Evropa na cestě nikam

Neuvěřitelný vzestup pana Schulze. Ještě nic neudělal, ale preference SPD už letí nahoru. Martin Schulz, uvolněný z funkce předsedy Evropského parlamentu, má zřejmě důležitější poslání. Je povolán, aby převzal funkci německého kancléře. Podívejte se na jeho raketový vzestup dle J. P. Morgan.




Bylo by to zřejmě poprvé, kdy by se německým kancléřem stal někdo, kdo nemá ani maturitu, v osmdesátých létech byl nezaměstnaný a měl problémy s alkoholem do té míry, že uvažoval o i sebevraždě. Schulz to nijak neskrývá a jeho životopis vypovídá sám za sebe. Ne, že by bylo nutné, aby měl vrcholový politik několik doktorátů. Mezi sedláky a obyčejnými dělníky se najdou lidé s daleko větším rozhledem a moudrostí, než bychom čekali. A naopak ti, kteří jsou ověnčeni tituly, jsou bezcharakterní a prodejní, že by byli ochotni prodat za svůj osobní zisk i vlastní babičku. Angela Merkelová ztratila díky své vítací politice u voličů kredit. Přestože ji CSU jako kandidátku do voleb podpořila, elity v pozadí již vědí dobře, jaká je skutečná nálada v Německu, a proto zvolily jinou taktiku.

Německo (a EU) potřebují nového vůdce

Rozpad Evropské unie byl nastartován Brexitem. Velká Británie bude stát věrně po boku svého mladšího bratra USA. Tak to bylo vždy v minulosti a bude nadále. Podporu mají Angloameričané v Polsku, které se prostřednictvím své premiérky Beaty Szydlo vyjádřilo při včerejší návštěvě Angely Merkelové dostatečně jasně: Méně EU, více USA. Tedy požaduje kroky nazpět a revizi právních základů, na kterých je postavena EU. Zejména však omezení pravomocí Bruselu jen na malou část jeho současné agendy.

Jaroslav Kaczynski jako vůdce opoziční PiS chce totéž a otevřeně kritizuje v přítomnosti Merkelové příliš velký vliv Německa v EU. Merkelová ale stále rezignovaně opakuje svou vizi o vícerychlostní Evropě, jako kdyby neměla už nyní s těmi našimi třetinovými platy a stejnými nebo dokonce vyššími cenami ještě o jednu rychlost navíc. A varuje před chaosem, které by přineslo posílení národní suverenity jednotlivých států.

Vypršel čas, který byl dán eurokratům na to, aby evropské národy podpořily myšlenku na federativní uspořádání EU. Bylo dost času k tomu, aby se vytvořily podmínky pro skutečné ekonomické sbližování, spolupráci a solidaritu. Elity EU ale ukázaly, že jsou pouze nástrojem lobbistů, že chtějí trvalý Drang nach Osten ve prospěch velkého kapitálu a elit nadnárodních. To přineslo pouze prohlubování nerovností mezi jednotlivými státy a růst chudoby v celé Evropě. Eurokraté už prošvihli dobu, kdy nás mohli přesvědčit o upřímnosti svých úmyslů a demokracii v EU. Dnes je jasné, že to ve skutečnosti vůbec nechtěli.

Na jedné věci se dámy Szydlová a Merkelová shodly: Vzhůru do zbrojení! Tedy podpora zvyšování vojenských výdajů financovaných americkými velkobankami. Vyzbrojování a posilování Německa. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, slovy filosofa Žižeka. Pro úkoly, které stojí před Německem, je však potřeba politiku jiného kalibru, než jako dělá problematická Merkelová.

Fašismus pod rouškou SPD

Martin Schulz nedávno řekl, že když nejde po dobrém uhájit zájmy EU, musí to jít i za použití násilí. Jeho cholerický výstup při debatě s Norbertem Hoferem, kandidátem rakouských Svobodných na prezidenta, byl pravděpodobně odstraněn z internetu. Budeme v redakci vděční, když ho někdo objeví. V této debatě hystericky vyřvával směrem k Hoferovi, který tam seděl jako opařený a zíral na něj s otevřenou pusou, že nacisty (tedy jeho) v EU nechce. Hofer mu na to odpověděl, že se narodil v roce 1971, tak co mu tady předhazuje. K tomu, aby si udělal kdokoliv obrázek o struktuře osobnosti tohoto evropského vyžírky s platem 325 tisíc eur ročně, z toho dvě třetiny nezdaněné, stačí jeho citáty z mainstreamových médií. Ty nezmizely. Zde také jeden pohled, viz toto video.

