Alpské masivy mne vždy donutí přemýšlet: jednak proto, že v nich chodím v rámci mých každoročních meditací a jednak proto, že odrážejí to nejlepší a nejhorší ze západní civilizace. Například první světovou válku, nesmyslný boj ve výškách až do 3500 metrů, kdy bylo oběma stranám jasné, že si na holém ledovci absolutně nic nezaberou. Rekord asi tvoří válčení na masivu <a href="http://de.wikipedia.org/wiki/Ortler">Ortler</a> (3905 m), kam ruští zajatci tahali na zádech kanóny až na vrchol. Rakušané byli obklíčeni na vrcholu hory, Italové je ostřelovali ze sedla, bojující hlupáky obou stran zasypávaly úmyslně spuštěné laviny a zabíjely blesky. Totalitní myšlení války jsem mohl pozorovat i během svých cest, protože tzv. „ferraty“ v Dolomitech čili fixními lany zajištěné horolezecké výstupy vznikly během První války kvůli dovozu munice a zásob posádkám mrznoucích ve výškách kolem 2600-2900 metrů. Totalitní myšlení války nemůže bez boje pustit ani metr pustého ledovce, protože vlast by tím utrpěla nenahraditelnou ztrátu. Dnes patří celá oblast Italům, kteří žijí většinou z německých a rakouských turistů. Ti hodí po horách a obdivují dílo svých předků, protože Italům se na horách moc pracovat nechce, nepočítám-li aktivity typu rýžování peněz na chatách a v hotelech. Alpy mezi Rakouskem a Itálií jsou ve své civilizační podstatě rakouské, přesněji řečeno: tyrolské. Jak jinak také, po tisícileté kolonizaci a pilné práci.
Na tyto věci jsem musel myslet při letošní cestě Dolomity, protože civilizační um tisíciletí a pozdější krátkodechý válečný totalitarismus byl nenápadně vystřídán jevem, který nazývám „ekonomický fašismus“. Termín je pochopitelně italský, protože Dolomity patří z velké části zemi, jež termín „fašismus“ zavedla Benitem Mussolinim a nechala koexistovat s katolickou církví přes Lateránský konkordát z roku 1929. Jistě, jistě, šlo v prvé řadě o zajištění nezávislého státu „Vatikán“ v Itálii, ale církevní sympatie ke korporativnímu a autoritativnímu typu vlády se mnoha kněžím nedaly upřít. Pozor, nemluvím o německém fašismu, ten byl od začátku zcela jiný a církví zásadně odmítaný. V původním moravském významu latinské slovo „fasces“ neznamenalo nic jiného než slavnou legendu o zániku velké Moravy. Tři pruty čili korporativní jednotu zájmů a moci nezlomíte, ale jeden po druhém už to jde snadno. Přesně tato korporativní jednota zájmů se prosazuje na horách stále více. Postavíte hotel, třeba pod hlavičkou Horského svazu ochranářů, k němu přidáte cestu pro džípy a horská kola, pak zvednete ceny, abyste vyhodili obtížný hmyz mého typu, který slídí na WC po vodě a nechce zde spát a dokonce ani nic platit, protože si všechno nosí v ruksaku na zádech. Pak k tomu přidáte sjezdovku, raději dvě; pak vám ujíždí svah, musíte betonovat; když už betonujete, tak přitom prodloužíte vlek někam na vrchol, protože je to za jedny peníze. I když je to za jedny peníze, tak tam zrovna postavíte i malé městečko spojené lanovkou s údolím, protože zde chodí hodně rodin s malými dětmi a ty leccos potřebují. Tím vznikne na horách absurdní civilizační enkláva, jež působí jako rakovinný nádor. Množí se s fašistickou efektivitou, protože představuje velmi úspěšný fascikl různorodých zájmů. My a ty přece chceme vydělávat a mít se lépe. Hory a všechno kolem slouží jako pouhá kulisa k prosazení těchto zájmů.
