Před třemi lety oznámil americký prezident ve stylizované televizní show na americké válečné lodi v Perském zálivu milované vlasti a celému světu, že posvátný úkol byl splněn. Nenáviděný diktátor Hussejn byl svržen, vítězné tanky exportují do Iráku masivní dávky demokracie, okolní autoritativní režimy se třesou strachy a padnou jako kostky domina. Tak zněla oficiální teze ministra obrany Rumsfelda, jehož poněkud skromnější <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Rumsfeld.mht">vyjádření ke tříletému výročí invaze</a> otiskly noviny Washington Post. Čtenáře uvyklého na určitý standard vyjadřování zarazí neobratná stylizace, nedostatek invence a dogmatické uvažovaní, které si zvyklo přežvýkávat stále totéž: vyhráli jsme, přetrvávají drobné problémy, teroristé ustupují, nenecháme Irák povstalcům. Rumsfeld asi opravdu psal inkriminovaný článek sám, jiné vysvětlení nenacházím. Goebbels by amerického ministra obrany vytahal za uši. Podat tak slabý výkon v 21. století, to se opravdu nesluší. Z článku čpí exotická mentalita, jež pomocí firemních lobbistů a zbohatlých republikánů ovládá zákoutí a mozky v Bílém domě. Neokonzervativci chtějí vyhrávat, vždyť jejich bůh také vyhrává. Musí vyhrávat, vždyť je nejsilnější a nejchytřejší ze všech. Fundamentalisté v turbanu operující na druhé straně zeměkoule nemyslí jinak. Cenu za střet dvou černobílých vidění světa však platíme všichni, v tom vidím fundamentální kříž naší pomatené doby. Dogmatické vidění světa bolí každé přemýšlení, proto odmítá uznat pravdu druhých. Co se vlastně v Iráku stalo, že dnes, po drtivém vítězství Američanů a hrstky jejich spojenců, stojí dobytá a obsazená země na <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Alavi.mht">pokraji občanské války</a>? Proč se nezdařila předem ohlašovaná pacifikace a přechod k demokracii? Nabízím několik vysvětlení, které si nekladou nárok na úplnost. Snažím se postihnout situaci v Iráku z hlediska základních principů, které normální lidi považují za normální.
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">1. Lež má nedemokratické nohy</font>/
Po publikaci interních materiálů je jasné, že Bushova administrativa rozhodla útok na Irák dávno před osudným datem 11. září 2001. Vyjednávání a diplomatické aktivity měly pouze zakrýt již učiněné rozhodnutí zaútočit a dobýt cizí zemi bez ohledu na světové mínění a bez ohledu na hlasování v Radě bezpečnosti. Klamat mezinárodní společenství takovým způsobem je na pováženou. USA tím světu řekly, že budou potírat teror a diktatury nedemokratickými prostředky. Morálně pochybným prostředkem nelze dosáhnout morální cíl. A v politice navíc platí, že použitý prostředek mění dosažený cíl. Tím zmizela z obzoru demokracie, protože lží ji nelze vybudovat. Navíc se Američané oddělili od zbytku světa, protože chtěli v Iráku vybudovat "svoji" demokracii, podle neokonzervativního vzoru vysněného v teoretických vizích washingtonských fabrik na výrobu intelektuálních snů a ideologií. Arogance signalizuje ostatním státům, že daná supervelmoc je si jista vlastní pravdou natolik, že pohrdá názory a zájmy ostatních států. V politice vede přezíravá velkohubost k destabilizaci světa. Přesně tohoto cíle chce dosáhnout terorismus ve světovém měřítku./n/n
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">2. Nemůžete klamat všechny a pořád</font>/
Známé americké politické přísloví říká, že jednoho oklamete napořád, všechny přinejmenším na chvíli, ale nikdy se nepodaří oklamat všechny občany trvale. Americká vláda účelově spojila teroristické útoky v New Yorku se svou militaristickou kauzou v Iráku a podpořila ji lživými argumenty. Vybájila údajné spojení Husajna s teroristy a totálně zveličila nebezpečí atomového programu, aby našla potřebnou záminku k invazi. Prezident Bush a jeho vláda tedy systematicky lhali i vlastním občanům, nejen mezinárodní veřejnosti. Ukazuje se další rys fundamentalismu: kašle na pravdu a nerespektuje demokratické zvyklosti. Proč by také měl něco či někoho respektovat? Politik jednající z božího vnuknutí je neomylný jako bojovníci Al-Kaidy a jeho cíl ospravedlňuje použité prostředky. Schválně neříkám, že cíl sledovaný republikány ospravedlňuje všechny prostředky. Tato důležitá distinkce prozatím odděluje boží bojovníky s basebalovou čapkou od jejich zámořských kolegů s turbanem. Těm už jsou dobré naprosto všechny prostředky, bez ohledu na cokoliv. Obě strany však spojuje praktické pohrdání demokracií a účelová manipulace s pravdou. Prezident Bush podkopal důvěru v demokratický systém a zásadním způsobem polarizoval celou společnost. Tím jedná zcela v zájmu teroristů: důvěra v demokratický systém pro ně představuje největší zlo a musí být otřesena za každou cenu.
