Evropa na cestě nikam

Článek Vznik a vláda globálních parazitů ukázal na grafech vývoje duševního vlastnictví v letech 2010-15, že ve světě se prosazuje vzdělaná střední třída jako nositel nových technologií a patentů. Jenže jedno procento této třídě ideologicky zatemnilo mysl. Střední třída proto sama od sebe cpe vlastní bohatství do pohádkového koryta jednoho promile. Novodobí znalci Marxe pochopili, že ideologie dává moc menšině nad většinou. Proto je třeba nacpat do hlav střední třídy neoliberální ideologii jednoho procenta korporátních bossů a jednoho promile banksterů. Střední třída pak hrdě nosí brýle vyrobené jedním procentem, protože jsou fakt slušivé a módní. Tím sdílí perspektivu světa vyvolených, kteří střední stav zničí. A už spolehlivě ničí celou zeměkouli a nás všech 90 % normálních socek. Holt máme tu smůlu, že na této zemí bydlíme s jedním procentem v jednom společném ekosystému. Článek o globálních parazitech měl tuto základní tezi.



Jako důkaz byla uváděna situace střední třídy v USA. Střední třída v USA se během pěti let stala žebráky a je tak pitomá, že do tohoto cirkusu jednoho procenta pilně naskočila, skáče na pódiu jako cvičená opice a ničí sama sebe. Třída banksterů ovládla klasický produktivní kapitál pomocí finančního parazitického kapitálu napojeného na centrální banky. Toto je třeba ukázat na konkrétních příkladech z USA.

Neohegeliánský stát jako neoliberální dojná kráva

Neoliberalismus ideově založili vyděšení němečtí a rakouští intelektuálové jako Friedrich August von Hayek, kteří před Hitlerem utekli do Británie a do USA. Tito intelektuálové pozorovali, jak se stát dostal do rukou Hitlerovi a Stalinovi. Proto tvrdili, že se nesmí opakovat mocenská a ideologická okupace moderního buržoazního státu. Stát představoval pro tyto intelektuály typu neohegeliánské levice výplod Hegelova absolutního ducha. Moderní hegeliánský stát určuje povahu práva, včetně majetkového práva a základních občanských práv. Závěr neohegeliánů konvertovaných na neoliberály byl po epoše Hitlera a Stalina, po reálném socialismu a po studené válce zcela jasný a nekompromisní. Je třeba omezit narůstající moc státu, jinak bude Třetí světová válka.

Evropa má ideje, ale jejich globální ekonomický, politický a ideologický marketing dělají Američané. Tento marketing provedla v případě evropských neoliberálů ekonomická verze tzv. Chicagské školy. Tito ekonomicky zabednění elitáři odmítli své sociologické kolegy v Chicagu, kteří zkoumali sociální patologii velkoměst vázanou na ekonomické postavení jednotlivých tříd. Ekonomové typu Miltona Friedmana už zcela bez zábran sloužili diktátorům jako byl Pinochet. Američtí neoliberální ekonomové perfektně zvráceným způsobem naplnili smysl hlavního Hayekova díla Cesta do otroctví (1944). Tito manipulátoři nové ideologie peněz se už nestarali o filosofické nuance, protože to není americká way of life. Brutálně účinní penězokazi pochopili s marxisty a neohegeliány, že je třeba dostat pod kontrolu stát přes tisk peněz a mysl lidí přes ideologie.

Od bankovních penězoměnců k banksterským penězokazům

Tak se podívejme, jak se banksteři a ideologičtí neoliberálové Chicagské ekonomické školy zmocnili státu a jak předali moc jednomu procentu, a dnes už jen jednomu promile. K tomu si přečtěte vtipný přeložený článek Světová ekonomika a chov krav. Kontrola nad státem se nejprve a zásadně provedla v USA produkcí dluhových peněz. Tyto emitované dluhové peníze dostalo úplně zadarmo do rukou jedno promile banksterů, které pak ožebračilo střední třídu. Neoliberalismus nezná v reálné praxi pojem politické pravice a levice, protože jeho ideologie a praxe sleduje třídní zájem dobytí a udržení moci. V akci zvané "dobývání moci" si nová elita koupila stát a politiky jako celek a má na to celkem výraznou množstevní slevu. Podívejte se, jak rostl oficiální federální dluh USA podle prezidentů od zavedení neoliberální monetární ideologie v 90. letech.

