Irák: deset let vraždění

Neslavné výročí 10ti let uplynulých od americké invaze do Iráku (2003) a jeho následná okupace připomínají nekončící problémy, které angažovanost USA této zemi přinesla. Občané, z nichž 75% schvaluje rozhodnutí prezidenta Obamy stáhnout americké vojenské jednotky z Iráku a 53% dokonce považuje invazi za chybu(external link), si nepřejí další válku na Blízkém východě.

Zatímco však lidé a média reflektují lidské ztráty, občanskou válku, katastrofický stav irácké společnosti a ekonomiky, političtí představitelé USA přemýšlejí, jak obejít vůli občanů. Dne 28.2.2013 bylo v Senátu USA představeno "Usnesení Senátu č. 65" (S.Res.65). Jedná se o návrh usnesení podporující plné zapojení Spojených států a mezinárodních sankcí v Íránu a naléhající na prezidenta, aby nadále upevňoval prosazování sankční legislativy.
Souhrnný přehled uvádí, že Kongres:

• znovu potvrzuje dlouhodobé přátelské vazby a spolupráci mezi Spojenými státy a Izraelem, které mají podporu obou politických stran v Kongresu a lidu Spojených států;
  
• podporuje úzkou vojenskou a bezpečnostní spolupráci s Izraelem, o kterou prezident Obama již usiluje;
  
• odsuzuje výroky a politiku vůdců islámské republiky Írán ohrožující bezpečnost a existenci Izraele;
  
• v íránské snaze o vlastnictví jaderné zbraně rozpoznává obrovskou hrozbu pro Spojené státy, Západ a Izrael;
  
• znovu opakuje, že politikou USA je zabránit Íránu v získání jaderných zbraní a přijmout nezbytná opatření k provádění této politiky;
  
• podporuje plné uplatňování sankcí USA a mezinárodních sankcí v Íránu;
  
• prohlašuje, že zajištění existence a bezpečnosti Izraele je zásadním národním zájmem a odhodláním Spojených států;
  
• podporuje právo Izraele na sebeobranu, a
  
• naléhavě žádá, aby americká vláda poskytla Izraeli diplomatickou, vojenskou a ekonomickou podporu v případě, že Izrael bude nucen v sebeobraně podniknout vojenskou akci.
  

V návaznosti na poslední bod je třeba si uvědomit, že sebeobranou se chápe i preventivní válka. A není nutné, aby ji američtí občané odsouhlasili, stačí, že se pro ni rozhodne izraelský premiér Netanjahu, podle kterého se tato událost již blíží. Jeho jestřábí projev si můžete poslechnout zde.



Plné znění Kongresového návrhu najdete zde. Tamtéž najdete také návrh H.R.850, který byl uveden o jeden den dříve v Kongresu a který by rozšířil již uplatňované sankce. Tyto dva návrhy otevírají dveře dokořán k americké účasti v další blízkovýchodní válce, tentokrát s Iránem. A to přesto, že již před půl rokem významní vysoce postavení vojenští představitelé varovali, že válka s Iránem by byla zničující a měla by být považována za poslední možnost.

AMY GOODMAN: Tady jsou Amy Goodmanová a Juan González. Naši hosté hovoří ze svého domova v Kansas City. Je to Tomas Young, veterán z irácké války, se svojí ženou Claudií Cuellarovou. Ve studiu je významný moderátor Phil Donahue, který před 6 lety natočil film Body of War o Tomasovi v Iráku. Pátého dne - kdy byl skutečně jen pátý den v Iráku - byla jeho jednotka ostřelována v předměstí Bagdádu Sadr City. Tomas byl zasažen, a levá polovina jeho těla ochrnula, již nikdy nemohl chodit. Po třech měsících v nemocnici se Tomas vrátil domů a stal se aktivním členem sdružení Iráčtí veteráni proti válce.

Nyní, v r. 2013, řekl, že ukončí svůj život. Chce přestat brát svou tekutou výživu z hadičky - rozhodnutí, které přiblíží jeho smrt. K desátému výročí zahájení války v Iráku napsal dopis bývalému presidentu Bushovi a viceprezidentu Cheneymu.

AMY GOODMAN: Tomasi, dokončete čtení vašeho dopisu.
Pozn.: Dopis byl v češtině publikován zde



TOMAS YOUNG dočítá svůj dopis.

AMY GOODMAN: To byl Tomas Young, který četl "Poslední dopis". ... Dopis George W. Bushovi a Dicku Cheneymu od umírajícího veterána.

JUAN GONZÁLEZ: Tedy, Tomasi, chtěl bych se vrátit k části mého filmu Body of War, která ukazuje setkání politické, podnikatelské a novinářské elity ve Washingtonu. Byla to večeře korespondentů akreditovaných v Bílém domě v roce 2005 a je na ní President Bush, žertující o nenalezených zbraních hromadného ničení a následuje výrok První dámy Laury Bushové.