Poučení z díla Theodora Adorna

Adorno napsal knihu „Studie k autoritativnímu charakteru“ (Studien zum autoritativen Charakter), knihu vydal Suhrkampf. Fašismus můžeme chápat jako formu diktatury, totalitní režim, který ale není někdy definován v učebnicích sociologie nebo politologie v celé šíři. Zpravidla je definován jako forma vlády elitní menšiny a tato vláda je realizována za pomoci propagandy a demagogie tak, aby široké lidové masy vedla k poslušnosti a neotřesitelné víře ve své vůdce (Hillman 1994, str. 217).

Adorno tento pojem rozšiřuje a je stejně aktuální dnes, jako v době, kdy účtoval s poraženým německým nebo italským fašismem. Vznik fašismu není reálný, pokud se nenajde ten správný vůdce a jeho podporovatelé a příznivci, kteří k němu vzhlížejí. Adorno analyzuje fašismus také jako duchovní postoj. Jeho aktéři zásadně neapelují na rozum a nerozhodují se na bázi racionálního rozhodování, nýbrž pod náporem emocí, vyvolaných dominantním vůdcem. Je to jako fanatické náboženství. Ti, co nesdílejí fašistický postoj, jsou označeni jako nepřátelé a jsou zavaleni nadávkami a posměchem.

Od pondělí 13. 2. 2017 Evropský parlament rozhoduje a pak bude brzy hlasovat o smlouvě CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement; Komplexní hospodářská a obchodní dohoda). Z hlediska občana EU, za kterého se přes všechny pitomosti a politické zločiny současného vedení Evropy pořád považuji, jde o smlouvu stejně děsnou jako podíl EU na zločinech na Ukrajině, rozbití Libye, Sýrie a Jemenu. A je zajímavé, že prezident Trump druhý den po nástupu do funkce zrušil smlouvu TPP. Tato smlouva měla podobný devastační charakter na ekonomiku USA jako má smlouva CETA na společenství EU. Stačí jen poznamenat, že proti této smlouvě ve Francii naprosto shodně protestují dva politicky úplně opačné subjekty. Na jedné straně jsou to komunisté a zelení, na druhé straně je to Národní fronta. Naopak pro ni zvednou v EP packy asi téměř všichni poslanci mainstreamové levice a pravice, která je u nás jako všude jinde na světě koupena nadnárodními korporacemi.

Technicky vzato jde o to, že se ve vzájemném obchodu s Kanadou mají zrušit tzv. "netarifní překážky", které tzv. "blokují" vzájemný obchod, a to snížením těchto bariér z nynějších 36 % na pouhá 3 %. Celá smlouva má v originálu 2 344 stran a nejspíš ji nečetl ani jeden z těch EU poslanců, kteří o ní mají hlasovat. A kdyby jí četli, tak by tomu stejně nerozuměl. Smlouvu psali korporátní právníci za pomoci bruselských eurokratů tak, aby jí normální člověk nerozuměl. Poslanci EP mají jen zvednout packy, to je vše, co od nich korporace očekávají. A eurokraté z Bruselu i po rozpadu EU budou mít v nových orgánech doživotní práci, takže také odvedli slušné výkony. Smlouvu sice musí ratifikovat národní parlamenty, ale má výjimku v tom, že po ratifikaci v EP už začne z velké části platit. Takže je vcelku jedno, zda ji národní parlamenty schválí nebo ne.

Začněme tím největším svinstvem, což jsou známé Investor-State Dispute Settlement (ISDS). Takže Česko změní nějakou průmyslovou politiku, jako to například udělalo Německo ohledně jaderných elektráren. A všechny postižené korporace (které si to alespoň myslí) budou náš stát u tohoto tajného tribunálu složeného z jejich zástupců žalovat o ušlý zisk v řádu miliard dolarů. Švédská společnost Vattenfall už použila tento tribunál v roce 2012, kdy žalovala po rozhodnutí o zavření jaderných elektráren Německo jako stát o ušlý zisk 4,7 miliard dolarů. To je taková běžná suma, o kterou v této arbitráži půjde.

Jako občané jsme proti tomuto svinstvu ve smlouvě protestovali a žádost o zrušení jednání už podepsalo 3 milióny občanů EU. Ale nám EU nepatří a i když mohlo být podle EU-zákona o referendu o této věci vypsáno referendum, tak koupené EU elity to pochopitelně neudělaly. Lid v EU už dávno nerozhoduje, když si nerozhoduje ani své vlastní věci doma. Místo toho tam eurokraté přidali i pro znalce dosti nesrozumitelné klauzule o přidaných tribunálech tzv. Investment Court System (ICS). Těmito kosmetickými opatřeními zůstala pravomoc korporací nad státy v podstatě zachována, alespoň podle kritiků, které jsem četl. Doporučuji rozbor smlouvy podle občanské aktivity, kterou jsem podepsal, tedy STOP CETA a TTIP.

