Války v zastoupení a studená válka

Vražda íránského národního hrdiny, generála Kásima Sulejmáního, v blízkosti bagdádského mezinárodního letiště, kterou na přímý rozkaz presidenta Trumpa provedlo americké letectvo, znamená porušení všech zásad mezinárodních vztahů. V parodické formě to asi zatím nejlépe vyjádřil Ladislav Větvička ZDE.

"Bylo to horší než zločin, byla to chyba," řekl legendární ministr vnitra Fouché poté, co dal Napoleon zabít vévodu d´Enghiena, a určitě to bylo první, co napadlo mnoho politiků a komentátorů poté, co se dověděli tuto informaci. Podle mého názoru se nejedná o chybu, ale o zvrácený způsob marketingu vojensko-průmyslového komplexu, který v současnosti ovládá Spojené státy. Cituji popis dronu použitého k atentátu ze zprávy na českých Novinkách:



Kromě marketingu tu jde ještě o jednu věc. Demonstraci možností, jak si vynutit poslušnost. Žádný veřejný představitel na světě si po dnešku nemůže být jistý, že nebude při návštěvě země, v níž jsou americké základny, podobným způsobem zlikvidován. To je možná i důvod, že elitní západní politici zatím jako reakci na tohle zvěrstvo zvolili mlčení.

Nejsou už Spojené státy zralé na bojkot od zbytku světa?

Poslední důležitý článek o Sýrii se jmenoval Válka v Sýrii už otevřeně běží jako proxy-válka proti Rusku. Mezitím už došlo k několika přímým střetům ruských a amerických vojsk v Sýrii. Hlídky si vzájemně zablokovaly přechody a pak si hrály na kočku a na myš. Schoval jsem si zajímavé video natočené z ruského transportéru, protože jde zřejmě o první přímý střet obou vojsk od Korejské války. Pomalu ale jistě se rozbíhá další kolo studené války mezi oběma velmocemi. Vše začalo v Sýrii barevnou revolucí organizovanou wahábisty a Západem. Tak se podívejme, jak Západ v této zemi končí.

Je to totiž úplná tragikomedie, která se bohužel odehrává jako tragédie. Vezměme jako vzorový příklad Turecko. Tato země se chová jako čistý imperialistický stát od doby, kdy imperiálně impotentní Západ pohořel s rozbíjením arabských zemí skrze podporu teroristických skupin. Velmi přesný analytický termín debatovaný v české Sněmovně ohledně Běloruska se jmenuje "rozjebávání". Západem podporovaní teroristé neuspěli s barevnou revolucí v Sýrii. Pro zpravodajské služby EU nebyl problém rekrutovat teroristy z militantních islámských skupin a poslat je na EU-džihád. Viz dávno popsanou situaci v Belgii a Francii (Neúplný seznam belgických teroristů bojujících v Sýrii). Saúdským a katarským teroristům bylo hej, po prohrané ofenzívě je evakuovaly US-vrtulníky z válečných zón do domácích převýchovných ústavů pro hrdiny džihádu (Saúdská Arábie otevřela relaxační centrum pro vězně al-Kájdy).

V našich médiích se o důležitých zprávách ze světa už nic nedovíme. A zbytek "informací" jsou účelové lži, protože úkolem jednoho procenta je lhaním udržet pořádek v jimi spravovaných koloniích. Fascinuje mne, že naše noviny už ani nepíší o krizi ve Volkswagenu, a přitom tato kapitální montovna živí Česko málem z 20 %. Ale pojďme k Blízkému východu, odkud do Itálie přišlo 14 tun captagonu za 25 miliard Kč. Ano, to je ta droga, kterou místo nacistického amfetaminu dováželi evropští a islámští dodavatelé "bojovníkům za svobodu", alias jimi placeným teroristům v Sýrii. Tito závisláci jsou v posledním tažení, drogu už životně potřebují. Na dobytých územích v Sýrii si captagon sami produkují stejně zdatně, jako Tálibán v Afghánistánu produkuje heroin pro americký a evropský trh pod záštitou NATO. Jestli si někdo myslí, že válka v Sýrii skončila a my máme podle našich novin zapomenout na tuto prohranou kapitolu koloniální NATO expanze, tak se hodně mýlí. A jak lze vidět, nejde jen o vývoz uprchlíků a teroristů do Evropy, ale o průmyslovou produkci drog.

A nyní k Libanonu, protože poslední důležitý článek o této zemi jsme psali v roce 2017 (Co se děje v Libanonu). Stát zbankrotoval a zemi už chybí jen barevná revoluce pod vedením Izraele a intervence Západem a Saúdy zaplacených teroristů do země. Jenže se píše začátek nového tisíciletí a klasický scénář se zřejmě nebude opakovat. Podívejme se na některé okolnosti, jež ukazují stejně jako v Řecku a v jiných zemích zradu národních miliardářských elit, které mají svá bankovní konta pod kontrolou USA. Okolnosti státního bankrotu v Libanonu jsou velice zajímavé a poučné. Uveďme nejprve graf státního dluhu vzhledem k HDP země, který leccos napovídá.