Nemocnice v kómatu

Ministerstvo už minimálně od roku 2006 veřejný zájem nehájí, ale hájí zájmy zdravotnických řetězců. V roce 2011 se mu konečně podařilo prosadit nový zákon o zdravotních službách. Všechny pravomoci a odpovědnost za síť nemocnic mají dnes jenom zdravotní pojišťovny.




Proč se ruší nemocnice, jaký to má smysl?

Ministerstvo chce ušetřit na lůžkové péči, tvrdí, že máme mnoho nemocnic a nadbytek lůžek pro poskytování akutní péče. Proto vyhlásilo již koncem minulého roku plán na zrušení 10 000 akutních lůžek. Tvrdí, že zrušením několika nemocnic se nic podstatného nezmění, jenom se pacienti přesunou do vzdálenějších a lépe vybavených nemocnic. Může být, že jde o to, přebudovat tato zařízení na léčebny dlouhodobě nemocných, nebo privatizovat zrušené nemocnice.

Existují nějaká přesná pravidla a ukazatele, podle kterých se nemocnice ruší?

Neexistují. Ministerstvo zdravotnictví pouze vydalo Nařízení vlády o minimální dostupnosti zdravotních služeb, což jsou velmi volná kritéria pro zdravotní pojišťovny, které pouze musí zajistit dostupnost péče pro své klienty do určité doby dojezdu. Nyní vytipovaly 12 nemocnic, se kterými uzavřou jenom krátkodobé smlouvy a tyto nemocnice skončí během příštího roku, pak bude na řadě dalších 18 nemocnic, které dostanou smlouvy na 3 roky, atd. Proč má konkrétně nějaká nemocnice skončit, na to kritéria zveřejněna nebyla.

Co bude dál s uzavřenými nemocnicemi a s lidmi, kteří tam pracovali?

Zřejmě se je vlastníci (většinou kraje) budou snažit prodat jako nepotřebný majetek pod cenou. Zaměstnanci většinou dostanou výpovědi, resp. smlouvy na dobu určitou. Očekávám, že nemocnice skoupí zdravotnické řetězce Agel, nebo Penta, a obnoví provoz původní nemocnice, nebo z ní udělají léčebnu dlouhodobě nemocných, ale za podstatně jiných a lepších smluvních podmínek, než mají současní zřizovatelé od zdravotních pojišťoven. A zaměstnanci budou šťastni, že jim noví majitelé dají práci.

Kde budou ošetřeni lidé, kterým zavřou nemocnici poblíž jejich bydliště?

Budou muset jet do vzdálenějších a větších nemocnic a zřejmě na některé zákroky budou muset déle čekat. Ministerstvo tvrdí, že se jim tam dostane kvalitnější péče.

Proč ministerstvo nechává volný průběh celé likvidační akci, proč nehájí veřejný zájem?

Ministerstvo už minimálně od roku 2006 veřejný zájem nehájí, ale hájí zájmy zdravotnických řetězců. V roce 2011 se mu konečně podařilo prosadit nový zákon o zdravotních službách, který oproti dosavadnímu zákonu o péči o zdraví lidu již neobsahuje žádné kompetence ministerstva zdravotnictví k tvorbě sítě zdravotnických zařízení. Všechny pravomoci a odpovědnost za síť nemocnic mají dnes jenom zdravotní pojišťovny.

Kolik se ušetří likvidací nemocnic?

Ministerstvo má nějakou mlhavou představu, ale není zřejmé, z čeho ty představy vycházejí. Dle mého názoru se možná ušetří něco málo za vytápění, ale pacienti budou muset být ošetřeni ve větších a většinou nákladnějších nemocnicích. Takže úspora se bude blížit nule.

Co hrozí pacientům po zrušení první vlny nemocnic?

Dojíždění do vzdálenějších a větších nemocnic a delší čekací doby na operace. A pak samozřejmě druhá vlna, která bude ještě ničivější (podobně jako tsunami), a další vlny, až tady zbude pár velkých nemocnic ve velkých centrech.