Takže korporátky nastrčily Kanadu jako trojského koně, aby zničily určité výdobytky, které v EU máme. Většina nadnárodních korporací sídlících v USA už má nebo si převede své sídlo do Kanady, aby mohla tuto smlouvu využít. Takže o co přijdeme? Podívejte se na starší článek o dosti podobné smlouvě TTIP pod názvem Smlouva TTIP: korporátní revoluce, která požere své děti. Jednoduše řečeno jde o stejný typ zabijácké smlouvy, ale zatím se týká hlavně služeb, softwaru a podobně.

Korporátky chtějí zadarmo vyplundovat suroviny ve světě, pak zadarmo vyrobit jakékoliv svinstvo a toto vyrobené svinstvo draho prodat kdekoliv, kde to jen trochu jde. Proto potřebují zaútočit na to, co dělá Evropu Evropou, a to je vysoký standard služeb, sociálního zabezpečení, kvality potravin (nikoliv u nás), norem na čistou ovzduší, vody a zejména vysokou úroveň sociálního zabezpečení, lékařských služeb a obecně řečeno kvality sociálního státu. Jedno procento má poněkud jiné představy o tom, co má být standard pro zbylých 99 % lidstva. Evropa holt tuto vysokou úroveň proti zbytku světa zatím má, i když se demontáž sociálního státu v posledních deseti letech pod neoliberalismem podobá spíše řízenému výbuchu. Klaus, Kalousek a Dlouhý by mohli hodiny vyprávět svým voličům, jak za dvacet let dostali životní úrovní zpět s prodejnou socdem do komunistických časů. Dnes už má vyšší minimální mzdu v montovnách i Slovensko a Polsko, proto sem jejich lidi dělat nepůjdou.

Takže shrňme v kostce, co je podle francouzských zelených, národní pravice a komunistů v ohrožení smlouvou CETA. U nás bych u zmíněných stran tuto argumentaci asi nenašel, protože tyto tzv. "opoziční strany" přešly do infantilní fáze politického myšlení. Takže shrňme ty korporátní výdobytky pro 99 % nás všech.

• Zničení zemědělských EU-standardů a ochranných značek potravin a tradičních postupů výroby.
  
• Totéž pro charakter specifické národní průmyslové výroby.
  
• Stát přijde o národní suverenitu, která v Evropě stála nespočet válek a obětí, a prodá ji prakticky zadarmo anonymním korporátním tribunálům.
  
• Kvalitu služeb a s nimi spojených produktů už nebude moci určovat národní stát, ale korporace.
  
• Totéž se bude týkat pracovních podmínek a s nimi spojeného sociálního zabezpečení.
  

Například ve Francii prodají EU-poslanci korporátkám prakticky celé regiony, protože 80 % lokálních značek nebude mít pod danou smlouvou žádnou ochranu.

Představte si veverky v pohádkové zemi zásadně nepodobné Česku. Zacinkají klíči, pak společnou plantáž na produkci vlašských ořechů předají místním vlkům, kteří se živí převážně veverkami. Tito vlci prodají produkci životodárných ořechů pro veverky místním mafiánům, kteří žijí v parazitické symbióze s těmi vlky. Vlci namluví veverkám pracujícím na plantáži jako námezdní otroci, že jim tato plantáž patří patří přes kuponovou privatizaci, kterou směnili za zlaté cihly, které prodali za jiné bezcenné EU-kupony. Zbytek plantáže si oba zdatní neoliberální symbionti rozkradli a veverky-otroci si chodí ty ořechy kupovat po práci za minimální mzdu do dalekého supermarketu, který patří těm mafiánům a vlkům. Tam dostanou za věrnostní kartu (taky vynález těch symbiontů) nekvalitní ořechy, protože ty jejich kvalitní ořechy z vyvlastněné a vlastní prací provozované plantáže se nyní prodávají pouze na Západě jako luxusní zboží. Ale nikoliv za věrnostní kartu veverkami navštěvovaného skladu poživatelných chemikálií, ale za hezky cinkající eura.

