Neviditelní bližní

Michal Řeháček pracoval do omezení sociálních služeb jako terénní pracovník v Libereckém kraji. Pomáhal sociálně vyloučeným spoluobčanům, včetně právního a sociálního poradenství. O Vánocích jsme si vyprávěli o těch, na než si občas vzpomeneme u plného štědrovečerního stolu.

Bezdomovci jsou všude na světě. Jsou ti čeští něčím výjimeční?

Nevím, zda jsou čeští bezdomovci něčím výjimeční, s bezdomovci v cizině pracovní zkušenost nemám. Bezdomovectví u nás je ale relativně novým fenoménem, který však v posledních několika letech nabývá na velikosti. Další věcí, kterou cítím, je to, že si na bezdomovectví většinová populace již zvykla. Tím myslím to, že se většina lidí již nepozastaví nad tím, když důchodkyně žebrá na ulici, nebo spí u kanálu, z kterého jde teplá pára. Lidé okolo ní projdou, v její blízkosti zrychlí krok, a když už je v nedohlednu, tak vesele pokračují v nakupování vánočních dárků. Jakoby se smířili s tím, že problém bezdomovectví je něco normálního, něco co do naší společnosti patří.





Populaci žijící na ulici bych rozdělil do 3 skupin. Za prvé se jedná o mládež, která je propouštěná při dosažení plnoletosti z různých zařízení, např. dětských domovů apod. Ta je po odchodu z těchto institucí ponechána napospas osudu. Všichni víme, že najít dnes zaměstnání je pro mladého člověka bez praxe, téměř nulová. Zoufale tu chybí návazné služby, resp. je jich málo, např. domy na půl cesty, které by těmto lidem pomohly adaptovat se. Do této skupiny bych zařadil i mládež, která se na ulici dostala kvůli problémům s drogami, čí problémům v rodině.

Většina normálních lidí dobře ví, že Vánoce jsou nejzběsilejší část roku. Jednak nás všichni v obchodňáku, doma i v kostele otravují s tím, že máme být klidné mysli a máme disciplinovaně vytahovat prachy ze šrajtofle. A to na klidu nepřidá. Jednak děláme v práci roční uzávěrky. A k tomu všemu víme, že máme společenský závazek nákupu dárků za peníze, které většinou už nemáme, protože jsme politicky hloupí a nechali jsme si ukrást stát a dobré bydlo k tomu. A to také na klidu nepřidá. Ale podobně neslušné věci se nesmí nahlas říkat, a hlavně ne o vánocích. Lidi neradi slyší, že v demokracii si mohou výhradně sami za bídu veřejné věci. A když to slyší, tak přicházejí o klid. A jsme tam, kde jsme byli.




Jsou čtyři druhy klidu. Nejprve klid od práce, kdy se zastavíme, protože doběhla nějaká činnost, kterou každodenně děláme: doma, v práci, kdekoliv. Vlastně to není klid, jen zastavení se, nadechnutí, nicnedělání. Většině lidí to stačí a dřou jak koni, aby se k této metě dostali. Pak za drahé prachy leží někde na lehátku u moře a těší se tím, že mohou někoho z personálu sekýrovat, proto tak či onak ruší jejich zasloužený klid. Tento klid měl dřív sedlák o Vánocích. Na Martina odvedl dávky, poplatky, desátky a věděl, že dva měsíce bude žít jako v české pohádce. Nyní tento druh klidu máme v létě, kam se možná za pár století Vánoce přesunou.

Milí čtenáři, poslyšte příběh vánoční, po němž jediné vaše oko nezůstane suché. Příběh vpravdě dojemný o tom, jak padlá dívka našla bohatého manžela, tři krásné syny mu porodila, od tlustých a vilných ukrajinských úředníků oba pronásledováni byli, aby chvíle idylického štěstí u nás, pohostinných a tolerantních Čechů nalezli. A jak teď, o Vánocích, hrozí, že bude odsud zvůlí několika tlustých a vilných, tentokráte českých úředníků vyhnána, na Ukrajině na pranýř vystavena, možná i do šatlavy vsazena a děti její jí odebrány a do sirotčince vsazeny.




Jaká to opovážlivost úředníků v době, kdy pornohvězdy jsou těmi největšími celebritami! Kde je ta strašlivá doba, kdy byly zakázány erotické časopisy, v nichž se (hrůza pomyslet!) zjevovaly ženy s odhalenými ňadry! Kde jsou ty doby, kdy se pornohvězdy klepaly strachy, aby jejich strašlivá minulost nevyšla najevo! Dnes žijeme v liberální zemi, kde Dolly Buster vystupuje jako rovná s rovnými v kuchařské soutěži s hereckými a jinými celebritami a kde Robert Rosenberg boxuje v exhibici s Lukášem Konečným. Pokrok se, a to my na OM přece dobře víme, nedá zastavit, a tak je jen správné, když do budoucna bude moci být minulost té menšiny pornoherců, kteří na ni nejsou hrdi, "zapomenuta".