Prezidentští kandidáti 2013
2013 / 01 Diskutovat k číslu 01 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat. Český prezidentský casting - děsivá lyrika Hamletka
1) Černý střelec = BOBOŠÍKOVÁ
Osamělá můza,
hrůza,
povadlá a nafouknutá,
rudá linka rtů vždy krutá,
mašle na věnci a říza staré panny,
a ohon nabarvených vlasů kurtizány.
2) Černá věž = DLOUHÝ
Ty kříže očí navyklých pohledu na mučení,
tomu se lidský pláč zprotivil a v jeho duši
místo pro svědomí není.
Tam holá zeď a ďábel sám se po jevišti plíží,
tohle je člověk, co se nikdy na nikoho neohlíží,
ten zapře souseda, matku zastrčí do kulis odtažité péče,
vlastníma rukama ji svleče, dovede do sprchy,
kde kyselina místo vody teče.
A pak si utře koutek úst ubrouskem u Maxima,
pokrčí rameny: “To není moje vina.”
3) Bílý kůň = DIENSTBIER
Ten mladý muž má nastražené uši,
oblek mu dobře padne, kravata mu sluší.
Řečnický pultík pevně svírá,
trochu si hraje na Dienstbiera,
trochu sám sebe paroduje,
otcovy těsné polobotky horko těžko rozšlapuje.
Po čertech dobře rozumí, co se v kuloárech kuje,
když zpátečnický vítr z nových prdelí
v podhradí mocně duje.
4) Černá dáma = FISCHER
Šaty, co smrdí rybinou,
manžel, jenž brousí za jinou,
klotové rukávy horlivého účetního:
“Kam bych se až zaryl,
ty má rodná rýho?”
V řiti, tam je teplo,
jak v světový bance.
Každej flek je dobrej,
když mi z něho kápne
pořádnej kus žvance.
Spokojím se s málem,
co uvízne za nehtama.
Já mám prsty dlouhý.
Kamarád jsem s Rotschildama.
5) Bílý pěšák = FISCHEROVÁ
Ta sladká melodie načpělých věnečků
na památnících padlých.
Absurdní komedie květů pohřebních a zvadlých.
Národní cítění a skřipky ukřivděných reků.
Úslužná pochvala. Fóbie ze špíny a fleků.
Umyj si ruce. Řekla paní učitelka
v dramatickém kroužku.
Zavaž si pionýrský šátek ke krku
a reprezentuj ZoUŠku.
Kdo nezpívá a netleská,
ten pravdu, lásku nezná.
Ten, kdo se v koutě kaboní,
ten musí z kola ven, když vstoupí paní kněžna.
6) Černý král = FRANZ
Za úplňku v novu,
z roztavených kovů,
z rozškvařených dětí,
možná jeden z pěti.
Na koho to padne?
Když král hlupáků se černě pomaluje
a pak tvrdou rukou
holohlavé kamarile vládne.
7) Bilý střelec = OKAMURA
Samuraj v kroji plechovém
na cestě k zemi OZ,
v rýžovém poli bos,
s cedníkem na tyči
chce přelít moře Žluté
do moře Rudého
a mávnout nad ním prutem.
Vyspravit polámané kolo osudu
vietnamskou bambusovou hůlkou
a pak si prohnat paličatou hlavu
olověnou kulkou.
Ta hlava dubová, co na pařezu doposavad hnila,
chrastí v ní mladé žaludy,
však žádnou kloudnou myšlenku
ta hlava nikdy nezplodila.
8) Bílá věž = ROITHOVÁ
Jak je ta řeka mělká
a slova, která plynou z úst
jako když mluví telka.
Soudružka učitelka
a žena za pultem,
původem líná selka.
Teď z Bruselu k nám zbrusu nová měšťka
na pivovarském koni mešká.
Aby rukou děkanskou nám na medaili pokynula.
Do Střední Evropy se jako do Popelčina střevíčku
oteklou nohou vzula.
9) Černý kůň = SCHWARZENBERG
V těch temných kruzích krhavých očí,
v tom hustém roští šplhajícím po úbočích
propadlých roklin tváří,
co studu nepoznaly.