Současný oficiální dluh za Trumpa (cca 20 biliónů a 103 % HDP země) dostal USA na úroveň států, jako je zbankrotované Řecko. Takže banksteři shromáždění okolo jimi kontrolovaného privátního FEDu dostali do rukou tzv. "fiat money", čili klasické bankovní úvěry. Mohli je rozdat lidem stejně zadarmo, jako je dostali sami, tedy za úrokovou míru pod jedno procento. Nebo s těmito dluhovými penězi mohli zničit stát. Připomeňme, že stát si povinně musí půjčovat u bank a nesmí si sám tisknout nekryté peníze. V rámci EU to přikazuje článek 123 Lisabonské smlouvy schválený v prosinci 2007. A oficiální federální dluh je směšný, protože skutečný dluh USA se všemi finančními závazky je ve skutečnosti 70 biliónů. Viz tato studie institutu Cato z roku 2013 (PDF a žlutě zatrženo na str. 40). Neoliberální think-tank Cato slouží do roztrhání těla nikoli jednomu procentu, ale pouze jednomu promile. Potřebuje vidět dluhy státu reálně, protože je třeba ožebračit chudé, kteří berou peníze jednomu procentu tím, že z daní střední třídy dostávají dávky a jinou pomoc. Až se chudí a střední třída ožebračí úplně, pak se mohou snížit již tak směšné daně jednomu procentu a hlavně jednomu promile, kterému tento institut slouží. Jak vypadá vláda banskterů nad ožebračenou zemí typu Řecka nebo USA, to ukazuje tento graf s kompletním 70biliónovým dluhem.

Modrá ukazuje růst HDP a žákovi normální pomocné školy je jasné, že tento dluh není splatitelný. Takže banksteři mají vládu nad USA zajištěnou tak dlouho, dokud bude lidem strašit v hlavě tento nesmysl daný čistě virtuálně.

Nedávný článek o genderové kastraci střední třídy se jmenoval Korporátní miškaři a globální kastráti. V tomto ironickém článku jsem polemizoval s nebezpečným trendem ideologizace sexuality. Gender jako ideologická zbraň slouží fašistickým zájmům globálního jednoho procenta nebo jednoho promile tím, že pomocí koupených nebo zblblých ideologických kastrátů vytváří novou podobu mentálního útisku.

Ohledně genderu se podívejme se na jednu nenápadnou epizodu politicky brilantního vedení AfD. Okamura mu nedosahuje ani po paty, i když svůj volební výsledek udělá také. Ale tento Moravák vedený japonskou pilností a sebevražednou vůlí samuraje nemá za sebou německou ekonomickou myslivnu. A jeho poslance si po roce zase koupí ti, kdo je budou potřebovat pro lobbing. A po rozpadu koupených borců si stranickou kasu rozdělí jeho vlastní partajní zrádci. Tak tomu bylo prozatím v české politice vždy. Kromě politické divize Agrofertu, která z pochopitelných důvodů této korupci odolává. A to provokuje srdečnou nenávist klasických zlodějských partají. Ale nechme české politiky, tu komentují na e-republice jiní.

Gender v německém politickém boji

Dnes ve tři hodiny ráno byly známy předběžné, ale jisté výsledky parlamentních voleb v Německu. Merkelová bude asi kancléřkou, ale volby masivně prohrála. V Německu je největší politické zemětřesení po 2. světové válce. Současná podoba EU formovaná jedním korporátním jedním procentem a jedním promile banksterů asi půjde do háje a s ní i agresivní politika vůči Rusku vedená NATO. Ale to budeme komentovat později, až bude známa podoba výsledné vládnoucí koalice a její vládní program.

A nyní k ideologizaci genderu, které mistrovsky odolala AfD. Ta sleduje chytrou nacionalistickou a velmi rozumnou ekonomickou politiku. Stačí se podívat, kolik je v jejích řadách etnicky odlišných Němců. Viz naše články o této politické straně již z roku 2014 (AfD je v Německu na vzestupu). Podívejte se na klíčovou část hlavní předvolební debaty ve veřejno-právní ZDF, což je lepší obdoba české ČT. Komentátorka měla bojový a třídní úkol znemožnit AfD tím, že její hlavní představitelku nepustí ke slovu v klíčových otázkách. V tom jí pilně pomáhali poskoci z ostatních partají, které právem měly a mají z AfD strach. Tady je zlomový moment debaty.



