Jak funguje Česko

Nové tematické číslo 2014-3 si vzalo na paškál zákonodárný proces v České republice. Nejlepší zlodějna je ta, která se děje bez trestu. Jak je to možné? Kradete podle vámi iniciovaného a poslanci schváleného zákona. Načež okradeným občanům vysvětlíte, že jste tunelovali stát za naše peníze a pro naše blaho. A občany činnost Sněmovny nezajímá, takže po úspěšném tunelu ani nemusíte okradeným nic vysvětlovat. Parlament a zákony dělají partaje, které jsme svobodně zvolili. Oč jde jednotlivým stranám? O plnění programu? O prosperitu národa? O blaho státu? Soudě podle předvolebních slibů politických stran jim jde o toto všechno a ještě o mnoho navíc, o čem z vrozené skromnosti zcela mlčí.

Seděli jsme zachmuřeni ve virtuální redakci a přemýšleli, proč tak málo lidí čte časově a odborně nejnáročnější články shrnuté v rubrice "parlamentní zpravodaj". Jistěže je čtou přinejmenším asistenti poslanců a političtí či mediální šíbři, ale to nám v žádném případě nestačí. Společně jsme došli k závěru, že problém neleží na straně čtenářů, ale v nečitelnosti české politické scény jako takové. Pak nelze rozumět současnému dění v parlamentu. To ale je důležité, protože poslanci z nás obratem roku mohou udělat naprosté žebráky, a dokonce i z další generace. Stačí se podívat na země jako Kypr, Ukrajina či Řecko nebo na Itálii či Španělsko. Závěr je jasný. Parlamentnímu zpravodaji budou rozumět lidé až poté, když jim přiblížíme denní praxi politiky v čitelném přehledu. To jest, až ukážeme, jak je rozložen vliv zájmových skupin, které trvale okupují Sněmovnu přes různé partaje. Udělali jsme to na tři pokračování v seriálu Jak funguje Česko I.-III.

Kalouskova TOP09 s částí ODS zastupují zájmy horního jednoho procenta, které je spojeno převážně s bankovnictvím a finančními službami. Tato zcela mohovitá skupina je nezávislá na prosperitě státu a dolních 99 % populace je nezajímá. Jen potřebují čas od času hlasy občanů pro volební cirkus. Jaké principy řídí jejich politiku?

• Spekulacemi se dá vydělat i na krachu, na válce a na ekonomickém rozvratu země, viz státy zmíněné nahoře. A tomu odpovídá politika banky Goldman Sachs.
  
• Změnou zákonů podle objednávky finančních kouzelníků lze zajistit růst i pád celých průmyslových oborů bez ohledu na reálné potřeby společnosti. Zaklínadlem je ničím neomezený trh řízený omezeným jedním procentem. Cílem je absolutní vláda finančního kapitálu nad výrobou a spotřebou.
  
• Pohled této skupiny na stát je čistě monetaristický. Stát je tu od toho, aby zajistil přerozdělení financí ve prospěch bankovní lobby. Ta má díky národním a mezinárodním bankám stav faktické beztrestnosti a není politicky kontrolována.
  

Politika této skupiny vzhledem ke státu je jasná. Stát má patřit jednomu procentu se vším všudy, tedy i s našimi životy, tj. hrdly i statky. Kontrolní kompetence státu mají být co nejmenší a pokud možno prováděné přes externí soukromé agentury (tzv. "nezávislé" orgány, "odborníci" atd). Úřednictvo všech úrovní má být pacifikováno systémem kontrolních pák na „neposlušné“ úředníky. Nezávislé instance neexistují, naoko nezávislé musí být všechny klíčové finanční instituce patřící jednomu procentu, včetně našich platebních karet a bankomatů. Tím se obejde monopol státu na vydávání měny a digitální kontrolu dluhů a aktiv si banky provádějí samy.

