Obamův režim učinil z války hlavní americký kšeft

Kdysi hrdá britská vláda, nyní zredukována na servilní lokaje Washingtonu, navlékla svoje gestapácké holínky a prohlásila, že pokud ekvádorské velvyslanectví v Londýně nevydá Juliana Asssange z WikiLeaks, britské přepadové jednotky napadnou ambasádu vojenskou silou a vyvlečou ho ven. Ekvádor trval na svém. „Chceme, aby bylo naprosto jasné, že nejsme britská kolonie,” prohlásil ekvádorský ministr zahraničí. Prezident Ekvádoru Rafael Correa se vůbec nenechal zastrašit a odpověděl udělením politického azylu Assangeovi.

Obama a Netanjahu mají jedno společné – jsou veřejným ohrožením. Jejich politika ohrožuje lidstvo. Každý z nich je v čele novodobé Sparty.

Prozrazení plánu prezidenta Baracka Obamy, jehož součástí je rozhodnutí poskytnout tajnou americkou pomoc syrským povstaleckým silám, mění celou hru. Prezidentský rozkaz, známý ve zpravodajských kruzích jako „zpravodajské zkoumání”, pověřuje CIA podporou ozbrojených skupin bojujících za svržení vlády Bašára Asada. Existuje však daleko větší ohrožení, kterého by se neměl obávat jen režim v Damašku.

Bankovní systém EU má velké problémy. Mnohé z největších unijních bank sedí na stovkách miliard ve vysoce riskantních dluhopisů a nesplacených realitních půjčkách. Odepsání těchto ztrát by však odčerpalo jejich základní kapitál a nutilo by je provést restrukturalizaci jejich zadlužení. Banky proto svoje ztráty tají prostřednicvím účetnických triků a pomocí půjčování peněz z Evropské centrální banky (ECB). To vše napomáhá ukrýt hnilobu v samotném srdci systému.

Když pozdější ředitel Národní zpravodajské služby Dennis Blair minulou zimu potvrdil, že Obamova vláda schválila vraždy amerických občanů, kteří pracují pro zahraniční teroristické skupiny, vypadalo to, že se to netýká více než tří Američanů. Minulý týden však sekretář poradce pro domácí politiku a boj proti terorismu John O. Brennan naznačil, že jejich počet by mohl ve skutečnosti dosáhnout „tuctů“.

V těchto dnech se ve Spojených státech dějí podivné věci a vypadá to, že každý den přináší další strašidelnou zprávu. Podobnost s erozí občanských práv v Německu ve 30. letech je příliš velká na to, abychom byli v klidu. Mnozí budou považovat toto tvrzení za nadsázku, a možná to i nadsázka do určité míry je. Pojďme se však podívat, co se děje předtím, než toto srovnání odmítneme.

V Itálii se v současné době nachází 47 památek historického a kulturního dědictví zařazeného do programu UNESCO. 60 000 památek je v žalostném stavu a je ohroženo zřícením, poněvadž na jejich zakonzervování a opravy nejsou peníze. Aby se zabránilo jejich zničení, snaží se sehnat komunální politici finanční prostředky všemi způsoby. Jdou však zejména cestou prodeje velkoplošných reklam na historických stavbách a prodejem užívacího práva k památkám pro firemní účely.

Ze západních médií se na nás valí lavina zaručených zpráv o tom, že ekonomika ČLR je ve velkých problémech, potencionálně horších, než kterým čelí západní hemisféra. Neinformovaný optimista bude reagovat s obvyklou úlevou – sousedovi chcípe koza, zaplať Pánbůh, že ta naše ještě dýchá. Pesimista nevěří už ničemu. Tak bude nejlepší, když si každý udělá svůj obrázek Číny.