Když v polovině září 2009 prezident Obama ohlásil zrušení plánu USA postavit v Brdech radar, nestačili si protiradaroví aktivisté pořádně vydechnout. Hned se valila kritika a posměchy za údajné "připsání si zásluh" za veto amerického prezidenta. Snad si aktivisté odpočali aspoň chviličku; do doby, než Prahu navšívil Joe Biden a Bratislavu ministři obrany NATO. Protiradaroví aktivisté jistě nepodlehli iluzi, že právě oni přinutili amerického prezidenta stáhnout plány. Nepopiratelně to však byli oni, komu se podařilo přibrzdit české přikývnutí. Se stejně smýšlejícími opozičními poslanci dokázali Topolánka zadržet od dokončení celého ratifikačního procesu. A o to šlo především. Jménem deseti milionů lidí vyjednávala několikačlenná vláda, které aktivisté připomínali, že radar nechce 70% obyvatel.  

Na úrovni obecních záležitostí, podstatně méně komplikovaných než rozhodnutí o válečném či "mírovém" zbrojení probíhají denně téměř   neviditelně podobné "bitvy". Přesto mnoho lidí pohlíží na dění ve svém nejbližším okolí apaticky. Bojí se ozvat, do něčeho se zaplést s přesvědčením, že "ti nahoře si stejně udělají, co chtějí". Pokud má být jejich životní prostor umenšen, omezen nebo znehodnocen, o úmyslu vlastní radnice se nejspíš ani nedoví. Jen pár vytrvalců s delikátním sluchem netopýra pravidelně sleduje úmorná tlachání a soustavné záměrné procedurální obstrukce "demokraticky zvolených" vyvolených. Neustálým překonáváním sebe sama a pravidelným výcvikem ustojí vytrvalci ukolébávající žvanění, vyhmátnou podstatnou informaci a klimbajícímu obyvatelstvu předloží zprávu o úmyslu radních nechat vystavět zbytečný a zbytnělý hypermarket, dálnici středem sídliště či šestnáctipatrový věžák mezi ukončenou čtyřpodlažní zástavbu. Nebo rovnou celý obchodní hobby market. Radní vládce jistě zaskočí tvrzení, že proti úmyslu zbudovat park, vysázet stromy, postavit knihovnu, vytvořit kašnu a nechat vytrysknout fontánku se občané obvykle nebouří. Asi to bude tím, že se v naší zemi realizuje více nesmyslných staveb než kvetoucích parků.

Co se děje dál, když "se to provalí" a veřejnost se dozví o podivných úmyslech radních? První aktivista sepíše petici a probudí ospalé občanstvo. Obyvatelé petici podepíší a celý nesmysl považují tímto aktem za vyřízený. Petice je však jen počátkem dění v obci. Radní, natěšení a patřičně angažovaní na developerském záměru se načas stáhnou a pracují na něčem jiném. Jenomže jednou navržená stavba už nejde jen tak smést z radničního stolu, u kterého si radní s developerem tak dobře porozuměli. Pro občana už jaksi židle u stolu nezbyla. Když mela kolem příšerného záměru utichne, objeví se "usnesení", "rozhodnutí" nebo "prodej pozemku číslo to a to". Výskyt těchto výnosů lze srovnat s bujností plevele, jemuž bylo uříznuto několik listů. Kořen neřádu zůstává, návrh, usnesní, návrh na usnesení a příbuzné býlí vyraší znouvu, třeba trošku modifikovně. Vzniká občanské sdružení, jedinec dávno nestačí. Radní mají celou pracovní dobu, štáb úředníků a právníky na to, aby obhájili ten nesmysl - a sdruženáři svůj volný čas, chabé síly a před očima malý kousíček nezastavěné zeleně. Boj je dosti nevyvážený. Málokdo si uvědomí, že sdruženáři jsou zaměstnaní a pracují jako ostatní lidé, mají své rodiny, své zájmy a své osobní starosti. Občanská sdružení, hájící zeleň a prostor k životu lidí proti developerům a radním nejsou profesionálními sdruženími. Nejsou placena všemi občany jako poslanci, vláda, politické strany, zastupitelé, policisté, soudci a další. Informace o jejich činnosti není možné srovnávat s profesionální kampaní politických stran. Strany mají reklamu a plakáty všude, obvykle je nikdo nestrhává, policie nikoho za plakátování nepokutuje. Jakési povědomí o činnosti nějakého sdružení nelze srovnávat s publicitou politických stran, využívajích na svoje zviditelnění finanční prostředky, o kterých se sdruženářům ani nesní. Vždyť nejčastějšími sponzory svých kampaní jsou jen a jen sami aktivisté. Radniční a krajské listy, které by jako první měly přinášet informace o dění v obci nebo kraji, nesplňují ani základní požadavky na média veřejné služby. Občan se nedozví, jaké jsou návrhy a názory opozice. Chybí nejen základní informace, ale i polemika o připravovaných rozhodnutích a názorová pluralita. Kdo hledá podporu ve svobodném přístupu k informacím, domáhá se účasti veřejnosti na rozhodování nebo potřebuje najít odpověď na právní otázky, hledá na stránkách webů občanských sdružení a nadací, např. otevřete.cz, Nesehnutí, Ekobrana, Transparency international, Děti Země, Hnutí duha, Ekologický právní servis, Podněty a na nich zase odkazy na spoustu dalších. V denním, krajském nebo radničním tisku se takové informace nenajdou.