Příklady legislativního jednání bankovního Mordoru

A nyní si klikněte na heslo "parlamentní zpravodaj" a znovu se začtěte do článků o dění Sněmovny. Opakování je matka moudrosti a v tomto případě i otec ušetřených miliard. Příklad strategie bankovního Mordoru najdete v článku Poslanec Kalousek chce šetřit státní kasu tím, že zničí stát (Květa Pohlhammer Lauterbachová, 05.02.2014). Kalousek, Polčák a spol bojují jako lvi za vznik tzv. Národní rady. Podle předloženého návrhu není jasné, kdo by měl činnost nové Národní rady kontrolovat. Kalouskovo kolegium se nemusí nikomu zpovídat a nepodléhá žádné kontrole. Bude mít právo zvát si na kobereček nejenom vládu, ale i další politické představitele samosprávných celků a fakticky mu bude podřízeno i ministerstvo financí. Ideální stav, kdy jedno procento ovládne veškeré finance ve státu a nikdo nad ním nebude mít právo vykonávat řádnou kontrolu. A věci neznalý lid (a bohužel i poslanci) to s jásotem schválí a podepíší pod heslem rozpočtová odpovědnost". Přitom jen tak mimochodem prodají stát jednomu procentu.

Jak se činí užiteční idioti

Roli užitečných idiotů ukazuje článek Hnutí Rekonstrukce státu provádí jeho dekonstrukci (redakce, 21.01.2014). Kalousek vzal jejich návrh a chce zničit NKÚ, kterém mu vadí nejvíce ze všech státních institucí. Takže: vyjmenovat dobré požadavky je jedna věc, prosadit tyto požadavky tak, aby splnily svůj účel, to je věc druhá. A jestli si aktivisté Rekonstrukce státu nepohlídají, aby jejich požadavky prosazovali kompetentní a schopní poslanci, tak Kalousek využije jejich návrhy tak, aby prosadil zničení státu. K tomu viz článek Rekonstrukce státu nemůže vystačit s dobrými úmysly (redakce, 02.02.2014).

Oč jde jednotlivým stranám? O plnění programu? O prosperitu národa? O blaho státu? Soudě podle předvolebních slibů politických stran jim jde o toto všechno a ještě o mnoho, navíc, o čem z vrozené skromnosti zcela mlčí. My však víme své a politici jsou ti poslední od koho bychom očekávali pravdivé slovo. Proto je třeba vědět, ve jménu jakých zájmů nám jednotlivé strany lžou, popřípadě podávají svou vlastní verzi pravdy, která konvenuje právě s jejich vyhraněným zájmem. Tento zájem není dán stranickou průkazkou a je proměnlivý stejně jako sněmovní hlasování.

Podívejme se na parlamentní zájmy druhé, opoziční i vládnoucí skupiny. Je charakteristická tím, že místo zdravého rozumu používá emoce, manipuluje s historickou pamětí a ideologicky využívá různých stereotypů. Platí to jak pro pravici, tak i pro levici. Obě skupiny používají ve Sněmovně iracionální argumenty, které koření ve stereotypech. Například komunisté a Okamura mohou klidně dávat úplně pitomé návrhy zákonů, protože počítají s tím, že patří do kategorie strašáků nebo strašidel, které nikdo nebere vážně. Pak se ovšem zákonodárná scéna mění v politický blázinec.

Strašáci a strašidla

Sem patří celá KSČM a část ČSSD, tj. její levé spektrum. Jejich pravé křídlo slouží bankovnímu Mordoru, viz první díl. Strategie opozice je jasná. V parlamentu a v ekonomice byli a částečně i nyní jsou líní jako vši. Nyní je takto líná i opoziční ODS a TOP09, tj. část kritiky míří i na ně. Nezapomeňte, že levice a pravice v parlamentu představuje pouze prázdnou ideologickou nálepku, pokud jde o skutečné zájmy, moc a peníze. Rétorika opozice slouží ke strašení lidí a k jejich mobilizaci alespoň před volbami. A protože důvody k obavám jsou mnohé a dokonce i velmi oprávněné, taktika opozice funguje celkem dobře. Projděme ji v bodech. Část bodů v argumentaci je vzata z článku na BL (Sociální spravedlnost se bez celé levice realizovat nedá).

• Polistopadoví propagandisté v reakci na úspěch KSČM (stabilně vysoké volební výsledky) argumentují „pamětí národa“, vytvářením mediálně stereotypních obrazů a rámců „totality“.
  
• Toto od roku 1989 dodnes (23 let) nepřineslo „tu pravou“ reakci občanů. Obrácení doprava nenastalo. ÚSTRK a jiné podobné aktivity nepřinášejí žádoucí posun. Je třeba strašit dál.
  