A srdce na oltáři mamonu, touhy rozkazovat.
To jsou ty vášně, mocnější než uhlazená slova.
Ty nevychladnou s ochabnutým údem,
s prostatou, co spolčila se s pudem
lhát, jako když tiskne.
Zatímco kapka moči pomalu stéká
v křeči znásilněné sebelítosti
po stehnech Nadčlověka.
10) Černý pěšák = SOBOTKA
Je libo panáčka a nebo krkovičku?
Majitel bazáru s ojetými auty
si brousí nože na ptáčka
a zapaluje pod peřinou svíčku.
V kufru si cinká zlaťáky,
sekeru zatne do špalku
a na volební obálku
si připne účet za válku.
Pak pravicovou morálku
srazí a vezme na háky,
abychom mohli zítra žvýkat
na strništi bodláky.
11) Bílá královna = ZEMAN
Ta značka kvality se zrezavělým Zetorům
na dvoře Slušovickém rovná.
V tom tučném rybníčku
je na hladině bláto,
ale kapři u dna polykají hovna.
Tam dobrá míra Ferneta
říznutá pravým metanolem
teče proudem z prostřelených sudů.
A rytíř Kolaloky na Klondajku vzývá Woodoo.
Tam se ty proutky svazují
a párátkem do zubů se škrtá rozpočet.
To je ta slavná oposmlouva mluvky,
který mluví jen proto, aby mohl druhé umlčet.
' |
Prezidentská volba očima ekonomky Květa Pohlhammer Lauterbachová Předvolební klání prezidentských kandidátů je v plném proudu. Z každého koutku internetu na nás vyskakuje nějaká kalkulačka, ze skříně zase různí kostlivci. Jeden ví to, a druhý zase ono... Čert aby se v těch informacích vyznal. Dát tu mozaiku dohromady znamená pořádnou fušku. Tentokráte se zdá, že má každý volič šanci si vybrat podle svého gusta, i když nikdo nemůže splňovat všechna naše očekávání. I média musela tentokrát dát prostor všem, bez ohledu na finanční zázemí jednotlivých kandidátů. Vcelku vypovídající anketu připravilo Aktuálně.cz, kde pokud se člověk nad odpověďmi kandidátů zamyslí, získá slušný obrázek o motivaci a názorech každého kandidáta (kandidátky). Po 23 letech, kdy Česká země rozhodně nevzkvétá, a kdy bývalý prezident Václav Havel ukončil svou životní pouť s povzdechem: "...a peníze zase zvítězily...", je na čase, abychom ještě neztratili poslední zbytky pudu sebezáchovy a probudili se z letargie, která umožnila dostat na špici společnosti nikoliv elity, ale póvl, jak naznačuje profesorka Dvořáková. Blaničtí rytíři ještě nevyjeli, prozatím je to na nás. Přímá prezidentská volba nám dává první příležitost, proč nesedět doma. Jak se ale rozhodnout? Rozumem? Srdcem? Pro hodnocení kandidátů jsem si sestavila vlastní klíč, postavený na hodnotách, o kterých se domnívám, že by se měly prosadit nejen v našem osobním životě, ale i v ekonomice. Proč by měly platit pro jednu oblast hodnoty jedny a pro druhou oblast jiné? Sobectví, závist, chamtivost, která nezná mezí, nepřejícnost, podrazáctví, nepřátelství, neochota obětovat něco ve prospěch celku... to přece škodí vždy a všude. Jsou hodnoty, které jinak jako lidé ctíme a uznáváme, když jde o naši rodinu, o naše přátele. Proč by neměly platit i pro oblast ekonomiky, která by měla být prostředkem uspokojování materiálních lidských potřeb a ničím víc. A proč by neměly platit i pro celkové uspořádání lidské společnosti. Je snad konkurenceschopnost za každou cenu nějakou pozitivní hodnotou? Jaké hodnoty považuji tedy za důležité? 1) Respektování důstojnost člověka(a to bez jakýchkoliv "ale").