Padla na prosté občany skepse a únava z politiky? Zájem obce opravdu nehájí ti, kteří jsou za to placeni z našich daní. Proto vznikají tisíce činorodých občanských sdružení, a mnohá z nich fakticky suplují činnost komunálních politiků. Lidé, kteří ve sdruženích pracují, se mezi sebou příliš neznají. Navzdory všeobecné lhostejnosti se nedávno v Brně uskutečnilo pozoruhodné pracovní setkání. Aktivisté Občanského sdružení Horní náměstí zorganizovali „První setkání brněnských občanských sdružení bojujících proti nepříliš ohleduplným investorům“. Setkání se uskutečnilo 15.10.2009 ve Veronice za široké účasti občanských sdružení, řešících podobné problémy jako OS Horní náměstí. Zúčastnili se zástupci sdružení řešící např. věžáky na Lesné, Majdalenky, Bauhaus v Ivanovicích, výstavbu v Jundrově, sjezdovku v lese či stavbu v Masarykově čtvrti. Na pořadu jednání byly ovšem i tak věhlasné akce, jako odsun brněnského nádraží a R43. Přišli i zástupci Nesehnutých a Veroniky s nabídkou jejich pomoci a spolupráce. Uvedené setkání lze v historii bojů občanských sdružení v Brně považovat za zlomové. Doposud bojovala jednotlivá občanská sdružení odděleně a příliš o sobě nevěděla. Setkání umožnilo představit různé metody práce zúčastněných, předávaly se zkušenosti s konkrétními brněnskými radními a zastupiteli. Významná je i vzájemná právní výpomoc mezi jednotlivými sdruženími. Vyměnily se také kontakty, reference, cenné rady a poznatky. O další setkání v podobném duchu je velký zájem, spolupráce mezi jednotlivými sdruženími bude tedy pokračovat.

K nejhodnotnějšímu patří poznání, že prostí občané se přestávají bát zvůle "mocných". Občané, kteří považují životní prostředí svého domova za významnou hodnotu, se stále víc aktivují v boji proti neurvalým developerským, radničním nebo obojím úmyslům. Lidé už dnes vědí, že nesmějí slepě věřit politikům, když ti přicházejí (a zaplaťpánbůh také odcházejí) s podivnými a podezřelými záměry a vemlouvají se, že je to jen a jen pro naše dobro, říká starosta par excellence, trokavský Jan Neoral. Aktivisté, kteří se v říjnu 2009 sešli na "Prvním setkání brněnských občanských sdružení bojujících proti nepříliš ohleduplným investorům" se nehodlají smířit s diktátem developerů a jim nakloněných radních. Demokracie je už na této komunální úrovni neustále potlačována. Aktivní, byť často unavení lidé hledají další východiska z této situace všemi dosud zákonnými prostředky.