Celou debatu si můžete pustit zde. A nyní se podívejme na tu dámu, které nedovolili prezentovat oficiální čísla kriminality spáchané nově přišlými migranty v Německu. Jmenuje se Alice Weidelová, viz její profil na německé wikipedii. Brilantní vysokoškolská a profesionální kariéra, praktikující lesba, žije se svou přítelkyní v registrovaném partnerství kousek od švýcarského frankofonního města Bielu. Její švýcarská přítelkyně původem ze Srí-Lanky je nezávislá producentka TV pořadů. Alice Weidelová byla společně Alexandrem Gaulandem hlavní kandidátkou AfD pro volby 2017.

V citovaném pořadu nemohly komentátorky a placené ideoložky napadnout Weidelovou přímo jako lesbu. Ale to za ně udělali jiní partajníci a jindy. Proto na ni šly nepřímým osočováním z daňových úniků. Tato občanka BRD se odstěhovala z Německa a přitom zde politicky pracuje. Jenže to bylo a je legální. Weidelová z debaty odešla v momentu, kdy jí nepustili ke slovu v klíčové otázce. Bylo potřeba jí za každou cenu nepustit k citaci statistik kriminality, které tato schopná podnikatelka znala nazpaměť. A na hlavní bitevní pořad v TV se připravila stejně kvalitně, jako na jednání o firemní fúzi. Znemožnění Weidelové dostaly jako bojový úkol korporátně svolné komentátorky ZDF a diskutující partajní bossové koupených stran. Každý věděl, že tato skutečná znalkyně menšinové politiky je naprosto kovaná v argumentech a jede jako dobře naolejovaná německá mašina. Takže Weidelová z debaty odešla, protože placená redakce TV nerespektovala základní pravidla etiky diskuze. Weidelová měla a má politickou odvahu, tedy ty románské "koule" zmiňované v závěru mého předešlého článku.

Jak a proč prohrála ideologie genderu v Německu

A teď se podívejte na výsledky voleb v bývalé NDR podle odhadu ze včerejška kolem 22.00. V době, kdy článek píši, ještě nebyly známy přesné statistické údaje o voličích a jejich volebních preferencích podle stran a podle pohlaví, věku atd.

Takže ve východním Německu, které nejvíc trpí politikou Merkelové, sankcemi vůči Rusku, žebráckou minimální mzdou atd., voliči preferovali jednoznačně AfD jako politickou alternativu. A to s vědomím, že v jejím čele je ona politicky schopná a odvážná lesba jménem Weidelová. A podle zatím nepublikovaných odhadů se zdá, že Ost-muži v produktivním věku volili AfD na prvním místě. Takže u nich tato dáma skutečně zabodovala a byl pro to jednoznačný důvod. Politicky činní muži s "koulemi" prostě zatím nejsou na obzoru, u nás zvláště. Ale to nevadí, protože v Německu se skutečně našel jeden statečný exemplář takto politicky pozitivně disponované občanky.

Erotická diference a politické právo na stát

Německá AfD bojuje za sexuální diferenci, viz její hlavní plakáty k volbám. Spousta Němců a Němek si navzdory globalizátorům jednoho korporátního promile myslí, že mají nezadatelné právo na vlastní stát a na vlastní národ. Proti malthuziánské politice Merkelové ohledně porodnosti byl namířen jeden z nejlepších a zcela jednoznačně nejvtipnějších volebních plakátů AfD. Správné Němky a Němci si děcka dělají sami, a navíc z toho mají požitek.

Podle nedávného prohlášení (zde) připravuje Evropská komise skupinu odborníků na fejky a zahájila veřejné konzultace o problému falešných zpráv a on-line dezinformacích. Nová antifejková úderka nazvaná High-Level Expert Group bude zastupovat akademické pracovníky, on-line platformy, zpravodajská média a organizace občanské společnosti. Vlády a jejich média, které lžou maximálně a ve vlastním zájmu, budou jistě také v této expertní komisi maximálně zastoupena, kvůli rovnováze s občany. Zbytek za "občany" jistě doplní Sorosovi aktivisté, jak pevně doufám. Do poloviny února může veřejnost posílat komisi své názory, které se mají týkat tří oblastí.

• Mapování problému, tj. jak občané vnímají falešné zprávy, jak jsou si vědomi dezinformace nebo jak věří různým médiím.
  