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">3. Válka je vůl</font>/
Politicky nadopovaný Pentagon se dal do práce a vyhrál válku, což ostatně nebylo nijak obtížné. Jenže válka má svou vlastní logiku zásadně odlišnou od mírového úsilí. Americká administrativa bojovala pod praporem lží, demagogie a vlastní bezpečnostní doktríny, která se neohlížela na zájmy ostatních států, natož Iráčanů. Válka se vyhrála, ale pro koho? Pro irácký lid? Ten přece žádnou válku nechtěl, i když by jistě rád viděl Hussejna pod drnem. Obsazení země Američany chtěla malá skupina exilových politiků, kteří se chtěli dostat k moci a krmili ochotně naslouchající zaslepence vylhanými informacemi o iráckém jaderném a bakteriologickém nebezpečí. Husajnův nelidský režim byl sice násilně odstraněn, ale nikoliv ve spolupráci s místním obyvatelstvem. Nová moc neměla žádnou legitimaci a navíc dopustila nekontrolovaný chaos na okupovaných územích. Odpor proti ní stále rostl a roste, vždyť vojenské čistky v povstaleckých územích a mučení ve věznicích zásadně podkopávají autoritu nového režimu. Proti úpadku autority nasadila okupační armáda jedinou zbraň, kterou lze ve válce nasadit: násilí navenek a skrytý teror ve věznicích typu Abú Ghaib. Když si nemůžete získat oddanost demokratickými prostředky, alespoň si vynutíte poslušnost násilím. Lepší něco než nic. Tak zní neúprosná logika války, kde jde o život všem – protože je to válka a ne mír. Logika moci a násilí je neúprosná, protože devalvuje cíl podle své násilné a brutální (tj. válečné) podstaty. Věřit na logiku války ve jménu "války proti terorismu" (G. Bush) znamená nepřímou podporu terorismu.
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">4. Všechno nebo smrt</font>/
Použitím teroru, násilí a systematickým pošlapáváním lidských práv se okupační armáda přestala v zásadě odlišovat od teroristů a povstalců. Ti používají teror a násilí pouze ve větší míře než okupační vojska. Každá logika války v sobě nese neúprosnou tendenci k totalizaci konfliktu. Kdo nasazuje život ve válce, ten pak chce všechno nebo nic. Válka je totiž vůl. Předtím byl Irák "pouze" klasickou arabskou despocií ovládanou ateistickou ideologií strany Baas, která byla izolována jak od politického islámu okolních států tak od militantního náboženského terorismu. Dřívější lokální napětí v jednom koutu světa se stále více stává globálním konfliktem mezi západním světem a islámem. Země s klíčovým strategickým bohatstvím se v logice černobílého vidění stala cvičištěm světových teroristů, které navíc skrytě podporují mnohé muslimské země, jež dříve stály proti Hussejnovi. A teroristé nechtějí nic jiného než univerzální konflikt. Ten nakonec mobilizuje všechny, ať chtějí nebo nechtějí. A já nechci. Fundamentalisté všeho druhu bojují pouze za univerzální pravdu a jejich konflikt má zcela logicky všeobecnou povahu. Týká se všech a všeho, živí se absolutní pravdou, proto stále eskaluje. Většina komentátorů potvrzuje, že válku vyhrál nikoliv Bush, ale teroristé. Jejich kauza se stala planetárně zajímavou a pro část světa dokonce dojímavou. Jde přece o boží zájem, který se skloňuje na obou stranách. Invaze do Iráku mediálně a politicky podpořila nábožensky motivované užití násilí a teroru, a to celosvětově.