V jakém postavení jsou nyní menší nemocnice?

Ve velmi nezáviděníhodném a nerovnoprávném postavení, protože podmínky péče diktují výhradně zdravotní pojišťovny. Možnost záchrany nemocnic spatřuji jenom v jednotném postupu proti kartelu zdravotních pojišťoven.

Děkujeme za rozhovor
Rozhovor vedla redakce

V poslední době se často mluví o reformě zdravotnictví, o její potřebnosti, o nemožnosti financovat zdravotnictví ve společnosti, která stárne apod. V těchto souvislostech se však nemluví o pravém smyslu a účelu navrhovaných změn.
Přednáška na konferenci pořádané 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy na téma akce lékařů "Děkujeme, odcházíme", Karolinum, 22.10. 2011.




1. Kdo vlastně píše reformní zákony ve zdravotnictví?

Kdo se domnívá, že reformní záměry a zákony jsou dílem několika osvícených úředníku na ministerstvu zdravotnictví, ten se hluboce mýlí. Klikněte si na power-pointovou prezentaci pozadí reforem v zemích Visegrádské čtyřky (Petr Háva, Pavla Mašková, 2009).




Reformy mají stejný základ na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v České republice. Pravděpodobně za nimi stojí americké zdravotní pojišťovny prostřednictvím Americké obchodní komory, případně lidé ze Světové banky. Jedná se o souhrn obdobných zákonů, obvykle 5-7, které mají zdravotnictví co nejvíce odstátnit a umožnit maximální privatizaci, včetně nemocnic a zdravotních pojišťoven. Cílem tzv. "reforem" je vytvořit podmínky pro to, aby zdravotní péči ovládl pokud možno jeden poskytovatel tzv. "služeb". Zprivatizovaný systém je vybudovaný jako obchodní koncern, jehož primárním cílem je produkovat zisk pro své akcionáře.

2. Slovensko aneb ekonomicky výnosný debakl zdravotní péče

Tzv. "reforma" se dostala nejdále na Slovensku, kde byly prosazeny zákony nejdříve, včetně privatizace zdravotních pojišťoven. Okamžitě následovalo zvýšení režijních nákladů. Nastupující vláda Roberta Fica omezila obchodním společnostem zdravotních pojišťoven výši režijních nákladů na max. 4 %. Následovalo zahájení arbitráže o 15 mld. slovenských korun, které dosud není uzavřeno. Ztráta zdravotních pojišťoven za rok 2005 činila 2,2 mld slovenských korun. Zisk zdravotních pojišťoven za rok 2006 představoval 2 mld Sk, které pochopitelně chyběly v systému péče. Důležitý komentář k současnému stavu slovenské privatizace zdravotnictví najdete zde: Marek Blaha: Rok Penty vo vláde: 5,5 milióna rukojemníkov. Citujeme z článku:

Lékařská komora pochopila, že musí vůči asociální vládě hájit své zájmy stejně jako jakékoliv jiné odborové sdružení. Jako pacienti na tom můžeme jen získat, viz usnesení sjezdu ČLK. Pacienti a lékaři jsou konečně na jedné lodi a mají stejné zájmy: zachování nemocnic a lidsky důstojného systému péče.

Usnesení XXVI. sjezdu delegátů ČLK konaného ve dnech 3. – 4. listopadu 2012 v Praze (výtah)

Autonomii lékaře při rozhodování v odborných medicínských otázkách považuje ČLK za základní podmínku bezpečnosti pacientů.

ČLK podporuje právo pacientů na svobodnou volbu lékaře. Požaduje, aby zdravotní pojišťovny alespoň částečně proplácely zdravotní péči poskytnutou jejich klientům i nesmluvním poskytovatelům.

ČLK žádá ministra Hegera o členství v komisi pro zdravotnické technologie

ČLK bude dbát, aby regulační omezení úhrad zdravotních služeb nikdy nebyla na úkor postupu lege artis a práva pacienta na zdravotní služby na náležité odborné úrovni.