• Komunisté si jako součást demokratického ústavního systému udrželi svou pozici ve všech doposud proběhlých parlamentních volbách a jejich „reálný vliv ve společnosti“ (hledisko dle Kodexu ČT) neklesá. Naopak vliv celé levice ve společnosti stoupá.
  
• Odpovědnost za ústavnost činnosti KSČM nese ČSSD, protože ji prý tiše podporuje. Proto se stala strašákem i ohledně sociálního státu, bez něhož nepřežijeme.
  
• Program ČSSD je z osmdesáti procent shodný s programem KSČM. Částečně proto, že komunisté doopravdy už dávno nejsou komunisté a neuplatňují nesmiřitelnou třídní nenávist. Hovoří stejně jako socialisté o rovnosti forem vlastnictví a respektu k poctivě nabytému majetku.
  
• Neuplatňují ve svém programu ani v činnosti násilné, konfrontační prvky mimoparlamentní politiky (naopak hovoří až úzkostlivě o dodržování ústavnosti a zákonných rámců pro politiku, i v případě stávek a demonstrací.
  
• Jejich cílem už dnes není beztřídní společnost, ale (stejně jako u socialistů) sociálně spravedlivá společnost.
  

Mezi výrobce strašidel a strašení patří i zástupci církví, zejména církve římsko-katolické. Jasným reprezentantem této lobby je KDU-ČSL. V tomto volebním období má za úkol ohlídat tzv. restituce církevního majetku a tomuto účelu se hodí každý prostředek.

Strany před zhroucením

Boj o přežití čeká především ODS. Stalo se z něj podobné strašidlo, protože přešlo do kategorie strašáků. Strašidlo z něj udělá levice tím, že mu bude mlátit o hlavu dvacet let faktických zlodějen. Pak stačí vytvořit ve Sněmovně blok k přijetí zákona, který může být úplně strašný, ale bude vyhovovat nějaké iracionální vlně nechuti nebo ideologického šílenství. Kde spí politický rozum, tam vládnou české ideologické můry.

ODS má tradičně silné pozice zejména v Praze, protože občané jsou zajisté spokojeni s průkazkami Opencard, s výstavbou tunelu Blanka a mnohých dalších krásných tunelů z kasy Hlavního města Prahy. Zájmem této strany je přežít další parlamentní volby. Rozkol v klubu s křídlem spjatým s ODS a s menšinou pokoušející se o tradiční levicovou politiku je všeobecně známý a jen čeká na své rozuzlení. Další čekatelkou na pád do propasti je ČSSD.

Stejně se hroutí pozice TOP09, protože k Babišovu ANO masově přeběhli všichni oportunisté z krajů. Kde jsou hlasy, tam jsou peníze, tak to je. S ideologií to nemá co dělat. Stejně tak se od Kalouska a od knížete odděluje Hnutí Starostů (STAN), které je příliš chytré na to, aby šlo dolů společně s topáckým titanikem. Pak je jasné, že rétorika potápějících se stran musí zdvojnásobit strašení na všechny strany. Jinak by si lidé mohli vzpomenout, že tyto partaje nesou hlavní odpovědnost za politický a ekonomický debakl státu. A pozice zase z nich udělá strašáky a ze zákonodárné práce zmizí rozum. Dvojího efektu strašení umí stoprocentně využívat první skupina bankovního a finančního Mordoru, viz první část.

První díl Jak funguje Česko I. aneb Bankovní lobby analyzoval Kalouskovu TOP09 s částí ODS zastupují zájmy horního jednoho procenta, které je spojeno převážně s bankovnictvím a finančními službami. Druhý díl nazvaný Jak funguje Česko II. aneb Strašáci a strašidla ukázal, že při neexistenci skutečných politiků se místo zdravého rozumu používají emoce, manipuluje se s historickou pamětí a ideologicky se využívá různých stereotypů. Sněmovna pak funguje jako kabaret iracionality. Občané pohrdají jak partajemi, tak politiky, a nakonec i parlamentem jako místem demokracie.

