Důchodová reforma a sociální stát

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD chystá seniorům reformu důchodů, neboť v budoucnosti přestanou zdroje na důchodovém účtu na výplatu důchodů rostoucího počtu seniorů postačovat. Detailní propočty teprve představí. Označení tohoto kroku názvem reforma se však vyhýbá, neboť ekonomové už nyní upozorňují, že navrhované změny neřeší dlouhodobou udržitelnost a vlastně žádnou reformou nejsou.

Jaké alternativy možného vývoje v oblasti důchodů jsou predikovány?

1. Ponecháme penzijní systém v současné podobě, což bude znamenat postupný nárůst rozdílu mezi průměrnou mzdou a mezi průměrným důchodem

Stávající penzijní systém je sice udržitelný, pokud se ale nic nezmění, průměrný důchod klesne postupně až na 25 % průměrné mzdy v r. 2070. To vše za situace, že nedojde k žádným změnám systému. Průměrný důchod by se tak valorizoval podle platné legislativy o inflaci a polovinu růstu reálných mezd, do důchodu by se odcházelo v 65 letech. Nevíme ale, s jakým nárůstem průměrné mzdy v průběhu předmětného období se u nás uvažuje, stejně tak nevíme nic o vývoji inflace ani o dopadech robotizace na naši ekonomiku.

2. Udržování průměrných důchodů na úrovni 40 % průměrné mzdy, což způsobí nárůst obrovského deficitu

Propočet, že pokud by vláda automaticky udržovala výši průměrného důchodu na 40 procentech průměrné mzdy, náklady na důchody by postupně do roku 2055 vzrostly z 8,3 na 10,5 procenta HDP, platí za předpokladu, že v mezidobí nedojde k žádným změnám. (Výrazný nárůst průměrných mezd, vliv robotizace atd.).

Základní příčiny vzniku celého problému

1. V zemi, kde jsou třetinové mzdy oproti evropskému průměru, avšak ceny minimálně stejné, je jen otázkou času, kdy začnou chybět peníze na důchody. Jde o to, že z třetinových mezd a platů jsou při obdobné sazbě odvodů na sociální (i zdravotní) pojištění jako v zahraničí též třetinové zdroje do příslušného fondu. Toto je jedním z důsledků snah Topolánkovy vlády o nivelizaci či dokonce snižování mezd a platů v ČR a vytváření konkurenceschopnosti naší země prodejem neinovovaných výrobků za dumpingové ceny (bez tlaku na snižování mezd a platů v ČR by to dosažitelné nebylo) místo snahy o zvyšování naší konkurenceschopnosti zvyšováním přidané hodnoty našich výrobků. Při srovnatelných cenách surovin, materiálů a energií nelze totiž vytvářet zisk z prodeje výrobků za dumpingové ceny jinak, než okrádáním vlastních zaměstnanců na mzdách a platech. Jiná možnost pak ani nezbývá. To také u nás v souladu s pravidly washingtonského konsensu dlouhodobě probíhá, Topolánkova vláda (ač nebyla v plnění příslušných bodů washingtonského konsenzu jediná), se vyznačovala obzvláště snahou o zesílení a urychlení tohoto procesu (závodů ke dnu). A teď se setkáváme s důsledky této nesmyslné politiky (spolu s likvidací sociálního státu, též předepisovanou washingtonským konsensem pro tzv. postsocialistické státy, která je nutným důsledkem takové politiky státu). Tuto naprosto krátkozrakou politiku je třeba napravovat, neboť se následně promítá i do sféry ekonomiky (snížení spotřeby obyvatelstva), do oblasti rozpočtové (pokles příspěvků na sociální a zdravotní pojištění, příjmů z DPH, příp. i spotřební daně) a v neposlední řadě do oblasti sociální (nízká životní úroveň obyvatelstva, podměrečné důchody apod.).

2. Kroky řešitelné na základě systémové změny

Další obrovské rezervy spočívají v:
2.1. podhodnoceném kurzu koruny oproti paritě její kupní síly (cca o 40 %), což sice umožňuje vývoz některých našich výrobků za dumpingové ceny, neboť rozdíl v cenách na zahraničních trzích ve volné měně je vykryt v tuzemsku na náš úkor korunou, zatímco při dovozech zboží, výrobků a služeb všeho druhu platíme pak o 40 % více, což je dále ještě umocněno DPH a spotřebními daněmi počítanými z takto navýšených základů. Navíc v blahé nevědomosti radostně, snad i v představě, jak ten Západ doháníme, když máme v nabídce supermarketů vesměs jen cizí zboží (podřadné kvality). V položce podhodnoceného kurzu koruny jsou přitom nejvyšší ztráty naší ekonomiky, jenže v současném systému, kdy ČNB je „nezávislá“ (dlužno ovšem říci, že jen na naší vládě a státu, avšak plně podřízena globalistickým organizacím, jako je MMF či ECB) větší nápravu v tomto směru bez provedení systémové změny nelze rozumně očekávat;
2.2. způsobu prodeje našich výrobků do zahraničí (vesměs přes Německo), odkud jsou dále prodávány do světa, zatímco zisk zůstane v Německu (příp. v některé z dalších západoevropských zemí).

Dobře si to u nás západní podnikatelé zavedli. Udělali z nás za pomoci EU kolonii hned za svými humny. Nikoliv náhodou jsme proto označováni za „krmelec Evropy“. Ačkoliv i v dalších tzv. postsocialistických zemích se setkáme s obdobnými problémy, nejsou zdaleka v takovém rozsahu, jako je tomu u nás díky nečinnému přihlížení našich vlád a faktické neexistenci naší ekonomické politiky. Na naše velké ztráty a nevýhodnost zapojení ČR do EU upozorňoval i renomovaný francouzský ekonom Thomas Piketty počátkem roku 2018 (sám na to upozorňuji již o několik let dříve), kdy ale hovořil pouze o problematice uvedené v odst. 1.1. dílu 2.