Enkláva vybudovaná sdružením zájmů o lepší bydlo má i další vlastnost typickou pro fašismus. Navenek působí velmi spořádaně a čistě, protože jinak by ti Amerloci a Japončíci nepřijeli. Stejně i církev ve skrytu sympatizovala s italským fašismem, protože byl katolický a měl rád hodnoty a pořádek. Pokud máte zájem o klasickou románovou postavu tohoto typu, tak se začtěte do názorů italského souchotinářského jezuity jménem „Nafta“ (bohužel...), jedné z výtečně vykreslených postav vrcholného díla Thomase Manna, <em>Kouzelný vrch</em> (<a href="http://de.wikipedia.org/wiki/Der_Zauberberg">Der Zauberberg</a>, 1924). Ekonomický fašismus je zajímavý tím, že nepotřebuje hory jako takové, ale jen parádně uspořádanou kulisu a malý kousek absolutně kolonizovaného a tím i dobytého území. Zbytek je nezajímavý, protože korporativní zájmy nesahají dál než k „našemu“. Ale s jídlem roste chuť. Z letošní cesty horami jsem takové fašistické příklady zažil dva: chatu La Varella a poutní místo Heiliger Kreuz. Mrkněte se na popis <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/publikace/osobni/dolomity_3/dolomity_3.html">10. a 11. dne</a> horské tůry Dolomity z roku 2007. Zmíněná chata italského alpského svazu je pro movité turisty, kolem je vše načinčáno jako za zlatých časů italského fašismu. Zato mi vypnuli vodu v dálkově řízeném pseudopramenu, abych si nemohl nic uvařit a hlavně abych neobnovoval zásoby pitné vody v krasovém útvaru, kde se déšť okamžitě vsákne do trhlin ve vápenci. Ozdobný čůrek vody tekoucí ze starého dlabaného koryta pochopitelně nemá sloužit k napájení podlidí páchnoucích potem a vybavených ne zrovna malým batohem. Pramen v pojetí ekonomického fašismu nese důležitou symbolickou funkci. Vyvolává první a zcela rozhodující panoramatický dojem nadlidí páchnoucích kolínskou a vybavených drahou kamerou, které na místo doveze jejich vlastní terénní obluda. Ujdete půl kilometru od chaty, končí značky, na kamenech je vše totálně vybledlé, čísla cest nikde. Pak není divu, že jsem šel jinou cestou než jsem původně plánoval. Podobně hned druhý den na poutním místě z 15. století. Dvě narvané hospody, všude plno, venku žádný pramen pro poutníky, v kostele jsme byli jen dva lidé, kteří se zde modlili, z toho ta druhá byla stará zbožná paní. Tak zvaný „hospic“ Svatého Kříže (jak je toto místo oficiálně nazýváno na mapách) jistě sloužil po staletí poutníkům, protože princip pohostinnosti cizím představuje absolutně základní smysl křesťanství a poutí vůbec. Dnes se v okolí poutní kaple Svatého Kříže ani nemůžete napít vody, abyste nevyplázli 4 euro za flašku. Pochopitelně se ani neumyjete, protože vás bez konzumace na WC nikdo nepustí. Toto jednání bych charakterizoval jako církví podporovaný ekonomický fašismus, jsme přece v katolické Itálii. Jistě, ty hospody a možná ani pozemky už asi diecézi Bolzano nepatří. Ale na takovém místě by si měla zjednat dostatek vlivu a autority, aby udržela pohostinnou tradici poutního místa a „hospicu“. Vždyť tímto bohulibým způsobem toto nádherné místo bytovalo asi půl tisíciletí. A před tím to možná byla pohanská svatyně, jak jinak také. Pohanští žrecové ale byli jistě pohostinní, vždyť byli lidi. Zato fašismus nezná lidi: uznává jen síly, moc, peníze a kupní sílu. Proto vidí jen „subjekty“ (tj. nositele) různých zájmů.
Závěrem jen smutné konstatování. Ekonomický fašismus představuje velmi inteligentní a velmi nebezpečnou hrozbu horám. Ne proto, že by hory ekonomicky využíval; to se dělalo vždy a po tisíce let. On hory ekonomicky zneužívá, protože je mění na nástroj konzumu. Tím de-civilizuje hory jako enklávu životního prostoru, kde lidé po staletí žili a mnozí dosud žijí. Rozdíl v pojetí je značný a velmi rychlý. Chaty německých (DAV) a zejména italských alpských svazů (CAI) budované ještě do 70. let mají onu nádhernou patinu sparťanské skromnosti a účelovosti ovládané čtverou životně důležitou zásadou: „Odpočiň si, napij se a najez, vyspi se a běž!“ Fašismus korporativně manipulovaných potřeb řídí mnohem primitivnější a proto i mnohem dražší principy: „Přijeď, zaplať a peleš se tu, jak dlouho chceš, my po tobě uklidíme. Pak přijeď znovu a přivez všechny známé!“ Jistěže nejsme v ušmudlaných Čechách, kde platí totéž, jen nikdo neuklízí. Ale při podobné mentalitě budou novodobé hotely (budované jako „horské chaty“) ukusovat z alpských hor stále více. Fašismus totiž korporuje zájmy dobrého bydla a konzumu velmi šikovně, protože všichni se přece chceme mít lépe. I já. Jenže potřebuji alespoň tu vodu, kterou jsem na chatě La Varella a na církevním poutním místě Heiliger Kreuz nedostal.