Česká republika, země bez šancí?

Loni jsme publikovali tematické číslo k ekonomice (2012-37), kde se objevil článek "Kalouskův závod ke dnu" (24.05.2012). Teze byla jednoduchá. Představte si, že máte krávu a ona stále méně dojí. Abyste její dojivost zvýšili, tak jí vždy dáte o něco méně nažrat. Zdá se to neuvěřitelné, ale naše vláda je schopna řídit ekonomiku země podle této pomatené logiky. Rok se s rokem sešel, triumfalismus v neoliberálních mediálních baštách ztichl a Kalousek pilně závodí u dna. Podívejme se, jak to dělá na náš úkor.

Kalouskovo vítězství: výběr DPH

Nejprve se podívejme na graf výběru DPH, což je základní odvod daní našemu státu, pokud přijdete ke kase jakékoliv samošky. Jak vidno, Kalousek je úspěšný. Přes všechen propad ekonomiky drží výběr DPH na vysoké úrovni.




Jak uvidíme, tato daň nese vysokou daň. Odvádí ji každý obchodník-plátce DPH a my občané ji platíme bez reptání, protože o ní většinou ani nevíme. A co je pro Kalouska a Nečase důležité. Živnostníci ničení touto vysokou daní se nikdy nespojí k hromadnému protestu, protože si zvykli tiše bankrotovat v anonymním koutku, každý sám za sebe. Výhoda této daně je navíc v tom, že peníze jdou do státní kasy prakticky ihned. Na tento výběr v hotovosti jsou přisáty pijavice všech tzv. "koncesijních zlodějen", které postupně odhalujeme v našich tématických číslech (viz poslední analýzy tunelu zvaného sKarta). Co vlastně ukazuje a co skrývá vysoký výběr DPH?

Růst státního dluhu

V citovaném tematickém čísle jsme měli i podrobný rozbor českého státního dluhu a prognóza vývoje byla negativní. Autorka článku před rokem nevěřila, že zničením ekonomiky středního stavu se růst dluhu zastaví a měla naprostou pravdu. Podívejte se na tento graf.




Dluh nám tedy utěšeně roste, fakticky už málem exponenciálně. To znamená, že vyšší DPH nefunguje jako spasitelný nástroj. Platíme vyšší daně a náš státní dluh stoupá. A další graf ukazuje, že klesá i produktivita ekonomiky, tj. její konkurenceschopnost na světových trzích.




Stát tedy sbalil daň, která ničí produktivní ekonomiku a cpe ji nějak jinam než do investic. Vyšší DPH naopak ničí podnikatele, kteří vyrábějí pro trh a ne polotovary pro německé montovny. Nejsou peníze, tak se neinvestuje. Jak jednoduché a zhoubné.

Kdo státní dluh platí?

Následují dva grafy, která jsou docela důležité. nejprve se podívejte na výběr daně z příjmu od právnických osob, tedy firem. Jak vidíte, výběr DPH vůbec nekopíruje výběr DPH od soukromých občanů.




Pokud se podíváte na absolutní čísla, pak zjistíte, že vlastně tady daně platíme fakticky jen a pouze my, tj. fyzičtí plátci DPH. Živnostníci začali obchodovat z ruky do ruky, protože sami žijí z ruky do huby. No a bohatí oligarchové neplatí v Česku daně vůbec, od toho mají Nizozemí a daňové ráje. Následující graf ukazuje, jak kvalitně Kalousek vybírá daně od firem.



Protože Kalousek svým kamarádům snížil daně, musí je vybírat od nás. Jak vidíte, výběr daní od právnických osob je v Česku hluboko pod průměrem EU a stále klesá. Pak je ovšem třeba odírat někoho jiného.

Minulý článek Česká republika – země bez šancí? analyzoval současnou neveselou situaci, která jen potvrzuje naše předešlé články (viz např. Kalouskův závod u dna).