• Posouzení již přijatých opatření k potlačení šíření falešných zpráv.
  
• Možné budoucí akce k posílení přístupu občanů k spolehlivým a ověřeným informacím a předcházení šíření dezinformací na internetu.
  

Výzva k podání žádosti do členství v odborné komisi je do poloviny prosince. Odborná skupina na vysoké úrovni se má sejít poprvé v lednu 2018 a bude pracovat několik měsíců.

Poslední EU-průzkum ohledně věrohodnosti médií (2016)

Podívejme se na EU-průzkum Eurobarometer survey č. 452 publikovaný přesně před rokem, 17. 11. 2016 (Media Pluralism and Democracy). Ohledně diverzity názorů a médií problém není, většina EU občanů si myslí, že jsou zhruba stejné jako před 5 lety. Ale podívejte se na odpověď na otázku, zda máme média nezávislá na politickém a ekonomickém tlaku.

Takže média nezávislá nemáme. V devíti členských státech většina souhlasí s tím, že jejich národní média poskytují informace bez politického nebo ekonomického tlaku: Finsko (78 %), Nizozemsko, Dánsko (oba 61 %), Rakousko (54 %), Německo (53 %), Švédsko (50 %), Portugalsko (47 %), Estonsko (47 %). Na druhém konci jsou respondenti v Řecku (12 %), Španělsku (24 %) a na Kypru (25 %). U politického tlaku je to podobné: 60 % lidí v EU si myslí, že média nezávislá nejsou. Zhruba polovina si myslí, že jsme na tom stejně špatně jako před 5 lety; ale třetina lidí si myslí, že je to horší. Takto vypadá celková důvěra v média.

V 19 členských státech většina respondentů souhlasí, že jejich národní média poskytují důvěryhodné
informace. Opět je nejvyšší procento ve Skandinávii: Finsko (88 %), Švédsko a Dánsko (77 %). Naopak, respondenti v Řecku (26 %), ve Francii (34 %) a ve Španělsku (38 %) národním hlásným troubám nevěří. Všimněte, že jsou to jižní státy EU, které jsou buď před ekonomickým krachem kvůli euru, nebo už jsou úplně ožebračené jako Řecko. Tam už nevěří médiím prakticky nikdo, stejně jako na prodaném Kypru. Obecná nedůvěra ve veřejná média je na jihu EU následující: Řecko (73 %), Francie (63 %), Španělsko (59 %). Tam už státním propagandistům také málokdo nevěří. Naopak Skandinávci mají velmi nízkou nedůvěru ve státní média, ergo obecně vysokou důvěru: Finsko (12 %), Dánsko a Švédsko (21 %). A nyní k veřejné TV, tady je celkový přehled zásadně dané důvěry a nedůvěry.

Ve 22 členských státech většina respondentů považuje národní televizi za spolehlivou, opět vedou Skandinávci: Finsko (90 %), Dánsko (89 %), Švédsko (82 %). Ale podívejte se na důvěru ve státní TV na druhém konci EU, kde oligarchové a politické elity musí lhát jako když tiskne: Řecko (16 %), Španělsko (31 %), Francie (41 %). V těchto 6 státech také maximum lidí považuje veřejnou TV za nespolehlivou: Řecko (83 %), Španělsko (65 %), Francie (57 %). Obecně platí, že rádio je považováno za spolehlivější než TV. Celkem 65 % lidí vůbec neví, kdo vlastně reguluje média v jejich zemích. A zhruba polovina dotázaných (46 %) si myslí, že národní regulátoři médií jsou závislí na politických tlacích a jen 37 % si myslí, že jsou nezávislí.

Takže to shrňme. Většina EU-občanů nevěří oficiálním médiím. Myslí si, že jsou manipulována jak ekonomicky, tak politicky a že jsou manipulováni ti, kteří na ně ze zákona mají dohlížet. Takže Evropská komise by místo boje s fejky měla potírat hlavní výrobce fejků, což jsou politicky a ekonomicky prodejná národní média. A tato média jsou placena buď z našich daní, nebo z nezávislých, ale povinných příspěvků. To se nám to lže, když nám lidi dávají peníze, jak by řekl Švejk. A čím více dané zemi teče do bot, tím více se v ní oficiálně lže a manipuluje. A lidé to dobře vědí, viz tento oficiální EU-průzkum.