovinu, tak dopadnete jako Řecko. Protože Řecko udělalo to samé. U nás se strašilo řeckou cestou, bylo to naprosto cynické, protože Řekové nezchudli vinou rozhazovačného sociálního systému. Když si berete německé srovnávací příručky sociálních systémů v Evrop ještě z roku 2000, a Němci jsou velice důkladní, tak tam Řecko vůbec nenajdete. Řecko nebylo zasazeno do žádného typu sociálního státu, protože ještě kolem roku 2000 vůbec nebylo za sociální stát považováno. Dávalo tak zanedbatelně málo na sociální výdaje, že se to těm Němcům vůbec nerentovalo je někam zařadit.
Evropa dává na sociální výdaje kolem 27 % HDP ročně. My jsme dávali ještě před třemi lety 23 %, nyní dáváme 18 %. Řekové do roku 2005 dávali nějakých 13 %, stejně jako Irsko. A potom teprve přes penzijní systém to vyšroubovali tak, že jsou na 24 procentech evropského průměru. Řekové pořád na sociální výdaje dávají méně, než je evropský průměr. Ty země, které dávají 30 či 33 %, nejsou nijak ohroženy krachem. Řekové jsou ohroženi krachem. Z toho lze vidět, že ta příčina krachu není v rozhazovačnosti sociálního systému. Ale Řekové mají dvě další specifika. Za prvé se tam nevybírají daně. Nevím, jaké procento, ale více jak 50 % řeckého bohatství vlastní 10-15 rodin velkých rejdařů a Řecko má ve svých zákonech, že nikdo není oprávněn ověřovat účty rejdařů. V zákoně mají uzákoněno, že žádný kontrolní orgán nesmí ověřit, jestli ti rejdaři, kterým patří polovina řeckého majetku, platí nějaké daně nebo ne.
Vloni byl takový skandál, neboť vystoupila v řecké televizi ministryně sociálních věcí a práce, našla si na daňovém úřadu daňové přiznání rodiny, která měla dva domy a dvě jachty, byla to docela slušně bohatá rodina, a našla, že ta rodina zaplatila na daních tento rok 14 eur. To znamená, že problém Řecka není v tom, že by z pokladny plynuly peníze na rozhazovačný sociální systém, ale v tom, že tam žádné peníze nedoplynou. Daňový systém tam prakticky nefunguje.
Druhý problém Řecka – je to druhý největší dovozce zbraní v Evropě. Řecko je zemí, která dává druhý nejvyšší podíl svého HDP na nákup zbraní. Takže ne sociální výdaje, ale nákup zbraní. A teď se to všechno promítlo do celoevropského problému, protože v podstatě Evropa fungovala tak, že výrobci dávali půjčky těm, kdo si kupovali jejich zboží. Největší exportér je Německo a německé banky dávaly úvěry zemím se slabou ekonomikou, protože by jinak nemohly kupovat německý export. Němci to exportovat musí, takže jim nezbylo nic jiného, než aby jejich banky daly chudým zemím dost peněz, aby Němci byli zaměstnáni, a aby si ty chudé země na úvěr jejich zboží koupily. Takhle to jde dělat, dokud jsou ty země schopny úvěry splácet. Nebo aspoň úroky z těch úvěrů. A ony už přestaly být schopny. Takže tam jsou některé pikantnosti, kdy Řekové koupili německé válečné ponorky. Na ty válečné ponorky jim daly úvěry německé banky. Řekové si za německé peníze koupili německé válečné ponorky a dali práci německým dělníkům v loděnicích. A teď se Evropa bude skládat ne na Řecko, ale na německé banky.
A na závěr jeden malý tunel, tak jsem to teď spíchl na koleně: Nejsem žádný obhájce Davida Ratha, to v žádném případě, myslím si, že to co provedl, je z hlediska levice šílené. Když na se na to podíváte pragmaticky, tak já jsem spočítal, že pokud se mu prokáže, že si skutečné přivlastnil těch 30 nebo 40 miliónů, tak je to při odhadu roční korupce, ty odhady jsou různé, liší se od 40 do 180 miliard ročně, v České republice, je důležité, jestli se pracuje se státními zakázkami nebo i v jiných rovinách, ale není nereálné, není nadsazené, nikdo vám to nespočítá, žádná auditorská firma, ale mluví se, že ročně se rozkrade 100 miliard korun, což asi není přehnané. Prostě to tak vychází, nedá se to potvrdit ani vyvrátit. Nepatří to k těm velkým odhadům. Ty velké jdou na 120 miliard a výš. To znamená, studenti Ekonomického institutu na fakultě sociálních studií Karlovy univerzity udělali vloni audit státních zakázek, zkoumali zakázky za 600 miliard, a zjistili, že v pořádku bylo asi 20 % těch zakázek. A možná tam něco přehlédli.
Takže takový pracovní odhad 100 miliard rozkradených ročně asi nebude přehnaný. Jenom na srovnání na všech sociálních dávkách v celé České republice se vloni vyplatilo 115 miliard. Nepočítají se tam důchody. Důchody to máte 340 miliard. Ale to je něco jiného. Všechny sociální dávky byly 115 miliard a korupce se odhaduje zhruba ve srovnatelné výši. A všichni vědí, že se spíše osekávají sociální dávky, než aby se vyšetřily korupční kauzy. Zatím se zřejmě podařilo osekat Davida Ratha a on, pokud se mu to prokáže, tak jeho 30, 40 miliónů je 0,03 nebo 0,04 % toho, co se tady ročně ztratí. Já to neomlouvám, i to je hodně. Ale jsou to 0,04 % a když si vezmete, že policie na tom pracovala půl roku, tak při stejném nasazení policistů jsem spočetl, že jednoroční korupci by tímto tempem musela řešit policie a odhalovat asi 1115 roků. Více jak 1000 roků, můžete si to doma přepočítat. A za tu dobu, co by to odhalovala, by se tím tempem rozkrádání, které zatím existuje, rozkradly domácí hrubé produkty celé České republiky na 25 let. Než by se to odhalilo, tak bychom měli 25 roků totálně rozkradenou republiku. Nechci se unáhlovat, ale ten boj s korupcí není příliš rozhodný. Doufám, že jsem neřekl nic protistátního.