A ti darwinovsky zdatní symbionti už dávno bydlí díky své ekonomické snaživosti mimo paneláky veverek. Do jejich doupat pouze posílají matrixový svět zpráv a blafů na sociálních sítích, aby se měly veverky čím zabavit, než zase půjdou ráno do práce. Mezitím jim umělými bankovními operacemi snížili hodnotu měny, takže milé veverky mají pendrek a k tomu rozkradené důchody, vytunelové školství a zdravotnictví. A za příděl vody, která jim dříve patřila, dnes platí šikovným symbiontům třikrát tolik. Přitom jim produkce a distribuce té vody už vůbec nepatří, trubky hnijí v zemi, protože mafiáni mají jiné starosti, než pitomou vodu pro veverky. Hlavně si musí udržet reálnou a nefalšovanou moc nad těmi rapidně zdevastovanými veverkami, které je opakovaně volí v demokratických volbách jako chlebodárce a spasitele.

Lesní veverka by na mou sci-fi řekla, že není tak blbá jako ty nebohé veverčí souputnice. Ona přece má pud sebezáchovy daný od přírody, a tudíž by nikdy takovou pitomost neudělala. A jistě by tyto vlky nevolila do vedoucích funkcí v lesním, vodním a ořechovém hospodářství, protože ona poslouchá Matku přírodu. Ta také není blbá, a nikdy bohdá nebude.

A hle, filosofický problém společného světa je na stole, a to jde pouze o ořechy, a vůbec ne o lidský svět. Zájem veverky je diktovaný nekomplikovaným, leč právě proto neomylným pudem sebezáchovy, do něhož nemůže vstoupit kapitalistický prostředník, neoliberální ideologie, mediální manipulace a mafiánští čeští zloději v rouše veverčím. Proč je lidský společný svět tak komplikovaný?

Na rozdíl od veverky je člověk podivuhodný tvor, který vyšel z přírodního světa a má kulturu a svět ducha jako svůj vlastní svět, který buď obývá nebo neobývá. Jako nyní v Česku a konec konců na Západě obecně. Společný svět se vždy buduje racionálně. Proto nám dnes v této zemi, na rozdíl od lesních veverek, nepatří téměř nic. A toto společné nic je ustaveno legálně, proto zcela racionálně. Zdejší občané se považují za racionální bytosti a jsou s tímto stavem zvaným "společná věc" (res publica) vcelku spojeni. A hodlají v něm politicky pokračovat, protože jim to velí jejich ne-vlastní pud sebezáchovy.

Slovo "ne-vlastní" jsem použil schválně, protože charakterizuje fundamentálně-ambivalentní podstatu racionality, která buduje současný společný svět nejen Česka, ale z velké části i celé západní civilizace. Pohled vykolejeného filosofa je zajímavý tím, že tento tvor je schopný se upřímně divit současné společenské situaci. Tu ovšem drtivá většina společnosti, manipulátorská média, politikové, kritikové, experti, ekonomové atd. považují za zcela normální. A tato legie tak či onak placených normalizátorů dokonce tvrdí, že tento typ racionality a stavu společnosti má být vzorem pro celý svět, který zatím této destrukci rozumu tak či onak odolává.

Filosof a dítě je schopné údivu, když vidí fakt, že císař je nahý a kolem něj tancuje banda bláznů, kteří obdivují jeho nádherné šaty. A pokud je císař nahý, tak se musíme zamyslet nad tím, kteří podvodníci jej o jeho šaty obrali a jak to udělali. A o tom bude moje přednáška v sobotu, viz pozvánku našeho webu. Je třeba projít alespoň zásadní krizi světa v následujících bodech, které jistě nestihneme probrat.

• Co tvoří podstatu společného světa v západní demokracii?
  
• Jak vznikla současná krize vzdělání, autority a tradice?
  
• Co tvoří podstatu současné politické krize v Česku danou pomalým, ale jistým přechodem z korporátního kapitalismu na korporátní fašismus?
  
• Jak je manipulován pud sebezáchovy v současném systému ekonomické a politické vlády elity jedno procenta, kterou analyzovala Frankfurtská škola a nyní i Pikettyho Kapitál v 21. století?
  

Lidský pud sebezáchovy je vázán na přežití v planetárním prostoru společného světa, v němž se člověk na rozdíl od veverky musí chovat moudře. Chytrá veverka a český mafián jsou řízeni pouze instrumentální racionalitou, která jim velí přežít i za tu cenou, že zemřou všichni ostatní. Co jednoho posílí, tedy instrumentálně a instinktivně správně jednající veverku, to druhého zabije, tedy dnešního člověka. Instrumentální rozum fašistické verze kapitalismu a totalitárního typu koloniálního myšlení stál u zrodu Druhé světové války. A stejné síly dnes ve světě nepřerušeně působí dále, jen jejich instrumentální racionalita dostala jiný charakter.