Zájem oligarchické lobby

Za dvacet let se nakradlo neuvěřitelným způsobem. Jedno procentní skupina musí pracovat absolutně všemi prostředky na tom, aby tento nakradený majetek zákonně a nezpochybnitelně přešel na stranu jejich dětí a dalších dědiců a následníků. Jedno procento tedy manipuluje politiku tak, aby oni a na ně navěšených 10 % přežilo, i kdyby ostatní umřeli hlady. Pak je jasné, že k ovládnutí zákonů, které nezbytně potřebují (např. zákon o dědické dani, majetková přiznání, offshore atd.) musí vytvořit systém stran typu bývalých veverek, tj. Věcí veřejných. Dnes už po nich ani pes neštěkne, pouze vedou nekonečné soudy o peníze. Typickým příkladem této lobby je hnutí ANO Andreje Babiše. Koncern Agrofert měl ke konci roku 2013 34 tisíc zaměstnanců, za rok 2013 celkové měl nekonsolidované tržby ve výši 236 mld. Kč, což je o 31 mld. Kč (o 15 % více) než za rok 2012. Taková firma potřebuje stát, aby si ohlídala své zájmy na nejvyšší úrovni. Například Okamurovi stačí 9 lidí na ovládání celého Úsvitu, viz tento článek. Co takové partaje dané rozhodnutím oligarchů budou tlačit?

• Mají zájem na dobrém fungování státu z podstaty ochrany vlastního majetku.
  
• Nefungující státní správa, korupce, extrémní nezaměstnanost, vzestup chudoby způsobují finanční ztráty. Nakonec i špatné školství a zdravotnictví způsobí ztrátu velkým společnostem typu Agrofert, a to v dlouhodobém horizontu.
  
• Jsou a budou proti vyšším daním, protože každé politické rozhodnutí ovlivňující reálné hospodářské prostředí se projeví na ekonomice.
  
• Ze stejných důvodů budou proti všem zákonům, které by omezovaly moc monopolů. Antimonopolní úřad bude k ničemu.
  
• Maximalizace zisku a udržitelnost fungování struktury je kritériem, kterým poměřují efektivitu vládnutí.
  
• Odmítají se dělit o vliv nad politikou státu s tzv. kmotry. To jsou regionální bossové druhého řádu z bývalých politických stran a zčásti političtí podnikatelé, kteří platí politika za prolobovanou zakázku, koncesi či zákon.
  
• Nechtějí se dělit o trh a zisk s kriminálními živly, viz tzv. "obchodníci" v kauzách jako topné oleje a líh.
  

Stát má podle nich fungovat dobře, aby byli označeni za dobré správce. Nad starými zlodějnami typu Klausovy amnestie se má zavřít voda, zlikvidují se jen úplní zloději typu pražských, brněnských, libereckých atd. partajních pepíků zprava i zleva, kteří u koryta chrochtali a částečně i chrochají úplně bez zábran. Hlavní důvod "klidu na práci" je ovšem již zmíněné předání majetku, které musí proběhnout stejně klidně jako u americké mafie ve 30. letech.

Oligarchové versus zavedené partaje

Konflikt se zavedenými partajemi je jasný, protože důvodů k nevraživosti je mnoho. Oligarchové zaměstnávají normální lidi, daně sice fakticky neplatí, ale v každém případě mají zájem na funkčním státě, viz horní body. Naopak zavedené partaje si z krajů a obcí, EU-dotací atd. udělaly dojnou krávu, která živí jejich aparát, a hlavně jejich klanová a zájmová uskupení. Tady je konflikt mezi oligarchickými stranami a klasickými partajemi naprosto nevyhnutelný. Stát je sice na prodej a na obchodování, ale nikoliv na sprosté rozkradení.

• Vznik této strany je obrannou reakcí na stav veřejného odmítnutí provozovaného modelu stranické práce ODS a ČSSD.
  
• Nastupuje model hierarchického řízení politiky prostřednictvím profesionálního aparátu postaveného na zásadách firemních strategií pro řízení rizik.
  
• Programové cíle, které nejsou ve shodě se stabilitou korporací budou ve schvalovacích procesech potlačeny, např. vyšší zdanění korporací atd.
  
• Policie a soudy jsou důležité z hlediska potlačení kriminality u konkurentů na trhu a pro stabilitu politického systému.
  

Korupční styl politiky odchází s upadajícími preferencemi ODS a ČSSD. Právě odtud tyto politické struktury získávaly peníze na bezproblémový provoz stamilionového stranického cirkusu.