Brexit, doopravdy

Na Titaniku hraje kapela, Cameron proti své vůli musel spustit záchranný člun a Brexit je tady. Britové asi měli z Evropanů nejméně důvodů ke stížnostem na "totalitní EU". Ale měli jako jediná země v této době možnost hlasovat v referendu o odchodu. Takovou chybu již politické elity asi nedopustí. Hlavně ne v těch zemích, které začaly nahlas mluvit o podobném referendu: Francie, Řecko, Německo, Itálie. V novém klubu bude za chvíli více zájemců, než ve starém spolku. Ten se stal rigidním, prolobovaným a elitářským souručenstvím jednoho procenta, které zrazuje zájmy evropských občanů jak na běžícím pásu.

Dne 23. června hlasovali britští voliči v referendu o setrvání v Evropské unii. Rozdílem 1,3 milionu hlasů v něm zvítězili odpůrci členství Spojeného království v Evropské unii. Voleb se zúčastnilo úctyhodných 72 % oprávněných voličů. Pro odchod z EU hlasovala většina anglických a velšských voličů, pro setrvání v Unii hlasovala většina voličů v Severním Irsku a Skotsku. Téměř 60 procent londýnských voličů hlasovalo pro setrvání v EU. Podrobné výsledky najdete zde. Odpovědi na některé otázky kolem Brexitu najdete na těchto stránkách proevropsky zaměřené BBC.

Okamžitě po zveřejnění výsledků referenda jsme zaslechli u nás už známou a obehranou písničku o tom, jak staří, chudí a nevzdělaní venkovští vidláci svou volbou zničili budoucnost mladých bohatých a vzdělaných městských elit. Stačí se však podívat na volební účast v jednotlivých věkových skupinách, abychom získali úplně jiný obraz. Ti nejmladší se totiž na hlasování většinově vykašlali.

Věková skupina: Účast
18-24: 36%
25-34: 58%
35-44: 72%
45-54: 75%
55-64: 81%
65+: 83%

Roubíček Kohnovi: Hele Kohn, nejsou voni náhodou taky ten chudej a starej absolvent polepšovny z Vidlákova, co pro..al Róčildovi EU referendum?

Proč chce většina Britů opustit EU?

Referenda jsou podle technokratických a politických elit jasná cesta do pekel. Rozhodují v nich totiž nekvalifikovaní lidé o věcech, kterým nerozumějí. Británie na Brexit strašně doplatí, tvrdí monsignore Tomáš Halík v DVTV o Brexitu. Jako katolický kněz navštěvující Oxford by měl o pekle něco vědět. Ale přesto si jako pouhý laik dovolím nesouhlasit. Cestou do pekel jsou snahy soukromých lobbistů o formování veřejného mínění, nerespektování vůle většiny voličů a arogantní nafoukanost elit tak, jak o tom hovořil předseda britské Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage ve svém vítězném projevu v Evropském parlamentu.



Brilantní řečník Nigel Farage si sice v nepřátelskými emocemi přesycené atmosféře europarlamentu neodpustil několik demagogických a urážlivých tvrzení, ale podstatu problému vystihl skvěle. Pokusy integrovat "evropský lid" pomocí opakovaných referend a dalších manipulativních technik se s odstupem času ukázaly jako mimořádně kontraproduktivní. Fixlování kolem Maastrichtské a Lisabonské smlouvy se 23. června 2016 evropským byrokratům vrátilo s několikaletým zpožděním jako bumerang.

Za e-republiku jsme položili sedm otázek týkajících se Brexitu poslanci Evropského parlamentu Janu Kellerovi.

Jak velké bylo zklamání, které způsobil britský lid svým a evropským elitám? Nezklamal tím tak trochu jejich důvěru?

Něco se prostě v kampani podcenilo. První hodnocení ukazují, že zaostalí a nevzdělaní Britové šli v dešti dát hlas za vystoupení z EU, zatímco ti chytří a vzdělaní seděli doma, protože dobře věděli, že by se mohli cestou nachladit. Opět se tím potvrzuje, že EU - tak jak je dosud koncipována - je vyloženě projektem pro hezké počasí.

Co si s tím britské a evropské elity podle Tvého názoru počnou?

Řešení je jednoduché. Protože víme, že v důsledku klimatických změn jsou extrémní výkyvy počasí stále častější, je jasné, že další referenda jsou nepřijatelná. Není to z nějaké politické nevůle, má to důvody meteorologické.

Neměla by i EU po vzoru Velké Británie poté, co její lídři tak skvěle zasáhli do průběhu britské předreferendové kampaně, uvažovat o změně "vyjednávacího týmu"? Mám konkrétně na mysli pány Junckera, Schulze a Tuska.

Je to složitější. Schulzovi končí tak jako tak funkční období za pár měsíců, bude vyměněn tak jako tak. Otázkou je, za koho. A hlavně, kdo o jeho nástupci rozhodne. Před pár dny jsem se v novinách dočetl, že Angela Merkelová je zklamána z jednání Junckera, kterého sama prosadila do čela Komise. Až dosud se nám tvrdilo, že Juncker se stal předsedou Evropské komise z vůle Evropského parlamentu, který tímto způsobem ocenil výsledky eurovoleb, v nichž vyhrály evropské lidovecké strany. Nyní se dozvídám, že vůle Evropského parlamentu byl prý jen krycí název, jenž maskoval rozhodnutí ženy, která nemá mezi evropskými institucemi co dělat. Jak vidno, má EU tři ústavní pilíře a jednu neústavní, ale o to vlivnější pilířku. Co se týče Tuska, ten snad Evropské unii zbyl poté, co její schopnější lídři v minulosti vymřeli.