1. Seriózní analýza odborů

Českomoravská konfederace odborových svazů předložila návrhy „Řešení současné ekonomické krize v České republice“. Podívejme se na ně podrobněji. V úvodní části je vyhodnocen vývoj HDP a faktory, které se na něm podílely.

ČMKOS se ve své analýze v úvodu věnuje zejména faktoru konečné spotřeby domácností, která byla stlačena v průběhu jednoho roku o 3,5 %, což se nikdy za posledních 20 let nestalo.

Pro rok 2013 počítá ČMKOS s dalším poklesem HDP o 1- 1,5 %, zatímco ČNB ve své makroekonomické predikci uvažuje o nulovém růstu. Ministerstvo financí zatím uvádí 0,1% růst. Ovšem Kalouskova instituce se mýlí permanentně, což je řečeno hodně diplomaticky. Striktnější ekonomové by řekli, že české MF prostě lže.

Vzhledem k vývoji nezaměstnanosti a poklesu poptávky v Německu a poklesu prodeje nových aut v celé eurozóně, budeme muset asi počítat s propadem HDP vyšším, a hlavně se na to připravit. Vzhledem k tomu, že spotřeba domácností bude nadále klesat v důsledku drsné antisociální vládní politiky, hrozí stáčení spirály směrem dolů mnohem rychleji. Nedostatečnou pozornost věnuje ČMKOS rozboru stavebnictví, které se propadlo již 4. rokem za sebou.

2. Návrhy odborů

Návrhy řešení ze strany ČMKOS jsou následující, projdeme v zásadě body 1. a 2.

1. Posílení práva a spravedlnosti, zajištění rovných příležitostí pro život a podnikání
a) vypracování komplexního plánu boje proti korupci, daňovým únikům, praní špinavých peněz, práci na černo, lichvě atd…

Toto není možné bez razantních změn zákonů a bez nových tváří v české politice, které se nenechají koupit. Chybí silná kontrola občanské společnosti a angažovanost médií. S tím souvisí další dva body, které se přímo dotýkají selhání současné vládní koalice:

b) okamžité zastavení současných reforem vládní koalice
c) nastolení pořádku v oblasti veřejných rozpočtů

Pro rok 2014-2015 hrozí díky „reformám“ propady příjmů státního rozpočtu a to by znamenalo další zadlužování země. A to musíme vzít v úvahu, že v důsledku prohloubení recese dojde tak jako tak k nižšímu výběru daní. Nastavení současného daňového systému popírá jakékoli principy a pravidla pro fungování spravedlivého, sociálně únosného a efektivního daňového systému. ČMKOS si musí uvědomit, že problém se nedá vyřešit zaváděním registračních pokladen, s čímž mají velké zkušenosti Italové, a stejně jsou kanály, kudy jim utíkají obrovské daně, někde úplně jinde. Daňový systém by se měl přiblížit k systémům našich vyspělejších sousedů, především k těm, které se osvědčily.


2. Podpora růstu ekonomiky, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti

a) stabilizace schodku rozpočtů okolo 3 % HDP. ČMKOS navrhuje zvýšení plánovaného deficitu cca o 15-20 mld, tyto prostředky mají být využity na podporu prorůstových opatření.

Zadlužení se bude zvyšovat dále, i kdyby deficit státního rozpočtu byl v roce 2013 nulový. Pokud bude výše úrokové sazby na obsluhu státního dluhu vyšší než procento hospodářského růstu, dluh poroste tak jako tak. Neschopnost splácet úroky (nikoliv dluh) z přírůstku výnosů ekonomiky, se kterými lze počítat nejdříve ve střednědobém horizontu, znamená další krácení už tak osekaných výdajů státního rozpočtu.