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">5. Demokracie není všelék</font>
Fundamentalisté věří na jednoduché recepty potírající složitost a krásu života. Bojechtiví republikáni v Iráku zapomněli studovat Hobbese, jenž definoval základní <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Hobbes.mht">podmínky pro ustavení společenské smlouvy</a>. Podle jeho známé teorie vzniká stát na základě monopolní organizace násilí. Pokud zuří válka všech proti všem, pak semknutím do mocenského bloku a delegací vlastní moci na celek si občané pojistí alespoň holý život. V Iráku nejde o demokracii, ale o základní přežití. Občané faktickým jednáním a loajalitou předávají moc těm, kteří jim toto základní právo – to jest, právo na život – mohou zajistit. Američané a jimi vedená okupační vojska základní bezpečnost Iráčanů nezaručují – viz výše uvedené důvody. Zatím tuto roli neplní ani irácká armáda ani bezpečnostní složky státu ani kmenové armády jednotlivých náboženských a etnických frakcí. A když vám a vaší rodině jde o krk, tak na demokracii kašlete. Koupíte si na černém trhu kalašnikov a budete podporovat dominantní vojenskou tlupu ve vašem okrsku, která vám zajistí alespoň holý život. To říká filosof Hobbes a zdravý rozum, který se přirozeně opírá o pud sebezáchovy. Vládnoucí společenský souhlas tedy vede k podpoře izolovaných frakcí a skupin, které hájí pouze lokální zájmy občanů. A to je pochopitelně zcela v intencích terorismu. Al-Kaida pak vyhraje darwinistický boj o přežití nejsilnějšího a zemi sjednotí podle islámského práva. Občané budou zavedení šáríji podporovat, protože jim v nastalé občanské válce zajistí alespoň základní možnost života. Režim založený na teroru tak dostane politickou legitimaci, protože podle Hobbesovy logiky dokáže zastavit válku všech proti všem.
Pohrdání zdravým rozumem vede v Iráku k občanské válce, jež pochovává zbytky militantního idealismu, jímž ve Washingtonu stále ještě oplývá Rumsfeld a jemu podobní jestřábové. Z rozboru je vidět, že světová politika stojí na celkem jednoduchých a všeobecně uznávaných principech: nemá se lhát světu a vlastním občanům, nemá se krást ropa pod záminkou svobodného obchodu a demokracii nelze exportovat pomocí tanků. A navíc si přirozeně bráníte vlastní život, když na to přijde. Fundamentalismus je ideologicky zaslepený, protože tyto jednoduché principy nevidí. Nemůže je vidět, protože vyměnil základní pravdy lidského soužití za jiný, z jeho hlediska mnohem základnější princip. Můžeme jej shrnout do následujícího sylogismu:
(1) Bůh je pravda pravdoucí – aneb neotřesitelná (majoritní) pravda dogmatické teologie.
(2) My jsme stoprocentně na boží straně – aneb neotřesitelná (minoritní) pravda dogmatické víry.
(3) Proto i my máme pravdu pravdoucí a můžeme bohorovně jednat – aneb neotřesitelná (nutně správná) pravda dogmatické politiky./n
Všechno ostatní jednání pak vyplývá z tohoto základního axiomu, jenž se sice příčí zdravému lidskému rozumu, nikoliv však fundamentalisticky pojaté víře. Její podstata tkví v prosté záměně. Fundamentalisté podsunuli Nejvyššímu své vlastní zájmy a postavili se na jeho místo. Podle bible, kterou se neokonzervativní boží bojovníci zaklínají, však touha po bohorovnosti projevovaná Adamem a Evou vedla k vynoření morálního zla, čímž stála u zrodu moderního terorismu. Kniha knih nelže, protože z ráje nás Hospodin vyhnal již na počátku. Proto se v této přechodné době života mimo rajskou nevinnost musíme spoléhat i na zdravý rozum a na lidskou přirozenost. Obojí je fundamentálně antifundamentalistické.