Jak hodnotíš tu hypotetickou možnost, že se mladí pracovití a skvěle jazykově vybavení Východoevropané budou po Brexitu muset vrátit domů a živořit tu s námi?

Třeba nám to všem prospěje a oni nás povznesou na britskou úroveň. Jelikož má prý britská úroveň jít po brexitu rapidně dolů, nedá jim to ani tolik práce.

Jaká hygienická, organizační a bezpečnostní opatření bys v té souvislosti doporučil Spojenému království poté, co z něj zmizí polští instalatéři, lotyšské hajzlbáby a české ópérky?

Albion má bohaté zkušenosti s dovozem služebnictva z celého Commonwealthu, takže si jistě poradí i tentokrát. Ale vážně, britská společnost se výrazně sociálně diferencuje už řadu desetiletí. Zatímco na venkově a v menších městech jsou přítomny ještě všechny vrstvy včetně té střední, v Londýně jsou stále více jen vrstvy dvě: nadprůměrně úspěšní a ti, kdo je obsluhují. Střední vrstvy z Londýna odcházejí hlavně kvůli příliš drahému bydlení. Hodně se jich stěhuje do Francie, někteří ještě dále. Pokud pro setrvání v EU hlasoval v Anglii především Londýn, bylo by dobré vědět, zda se jednalo spíše o ty nadprůměrně úspěšné, anebo o pomocný personál. Ani jedni, ani druzí nebývají považováni za záruku demokracie. Za tu jsou pořád ještě brány střední vrstvy.

Antická tragédie dobře ví, že lidé nejsou jen omylní, ale zaslepení a hnaní děsivými vášněmi mimo rozum. Potřebuji vysvětlit Brexit skrze antickou tragédii a skrze pohádku Žabí král, kterou vydali Bratři Grimmové. Tragický osud EU po Brexitu lze číst podle pythického výroku Efezského znalce mystérií a mudrce dvěma různými způsoby. Hérakleitův výrok znějící „éthos člověku daímón“ (Diels, fragment B 119) je schválně utvořen tak, aby se dal číst zepředu i pozpátku. Pevnost a stálost lidského charakteru se občas vyznačuje takřka démonickou silou. Avšak nepříčetné jednání mnohých postav v řecké tragédii a dnešní EU dokazuje, že to, co se u nazývá politickou povahou této instituce, je hérakleitovsky viděno skutečnost démonické povahy, nad níž dotyční úředníci v Bruselu nemají žádnou moc. EU je hnaná démonickými, čili iracionálními silami, což jsou v dnešní době:

• hrabivost jednoho procenta
  
• nezřízená touha dělat po rozpadu SSSR četníka světa
  
• snaha zajistit korporacím moc mimo zákon smlouvami typu TTIP.
  

Protože všechny tyto jevy ničí demokratické instituce a vládu zákona v právním státu, jsou naprosto a úplně iracionální, tedy démonické. A protože zabíjejí lidi v lokálních válkách a podporou terorismu v zemích jako Libye a Sýrie, pak jsou tragické povahy a mohou nás zničit.

Brexit, ropucha jménem NATO a chystaný polibek EU

Brexit je prý pro EU krize, což neříká vůbec nic, dokud věcně neurčíme povahu této krize. Zatím se podle korporátek zdá, že hlavním smyslem krize je propad akcií na burze. Prý jedno promile lidstva přišlo o nějakých pár desítek biliónů. Tito nadlidé si zmíněné peníze sami natiskli a vydali formou umělého dluhu. Pak je jasné, že o nic nejde. Ale ono jde v případě Brexitu o moc, protože jde o moc. To správně pochopily Spojené státy, protože Británie fungovala jako trojský kůň pro USA ve všech EU-institucích. Nyní tuto roli musí převzít bývalá svazácká aktivistka Merkelová, která pro USA aktivisticky oře úhor EU-politiky a dře přitom jako německý valach.

A nyní k Brexitu, skrze který NATO usiluje o větší roli v Evropě, protože jak sami vidíte, v EU máme krizi. NATO oznámilo, že je připraveno po Brexitu sloužit jako platforma pro všechny země EU. Brexit je z hlediska bezpečnosti irelevantní, protože Británie bombardovala, bombarduje a bude bombardovat přesně ty země, které ji USA označí za nepřátelské. V momentu Brexitu byl v Bahrajnu na návštěvě u zdejší pučistické vlády hlavní šéf britské armády a ujistil vojenský režim Saúdů střílející bahrajnskou opozici plnou západní vojenskou podporou. Rozpad EU je prakticky nevyhnutelný, zejména kvůli katastroficky fungující eurozóně ničící slabé ekonomiky a kvůli neschopnosti provádět koordinovanou ochranu hranic. Shoda byla na zničení Libye a nyní panuje v otázce podpory teroristů v Sýrii. Ale nějak se nedomyslely ty EU-konce nevyhnutelné dané tímto specifickým bojem s terorismem. Proto se podívejte na sbírání daní v této karikatuře.



Text obrázku: "Kdyby se náhodou někdo ptal, tak ten borec byl oficiální výběrčí daní."

Francouzská korporátka na cement Lafarge platila islámskému teroristickému uskupení ISIL dva roky daně za to, že na obsazeném syrském území nechal běžet za rabování země a místního zotročeného obyvatelstva její cementárnu. Stát jako stát, že ano. A tehdy to navíc vypadalo, že vyhrají, jako ten Hitler. A o tom naše oficiální korporátky ani nemuknou. Situace jako za Hitlera, kdy s tehdejšími islamisty v klidu spolupracovaly velké americké korporace. Bez děrných štítků dodávaných IBM přes společně založenou naci-firmu Dehomag by nemohly fungovat pracovní a vyhlazovací tábory, protože by neměly kartotéční systém evidence.