2) Důvěra, důvěryhodnost kandidáta
3) Vztah k penězům a finančnímu sektoru obecně
4) Schopnost spolupráce a vlivu na znovusjednocení národa, úloha ČR v EU
5) Postoj vůči násilí a moci
6) Chápání ekonomické teorie, fungování ekonomiky a vize spravedlivého hospodářského řádu do budoucna
7) Osobní a charakterové vlastnosti uchazeče, schopnost empatie a způsob zvládání sociálních interakcí
Po zvážení všech mně dostupných informací o jednotlivých kandidátech jsou pro mne nepřijatelní zejména: 1. Jan Fišer: Pragmatická osobnost bez vizí a čistého morálního štítu. Silná vazba na peníze a vlastní prospěch. "Slušný člověk odvedle", který sice nemluví sprostě, umí matematiku, ale také kouzla se statistickými údaji, která popírají existenci chudoby v České republice. Stojí za ním silné finanční lobby. Nechápe souvislosti způsobu fungování současné ekonomiky a zániku naší západní civilizace. 2. Miloš Zeman: Chytrý, státnicky se prezentující, avšak arogantní, lidmi opovrhující. "Sociální demokrat" bez sociálního cítění, individualista, pomstychtivý a ješitný člověk. Přezíravý vztah k ženám. Doufejme, že tandem Klaus a Zeman zůstane pouhou fikcí a neobjeví se na české politické scéně po vzoru tandemu Putin-Medveděv. Jeho privatizaci bank po česku mu nelze prominout. Stejně jako nasměrování země na montovny. Jedná se o pravicového kandidáta, ač ho podporuje levice. 3. Přemysl Sobotka: Arogantní, hloupý, neorientující se v základních ekonomických pojmech, týkajících se rovnováhy národního hsopodářství. Jednoduché floskule, opakování frází z partajních mítinků. Nedovzdělanec bez sociálního cítění, empatie a humánních hodnot. Sociopatické rysy. Mrazí z něho. 4. Karel Schwarzenberg: Silná touha po moci, nekritičnost vůči sobě samému. Pod maskou lidovosti silný elitář, napojený na Bilderberg a jeho cíle v Evropě. Chybí mu duch šlechtického osvícence, odpovědného za celek. Snadno manipulovatelný. Podporovatel agresívní politiky a válečných dobrodružství. Naprostá ztráta soudnosti. 5. Vladimír Franz: Bezesporu zajímavá osobnost, schopná oslovit mladé voliče. Inteligentní, v oblasti dodržování práva by byl jistě přínosem. Bohužel mu chybí vize, jak z českého národa udělat národ hrdý a kulturní. V oblasti ekonomiky tápající, přeceňuje význam ČNB a nevidí hluboké kořeny problémů ve finančním světovém systému a v principu rakovinného bujení peněz, na které centrální banky nemají vliv. Antikomunistická rétorika je v jeho případě zbytečná, má-li v úmyslu ctít Ústavu. 6. Jana Bobošíková: Příliš populistická a silně nacionalistická rétorika, kritika vůči EU sice oprávněná, ovšem nekonstruktivní. Chybí vize, kudy by se měla lidská společnost (nejen česká), ubírat. Považuje pojem "sociální spravedlnost" za bezobsažný a nechápe, že bez sociální spravedlnosti neexistuje rovněž svoboda. Zvláštní, že ji podporovali komunisté. 7. Zuzana Roithová: Prezident musí buď ctít ústavu, nebo iniciovat práce na její změně, pokud si myslí, že není Ústava v pořádku. Silná antikomunistická rétorika jí uškodila. Zachovala se však čestně a prohlásila, že by odstoupila, kdyby jako prezidentka měla podepsat vládu za účasti komunistů. Poctivost a pracovitost, vynikající vystupování jsou sice velkým pozitivem kandidátky, chybí jí však vize a mínusem je značná nekritičnost vůči české katolické církvi a institucím Evropské unie a obhajování našeho setrvávání v NATO, která vede války na všech stranách. K problémům a starostem obyvatel České republiky se nevyjadřovala. Zejména ne k vykrádání českého zdravotnictví, kde by se to od ní očekávalo, stejně jako k nezaměstnanosti, a jak ji řešit. 