„…Studenti jsou si vědomi, že když celé týdny nebudou docházet na vyučování nebo když nebudou vykazovat žádnou studijní aktivitu, nehrozí jim prakticky žádné sankce. Charakteristicky na tuto svobodu reagují nikoli tím, že se iniciativně pouštějí do tvůrčích projektů, ale tím, že upadají do hédonické (nebo anhédonické) letargie, jakési mírné narkózy, směsice otupujícího, konejšivého zapomnění u playstationu nebo celonoční televize a marihuanového rauše…“

Kdysi hrdá britská vláda, nyní zredukována na servilní lokaje Washingtonu, navlékla svoje gestapácké holínky a prohlásila, že pokud ekvádorské velvyslanectví v Londýně nevydá Juliana Asssange z WikiLeaks, britské přepadové jednotky napadnou ambasádu vojenskou silou a vyvlečou ho ven. Ekvádor trval na svém. „Chceme, aby bylo naprosto jasné, že nejsme britská kolonie,” prohlásil ekvádorský ministr zahraničí. Prezident Ekvádoru Rafael Correa se vůbec nenechal zastrašit a odpověděl udělením politického azylu Assangeovi.

Kdo by se slzou v oku nezavzpomínal na krásné časy kupónové privatizace, kdy za Kč 2 070,- mohl každý občan získat statisíce, desetitisíce, či alespoň pocit, že se načas stal "hrdým kapitalistou", vlastníkem části prosperujícího podniku, který svým hlasem na valné hromadě může rozhodnout o osudech generálních ředitelů, ekonomických náměstků, ba i vrátných v podniku, který si vybere.

Obama a Netanjahu mají jedno společné – jsou veřejným ohrožením. Jejich politika ohrožuje lidstvo. Každý z nich je v čele novodobé Sparty.

Španělské škrty a rating

Ten „starý“ vyspělý svět s vysokou životní úrovní už nemá příliš na vybranou, pokud jde o účinnou ekonomickou politiku budoucnosti…

Říká se, že demokracie je "vláda lidu". Měla by to tedy být forma uspořádání státu, v němž je zdrojem moci lid. Jaká je "cesta mocných k moci" a jaké jsou reálné projevy jejich vlády ve státě, bylo již popsáno v seriálu " „Technologie moci“. Podívejme se nyní proto na reálnou podobu realizace moci, čili na pojem státu.

Kauza biskupa Bezáka na Slovensku a církevní privatizace u nás zvedly lhostejné diváky ze sedadel a učinily z nich vášnivé kibice, až občanské aktivisty. Momentálně se připravuje rozkradení, pardon, privatizace VZP a nemocnic. Ale to zatím nikoho nezajímá, protože to ještě není tématem v médiích vládě poslušných, či jen obyčejně líných. Ve společnosti i v církvi se přesto děje něco pozitivního, byť pět minut po dvanácté, jako vždy. Takže se ptejme na kořen věci, tedy radikálně.

Jako křesťané různých církví, kterým leží na srdci osud našich církví a jejich dobré jméno, vyslovujeme zásadní nesouhlas s navrhovanou podobou zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, tzv. církevních restitucích

Pravoslavný kněz o církevních restitucích

Prozrazení plánu prezidenta Baracka Obamy, jehož součástí je rozhodnutí poskytnout tajnou americkou pomoc syrským povstaleckým silám, mění celou hru. Prezidentský rozkaz, známý ve zpravodajských kruzích jako „zpravodajské zkoumání”, pověřuje CIA podporou ozbrojených skupin bojujících za svržení vlády Bašára Asada. Existuje však daleko větší ohrožení, kterého by se neměl obávat jen režim v Damašku.

Zprvu se zdálo se, že kapitalismus založený na soukromém vlastnictví bude vystřídán socialismem založeným právě na veřejných fondech. A byly doby, kdy legitimita podobné myšlenky i reálně existujících experimentů nebyla nijak malá – přes zuřivý hněv tříd vlastnících soukromý kapitál a celého kapitalistického establishmentu. Jenže společnosti, které tzv. reálný socialismus (tedy společnost skutečně založenou na téměř jen veřejném vlastnictví výrobních prostředků a na centrálním plánování) vesměs umělým a silovým způsobem zkusily, neuspěly.