Motivy prezidentské volby

Analýza volebních dat by měla začít finančními náklady na prezidentskou kampaň. Ale v Česku je cena politiky tak vysoká, že se vlastně nikdy nedopočítáte, což za chvíli začne platit doslova. Rozpracovaný "systém slev" použitý např. Janem Fišerem a jistě i dalšími kandidáty by každý součet naprosto znevěrohodnil. Z toho důvodu nelze objektivně komentovat tyto veřejná čísla. Díky novinářům z nezávislých medií jsme se mohli o těchto slevách něco dovědět. Pokud se korupční praktiky stylu „poskytování slev“ ve volebních kampaních nezarazí, pak občanské kandidáty bez koruny v kapse a s malým počtem zapálených dobrovolníků (jako byla např. Táňa Fišerová) čekají těžké časy. Proti bilboardům už nikdy nebudou mít poctivou šanci.

První kolo vyřídilo mediální bubliny a vysoké finanční náklady zase zničily občanské kandidáty, které reprezentovali důstojní zástupci. Táňa Fišerová bojovala za občanskou soudržnost a voliči její vizi přijali kladně. Prof. JUDr. Vladimír Franz jako občanský kandidát založil iniciativu na své zvolení s body: zvolte mne, s nikým se nespojím a po volbách ukončíme svou činnost. Sympatické.

Samostatnou kapitolou byl kandidát ODS povinně vzývající posvátnou mantru "management & leadership". Smutný byl pohled na Přemysla Sobotku stojícího v čele propagandistických šiků ODS. Její propad už nemůže asi zadržet vůbec nic, pouze střelné modlitby k nějakému neoliberálnímu božstvu.

2. Výsledky druhého kola

Z mapy druhého kola je jasné, že knížete Schwarzenberga volila jen velká města: Praha plus Středočeský kraj, Plzeň, jeho nikoliv drobné knížectví, politicky zapálení středostavovští Pražáci lyžující o volebním víkendu v Krkonoších, kousek feudálně naladěných východních Čech a moravské Brno nesnášející arogantní socany na zdejší radnici. Zdejší sociální demokraté šli v prvním kole volit Dienstbiera a pak buď spáchali sebevraždu nebo šli bojovat za českého knížete k letohrádku Hvězda na Bílé Hoře. Podávejme se na výslednou mapu voleb druhého kola (zdroj Wikipedie).

Neexistuje přesnější zpráva o stavu národa, než je všelidové hlasování. A říkáme-li s chutí, že "každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží", pak pro přímo vybraného prezidenta to platí dvojnásob. Většina národa buď lež a podvod nevnímá, nebo ji nepovažuje za podstatný problém. Volební zrcadlo je nemilosrdné: jsme, jací jsme. - Tato slova napsal odpoledne záhy po vyhlášení voleb komentátor Petr Kamberský na serveru ihned.cz.

Užití pojmů lži a podvodu jako ukazatele vypovídá o způsobu, jakým volby pojímala média - především pak ve vyhrocených posledních dnech před volbou, kdy se to "hodnotami" jen hemžilo a čtenáři bylo dáváno více či méně zřetelně najevo, kdo je představitel těch "dobrých" hodnot a kdo těch "špatných". Například Lidové noviny z pátku 25. ledna s otvírákem na první straně s titulkem Střet hodnot, sloupkem Dobrý prezident a následující dvoustranou, věnovanou víceméně Karlu Schwarzenbergovi, nenechaly nikoho na pochybách. Podobně i další deníky.


Nepíšu to proto, abych se zastával Miloše Zemana. Jeho podpásovky a manipulativní a agresívní styl mi byl nepříjemný a upřímně řečeno, myslel jsem si, že by mu nakonec měl oprávněně uškodit. Jenže - a v tom je zakopán pes a úskalí mediální interpretace, stejně jako podobné zdůvodnění porážky ze strany Schwarzenbergových příznivců, pravda je ještě někde jinde. Ve shodě s tvrzením Kamberského lidé skutečně nepovažují lež a podvod v kontextu s jinými hodnotami za podstatný problém, který by zastínil to podstatné, co vnímají: Jak se jim dnes žije a co vidí kolem sebe. A nikdo se jim nemůže divit, protože politiku obecně spojují se lhaním, vytáčkami a pokrytectvím a vědí, že jediné, co skutečně platí, je to, co zažívají oni sami a jak se k nim stát staví. Když k tomu připočteme psychickou zákonitost, že čas obrušuje hrany a z kopců dělá krtince, což v desetiletém odstupu nahrává Zemanovi, tak myslím, že je jasné, co pro běžného voliče hrálo hlavní roli. Zeman je pro něj reprezentantem lepších časů a sociálních záruk - ve srovnání s dnešní zjevně korupční, škrtací a asociální politikou, jejímž reprezentantem je Schwarzenberg. Co na tom, že tehdy ten korupční mafianismus byl také a dokonce nabýval na obludných rozměrech, jak se ukázalo později. Běžnému člověku byl skryt, kdežto dnes už vyhřezl na denní světlo spolu s podivným, korupcí a nekompetentností zavánějícím způsobem správy státu. To je bezprostřední vjem velké části našich občanů, kteří se potácejí ve svých dennodenních problémech. A to je argument pro jejich volbu.

Proč vyhrál Zeman? Protože většina lidí v tomto státě je chudých, ale nikoliv úplně ideologicky zpitoměných. Po dvaceti letech jim došlo, že bohatí hledí pouze na své vlastní zájmy a že si ochočili stát a jeho instituce k tomuto vznešenému účelu. Zájmy knížete, lidově přezdívaného „Trautenberk“ podle známého komunistického večerníčku, se jim nezdály natolik nízké, aby se kryly s jejich skutečnými zájmy, které si nedali vyhnat z hlavy ani divokou mediální masáží. A tyto zájmy jsou tak jednoduché, až by člověk brečel: práce a chléb. A pravice s oposmluvní levicí způsobila, že chudých lidí je v zemi výrazná většina a jejich počet navíc bude exponenciálně narůstat. Takže Zeman vyhrál výraznou většinou hlasů.

Nuže, vraťme z vlasteneckého nebe opět na pevnou zem základních ekonomických zájmů. Pro některé z nás je přistání o to jednodušší, že naše volba skončila hned po prvním kole. Po zvolení Zemana rekapitulujme další možnosti z hlediska státu a z hlediska občanských aktivistů.

1. Kdo vyhrál a kdo prohrál?


Paradoxně vyhrál samotný kníže. Nemusí se, chudák, trápit s dlouhými novoročními projevy a dalšími akcemi, které vyžadují až hodinové soustředění. Může dál pospávat na všech veřejných akcích a národ jej bude milovat jako blanického rytíře, který vyjel do boje, leč bez zbroje a bez koně. Zbrojnošů měl dost, o to byla celá komedie poutavější. Navíc nebyl ani schopen platné prezidentské volby ve druhém kole, jeho hlas byl neplatný, protože nebyl v úřední obálce, viz video.

Další komentář k jeho státnickým schopnostem, myslím, netřeba. Vítězi voleb jsou beze sporu Kalousek a Klaus, kteří asi uzavřeli mefistofelskou smlouvu se samotným Belzebubem, jak jim to všechno klape. Bez knížete by totiž topani přišli o svého oblíbeného maskota a byla by vidět jejich nahota, zlodějna a chamtivost. Jinak řečeno, když by spadl knížecí fíkový list, hněv lidu by se logicky a správně obrátil přímo proti Kalouskovi. A ten by to dostal politicky a možná i jinak dosti sežrat.