8. Jiří Dienstbier: V ekonomické oblasti by se měl obklopit lidmi z občanských aktivit a a napomoci vytvořit ekonomický model pro sociální demokracii 21. století. Stavět blahobyt země jenom na exportu je na pováženou, když všichni v Evropě chtějí totéž. Jeho slova: "Chci změnit stav už jenom proto, aby naše republika dokázala uspět v mezinárodní zostřené konkurenci," jsou slova nikoliv socialisty, ale sociálního demokrata blairovského typu. Nechápe zřejmě, že současný kapitalismus a globalizace není to pravé ořechové, co by mělo mít podporu sociálního demokrata. Sociální demokracie ve většině zemí není levice. Na levici zůstala pachuť prázdnoty. Díky jeho charakterovým plusům, sociálnímu cítění a i názoru, že bude prosazovat Evropskou unii pro obyčejné lidi, je z mužských kandidátů nejsolidnější. Měl by však ještě nabrat zkušenosti v praktické politice, srovnat sociální demokraty a vrátit je do pozice obránců zájmů většiny pracujících a vrstvy malých a středních podnikatelů. 9. Táňa Fischerová: Mimozemšťan. Určitá naivita a nekritičnost vzhledem k úloze Václava Havla. V oblasti ekonomiky sice ovlivněna silně názory Nadi Johanisové, nicméně ještě poněkud tápe v chápání celé šíře problémů, které je potřeba vyřešit, poněvadž jenom družstevnictví naši ekonomiku nespasí. Nicméně by byla iniciátorkou společenské rozpravy o možných dalších cestách, kudy by se společnost měla vydat, aby zůstala humánní a dala šanci budoucím generacím. Člověk pevných morálních zásad, který se neustále učí a je schopen přiznat vlastní chyby. Duchovně charismatická a moudrá osobnost, která ví, co je to důstojnost člověka, váží si daru života a ví, co je pro život důležité. Renesanční člověk.
|
Transparentní účty prezidentských kandidátů Romana Fojtová Na transparentních účtech prezidentských kandidátů jsou vidět nejenom pohyby financí, ale i vzkazy voličů či lidí, kteří daného kandidáta nehodlají podpořit a chtějí mu vyjádřit svůj názor na něj. Veškerá data v článku jsou čerpána z bankovních účtů jednotlivých kandidátů. Ceníkové náklady na kampaně lze také sledovat na stránkách www.transparentnivolby.cz. Standardně u nás nabízejí transparentní účty pouze tři banky: Raiffeisenbank, Fio bank, GE Money Bank. Fio bank si jako jediná banka neúčtuje poplatky za vedení účtu, příchozí a odchozí platby, naopak je to u Raiffeisenbank, která účtuje poplatek za příchozí platbu. Miloš Zeman, Přemysl Sobotka a Karel Schwarzenberg se rozhodli pro Českou spořitelnu, jež transparentní účet nemá ve své nabídce, ale pro prezidentské kandidáty udělala výjimku. Bohužel nezveřejnila, zda kandidáti platí jako běžní zákazníci. Zákon o přímé volbě prezidenta nenařizuje zřízení transparentního účtu. Kandidát na prezidenta je nucen po registraci zveřejňovat pohyb peněz, jež přicházejí na jeho kampaň. Zuzana Roithová si proto nezřídila takový účet a na svých stránkách dává k dispozici pohyby na svém účtu u Equa bank. Nejhůře je na tom asi Jana Bobošíková, která nedává přehled o svých financích vůbec. Zveřejnila informaci, že si transparentní účet založila, ale dosud ho nezveřejnila. Nyní si podíváme na bankovní účty prezidentských kandidátů blíže.
Vladimír Franz
Taťána Fischerová
Jiří Dientsbier mladší
Zuzana Roithová
Přemysl Sobotka
Miloš Zeman
Karel Schwarzenberg
Jan Fischer
Tomio Okamura
V citovaném souboru PDF najdete v tabulkách detailní rozbor výdajů a příjmů jednotlivých kandidátů podle uvedených účtů. Transparentní účty prezidentských kandidátů.pdf |