3. Jak jsou reálná navrhovaná opatření?

ČMKOS uvedená opatření znamenají okamžité nasazení značných investic státu. Ať už je to dostavba 3. a 4. bloku Temelína, kde není předvídatelná situace na evropském energetickém trhu a ekonomická návratnost může být značně zkomplikována vícenáklady stavby jako ve Finsku. Projekt rozvinutí vodní dopravy na Labi je sice hezký, ale finanční návratnost ve střednědobém horizontu nedosažitelná. Výstavba 50 tisíc bytů pro nájemní bydlení - bohulibý projekt, není však vyřešeno z čeho ho financovat. Tyto megaprojekty zahajovat v době recese ekonomiky a na dluh nevyřeší problém celkové nezaměstnanosti, protože absorbují pouze malou část dnešních nezaměstnaných.

Od roku 2000 ubylo v zemědělství 100 tisíc pracovních míst a Česká republika je přitom závislá na dovozu potravin. Program navrhuje zajištění zvýšení podílu tuzemských potravin na spotřebě na 90 %. Jaký program a jak ho financovat řečeno v materiálu není. Tady by mohly pomoci transparentní regionální banky, fungující na etických principech. Ty by mohly být ve vlastnictví státu nebo krajů a jejich základní kapitál by mohl být získán z výnosů zvýšených daní současných bank (14-16% zdanění vysoce ziskových v Česku působících bank proti 25% a vyššímu zdanění v zemích jejich matek je výsměchem českým obyvatelům).

Zdroje na podporu inovací, technického školství, vědy a výzkumu a podpoře českého exportu na trhy i mimo EU by se našly, pokud stát nepůjde do megaprojektů, u kterých nejsou přínosy v krátkodobém horizontu prokazatelné.

Samostatnou kapitolou je podpora malého a středního podnikání. I zde je jedinou cestou zvýšení úrovně školství a společenského ohodnocení skutečné, hodnoty vytvářející poctivé práce, a omezení počtu míst na ekonomických, právnických a humanitních oborech a orientace na posílení kvalifikační úrovně pro primární a sekundární sektory národního hospodářství.

Jak ukázal průzkum MF Dnes, 20 % studentů si nemyslí, že by jim Česká republika mohla nabídnout nějakou perspektivu do budoucna. Ti nejlepší, jak sleduji ve svém okolí, už jsou pryč, či se případně na odchod z republiky připravují. Nejde jenom o materiální jistoty, poněvadž část respondentů by i přistoupila na nižší finanční ohodnocení. Zejména mladé ženy však označují českou společnost jako machistickou, egoistickou, ve které žije větší procento zlých lidí než jinde, a nepřátelskou vůči dětem a rodině. Mladým lidem vadí, že skutečně kvalitní lidé nemají šanci uplatnit své schopnosti a nehodlají žít dál v zemi, kde jsou legislativně posvěceny zlodějny a kde vládne státní mafie.

Bude mladá generace v České republice obětována stejně jako mladí v ostatních evropských zemích na oltář globalizovaných zisků 1 % diskrétních elit, které jsou doma všude a nikde a žádný stát a národ nepotřebují? Pak nečeká nic dobrého ani zbytek národa, tj. současnou českou střední a starší generaci.

1. Pravice a zadlužení země

Jaké možnosti se nabízejí pro Českou republiku v současném globalizovaném a informačně provázaném a komplikovaném světě? Globalizace je přijímána jako něco daného, osudového pro lidstvo, přičemž nejde o nic jiného než o projekt mocných finančních oligarchií a koncernů, který má umožnit ještě větší koncentraci kapitálu a světové kontroly nad lidstvem. Máme se s tím smířit, když je politika bezradná a nezastupuje už dávno zájmy svých voličů? A to nejen v České republice, ale v celé západní civilizaci.

Současné české pravicové strany již nejsou volitelné, stupeň jimi způsobené společenské destrukce dosáhl úrovně, kdy bude vůbec těžko představitelné, jakou cestou dlouhodobě působící škody alespoň trochu zmírnit. Pokud se pravice hlásila ke konzervativním hodnotám, jako je odpovědnost za svůj vlastní život, rodinu, férové podmínky pro podnikání, úsporný stát, pak svými činy předvedla, že takové hodnoty jsou jí cizí.