ČLK požaduje podstatné zvýšení plateb pojistného za tzv. státní pojištěnce, zrušení stropu pro maximální vyměřovací základ na pojistné, zvýšení minimálního pojistného pro OSVČ, zavedení tzv. zdravotní daně na tabákové výrobky a na alkohol, zvýšení plateb na zdravotnictví ze státního rozpočtu a z regionálních rozpočtů.

ČLK žádá Ministerstvo zdravotnictví o předložení kriterií, která vedou k redukci sítě nemocnic a o zveřejnění základních sazeb ZP nebo globálních paušálů.

Sjezd ukládá představenstvu připravit legislativní návrhy, které napraví ministrem Hegerem prosazené „reformy“,kterými umožnil převést podstatnou část českého zdravotnictví do vlastnictví finančních skupin.

ČLK kriticky hodnotí dosavadní výsledky reformy zdravotnictví, které nezajišťují finanční stabilitu zdravotnických zařízení, ani dlouhodobou udržitelnost systému veřejného zdravotního pojištění, Dosavadní změny prosazené ministrem Hegerem vedly a vedou k poklesu kvality, zhoršování dostupnosti a snižování bezpečnosti zdravotní péče. Ministr Heger nehájí dostatečně razantně zájmy svěřeného resortu a jím navrhovaná opatření nejsou zárukou zlepšování situace v českém zdravotnictví. Z těchto důvodů delegáti sjezdu ČLK vyzývají ministra zdravotnictví Dr. Hegera, aby zvážil rezignaci na svoji funkci.

ČLK nesouhlasí s přesuny kompetencí z lékařů na jiné zdravotníky, pokud tyto změny nejsou motivovány prospěchem pacienta a odbornými důvody, ale snahou ušetřit peníze na pacientech.

ČLK požaduje, aby Seznam zdravotních výkonů byl reálným ceníkem závazným bez výjimek pro všechny zdravotní pojišťovny a všechny poskytovatele zdravotních služeb. Úhrady podle Seznamu zdravotních výkonů nesmí být snižovány ani objemovými limitacemi poskytované péče, ani nákladovými regulacemi. ČLK požaduje jednotnou hodnotu bodu pro všechny odbornosti, a to minimálně 1,- Kč.

Postupné zavádění elektronického způsobu vedení zdravotnické dokumentace musí být motivováno prospěchem pacientů a nikoliv ziskem komerčních subjektů a nesmí představovat pro lékaře a zdravotnická zařízení dodatečnou finanční nebo časovou zátěž.
Ochrana osobních údajů a zachování důvěrnosti informací o zdravotním stavu jsou jedním ze základních práv pacientů a zachovávání lékařského tajemství je základním předpokladem existence vztahu důvěry mezi lékařem a pacientem.
ČLK nesouhlasí s vytvářením žádných centrálních informačních databází minimálně do doby, než o jejich legálnosti rozhodne Ústavní soud posuzující zákon o zdravotních službách.

ČLK požaduje zavedení DPH ve výši 0 % na léky a zdravotnické prostředky hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

ČLK odmítá zavádění tzv. generické preskripce léčiv jako nebezpečný experiment pro pacienty i lékaře.

ČLK nesouhlasí se zaváděním tzv. dvousložkového pojistného, které považuje za porušení principu solidarity bohatých s chudými. Zavedení vzájemné konkurence zdravotních pojišťoven výší pojistných sazeb ochudí zdravotnictví o peníze a prohloubí nestabilitu systému veřejného zdravotního pojištění.

ČLK odmítá současné projekty elektronických receptů, které v současné podobě nepřinášejí výhody ani pro pacienty, ani pro lékaře. Vysoké náklady na realizaci projektů a možné zneužití citlivých údajů o zdravotním stavu pacientů jsou nebezpečím, které převažuje nad možnými výhodami.