PRESIDENT GEORGE W. BUSH: Ty zbraně hromadného ničení někde budou. Tady pod stolem nejsou, možná tady vedle.

LAURA BUSH: Nedávno jsem mu řekla: "George, jestli chceš opravdu skoncovat s tyranií ve světě, budeš muset chodit spát ještě později." Dámy a pánové, tady vidíte zoufalou ženu v domácnosti.

CATHY SMITH: Jsou odtrženi od reality. Nechtějí nic vědět o lidech, jako je Tomas a nějakých 4 - 5 % obyvatelstva, které se obětuje pro tuto válku.

JUAN GONZÁLEZ: To byla Cathy Smithová, matka Tomase Younga, ve filmu Body of War; a předtím Laura Bushová a bývalý president George W. Bush s žerty o zbraních hromadného ničení. Tomasi, jaká byla tvoje reakce, když jsi slyšet takto presidenta žertovat?

TOMAS YOUNG: Moje první reakce byla "jak je to bezcitné". Měl statisíce mužů a žen na frontové linii v Bagdádu, kteří tedy bojovali kvůli fiktivním zbraním hromadného ničení (ZHN)! A on chodil po Oválné pracovně a hledal ukryté zbraně, to bylo pro mne ostudné. A zpěvačka skupiny Dixie Chicks se dostala do potíží, když někde řekla, že se stydí za to, že president Bush je z Texasu. Já se stydím za to, že president Bush je Američan.

Irácké město Falúdža bylo bombardováno americkou námořní pěchotou v roce 2004. Podle nové vědecké studie od té doby vzrostla kojenecká úmrtnost, výskyt rakoviny a leukémie na úroveň, která byla pozorována u osob, jež přežily atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1945.

Iráčtí lékaři z Falúdže si od roku 2005 stěžují na to, že jsou zavaleni velkým počtem dětí s vážnými vrozenými vadami, od dvouhlavé dívky po ochrnuté dolní končetiny. Lékaři také čelí mnohem více případům rakoviny, než tomu bylo před bitvou o Falúdžu, kterou svedly americké jednotky s povstalci.

Jejich tvrzení byla potvrzena výzkumem, který ukazuje čtyřnásobný nárůst všech druhů rakoviny a dvanáctinásobný nárůst výskytu rakoviny u dětí do 14 let. Kojenecká úmrtnost je v tomto městě čtyřikrát větší než v sousedním Jordánsku a osmkrát vyšší než v Kuvajtu.

Doktor Chris Busby, hostující profesor na Ulsterské univerzitě (University of Ulster) a jeden z autorů výzkumu, provedeného na 4 800 obyvatelích Falúdže, řekl, že je složité stanovit přesnou příčinu rakoviny a vrozených vad. Dodal, že „k tomu, aby se vytvořily takové následky, musela v roce 2004, kdy došlo k útoku, proběhnout expozice nějakého vysoce závažného mutagenu.”

Americká námořní pěchota poprvé obsadila a bombardovala město Falúdža, jež se nachází asi 50 km západně do Bagdádu, v dubnu 2004 poté, co byli zabiti čtyři členové americké bezpečnostní agentury Blackwater a jejich těla spálena. Námořní pěchota po osmiměsíčním obléhání v listopadu zaútočila proti pozicím povstalců za použití dělostřelectva a vzdušného bombardování. Spojené státy později potvrdily, že k tomu použily bílý fosfor a stejně tak ostatní munici.

Američtí velitelé při útoku zacházeli s Falúdžou jako se zónou postavenou mimo přímé bojové operace. Tím se pokusili snížit ztráty ve svých vlastních řadách. Britští důstojníci byli zděšení tím, že se nikdo nezabýval civilními oběťmi. „Během dělostřelecké přípravy na vyklizovací falúdžskou operaci v listopadu 2004 dopadlo více než čtyřicet nábojů ráže 155 mm do malého sektoru v této oblasti,” připomněl brigádní generál Nigel Aylwin-Foster, britské velitel sloužící u amerických sil v Bagdádu.

Dodal, že americký velitel, který nařídil toto devastující ostřelování, ho nepovažoval za tak důležité, aby se o něm byť i jen zmínil ve svém denním hlášení americkému velícímu generálovi. Dr. Busby říká, že přestože nemůže identifikovat jaký typ munice byl použit námořní pěchotou, rozsah genetického poškození, které utrpělo obyvatelstvo, naznačuje použití nějaké formy ochuzené uranové munice. Řekl: „Domnívám se, že použili nějakou novou zbraň proti budovám, aby prolomili zdi a zabili ty uvnitř.”