Využila pouze stát jako nástroj k okrádání většiny, tedy nikoliv prosakování bohatství seshora směrem dolů, jak bylo slibováno, nýbrž odčerpáváním zbytků od chudáků směrem nahoru. To zřejmě považuje za konzervativní způsob politiky. Ve středověku alespoň postavili feudálové katedrály. Co však zůstane po těch dnešních?

Leda dluhy až do třetího kolene. Rozebrali jsme si, že na zadlužení České republiky se podílela nejvíc pravice, navzdory svým volebním slibům, viz níže uvedený graf z loňského rozboru, který skóre pravicových vlád ještě „vylepšil“ o meziroční nárůst zadlužení země o 8,5 % z 1538 mld. na 1668 mld. Už se nelze neustále vytáčet. Dnešní stav ze 7. května činí již 1.726.209.213 Kč.

2. Selhání dosavadní hospodářské ne/politiky

Zadlužení státu představuje v současné době značná bezpečnostní rizika. Bylo možné tomuto zadlužení zabránit? Stačilo přizpůsobit daňovou politiku okolním zemím a neumožnit záměrné daňové úniky, korupci, a tvrdě si stát za pravidlem: „Kdo chce podnikat v České republice, musí zde také platit daně“. Už tak měli investoři konkurenční výhodu na začátku v levné a poměrně slušně kvalifikované pracovní síle. Protože pokud by měla být česká pracovní síla drahá, tak už by dávno v Německu nebo Rakousku nemohl být jediný člověk zaměstnaný.

Druhou stránkou věci je ovšem (ne)nastavený směr hospodářské politiky. Česká republika jako neřízená bárka na rozbouřeném moři, která se stala snadnou kořistí korzárů. Skvěle to rozebírá docentka Ilona Švihlíková ve svém článku uveřejněném na Britských listech „Proč je ČR kolonie“.

Všechny vlády, nejenom ty pravicové, se postaraly o to, aby tržní prostředí bylo totálně deformováno a pojem rovnosti pravidel a spravedlnosti pro všechny subjekty zmizel stejně rychle, jak se otvíraly dveře lobbistům.

Ekonomika České republiky je životně závislá na exportu, jehož zbožová a teritoriální struktura je pro budoucnost země nepříznivá. Těsná vazba na Německo a nedostatečná diversifikace vzájemné obchodní výměny v důsledku tvrdohlavé a hloupé zahraniční politiky bude v příštích třech letech, a to minimálně, nejrizikovějším faktorem a příčinou prohloubení recese. Náš soused - Rakousko - tak hloupou politiku vůči Německu nevedl. Montovny dílů pro auta už nebudou mít brzy co dělat.

Na grafu Českého statistického úřadu je vidět názorně, co jsme si zavařili svou jednostrannou orientací na Německo.




Kdyby nebylo mírně pozitivního salda zahraničního obchodu, byl by propad HDP se všemi svými důsledky mnohem hlubší. Už i Číňané pochopili, že svůj blahobyt nebudou moci dlouhodobě stavět jenom na exportu do USA. Všichni by chtěli exportovat, ale kde se najdou země, které budou chtít dovážet? A hlavně: jak a čím to budou platit? Stačí se podívat na jižní eurozónu v systému Target 2 vzhledem k Německu. Tomu hrozí, že přijde o 350 miliard a ztráty ze skvělého exportu nakonec zaplatí němečtí daňoví poplatníci.

V dalším článku Návrhy odborů v současné krizi vlády a ekonomiky se kriticky podívejme na návrhy možného řešení ze strany odborů. Je dobré připomenout, že Nečasova vláda v současné krizi nedělá prakticky nic, co by ekonomicky a strategicky stálo za řeč.