blog post
|
I
O trochu těžší dosedání krásy
Trochu víc zní mizení
Nás i tvého těla
Zabořen více v nezemi
II
Kvapem se ztrácíš Valem nelne
Do tebe chvíle schýlená
A náhle j
|
blog post
|
———
Nejdříve amfor okraj.
Střed euforie následující.
Pozoruj ptáky.
Déšť jarní.
Každá kapka zásah.
Ochutnej se mnou.
Chmýří na lících.
Kriticky ohrožený.
Orel mořsk
|
blog post
|
/ / /
s inženýrkou sedím v kině
zloduch za zloduchem hyne
vaska se dvoří nině
inženýrka sedí při mně
rukavičky nesundá si
mušketýr když kord už tasí
kabát hřeje na koleně
|
blog post
|
/ / /
Rád mám věci, co se mísí.
Vlasy, co obíhají kolem lysin.
Nebo u vás na dvorku,
jak marmelády honí motorku.
To mi tak se líbí!
Co různé tvary, co různé vůně.
Třeba je uh
|
blog post
|
///
Neobtěžuj mě.
Napíšu souhlas.
Lásku jenom poznali jsme.
Stane se tobě vždy to nejhorší.
Prohlížím si lásku.
Jako cizí verše.
Prohlížím si geometrii.
Z cizí krajiny j
|
blog post
|
///
Přes noc k pětadvaceti mínus a víc.
Přes okna hvízdal větřík.
Jsi naivní oslík.
Schoulený v mnoha náručích.
Dnes jsi u mě.
Zlom teploty.
Teplotní zlom.
Jako v náznaku
|
blog post
|
+ + +
Ve větru
listí
Hromady těl,
která se
škubou
Fragmenty
řeči
Klokotání
Změť slov,
která od úst
odpadávají
Trhání
Posouvání
Skvrny krve
|
blog post
|
+ + +
jsi, že nejsi
a jen mimo slova
se zdáš
dlouhé,
chladné
chodby
Kde zeješ
a jen mimo
se zdáš
být
|
blog post
|
+ + +
to,
co je
je to,
co zbylo.
co zůstalo.
stopy
a obrysy.
ruiny věcí,
co nelze
spojit.
|
blog post
|
+ + +
a možná, že vše,
co jsme kdy
vyslovili,
zůstane zamlčeno
a zjeví se jen to,
co v nás
bylo skryto
zmizí krutá slova
a prostoupí nás
setkání
|
blog post
|
Antigoné
Dnes nesmrtelnost v černý závoj oděna
By do svitku, jenž v rukách Kleió svírá,
Život dobrý vepsán ten
Co věky bdí a s bohy nenávratně splývá
Až Kalliopé zpěvem svým
|
blog post
|
Březen 2011
To víno bylo zralé akorát
Sladké i trpké, zdá se
To víno, ročník šedesát
Tvé krvi podobá se
To víno, přesně tvůj styl
Na stole mezi námi stálo
A nikdo z nás se nenap
|
Článek
|
Debakl Erica Cantora. Nelze sloužit dvěma miliardářům najednou
Eric Cantor byl jen nahraditelná loutka, kterou v daném okamž
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Brána osudu
Uprostřed jeviště hromada odhozených masek.
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Brána sebeurčení
Kamenná zeď, brána poseta mechem a lišejníky
se vine do dáli, nedohledna.
Bože, proč nemůžu psát?
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Čtvrtá modlitba přátelství
Bože, jak je člověk osamocen
v pustině tohoto světa,
duše
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Desátá Modlitba Tajemství
V plechové krabici od suš
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Druhá modlitba odvahy
Není kam utéci, není kam se schovat.
Strach jako obrovská vlna
valí se skrze mé plíce a hrdlo.
”Bože” ty jsi moje výspa
poslední naděje.
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Osmá Modlitba Stáří
Znavené slunce sotva udrží víčka
a zeleň stromů se roztéká
na paletě indiánského léta.
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Převozník
Temný a tajemný je svět Anonu.
Tam smysly člověka šálí
a veškeré jeho vědomosti jak balvany na nohou
jej táhnou do hlubin neznámých oceánů.
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: První modlitba prázdnoty
Kdo touží po naplnění
neboť se obává prázdnoty?
Kdo hledá moudrost
aby unikl chapadlům šílenství?
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Sedmá Modlitba Beznaděje
Bože, usměj se na mne koutkem oka,
povzdechni si nade mnou,
ať cítím závan tvého dechu.
Dej ať přečkám tuto nekonečnou noc.
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Šestá Modlitba Milosti
Kde je čas kdy nebylo kam spěchat?
|
Článek
|
Dvanáct klíčů od Anonu: Úsvit Duše
Amen.
|
blog post
|
Jak zvláštní
Jak zvláštní ...
Jeden okamžik; a je i není
Prázdnota
Vyplnila zář slunce
Svě
|
blog post
|
Kupodivu
V krmítku sýkorka parukářka,
vzácněji se vyskytuje sýkora azurová:
jedinkrát ji uvidět!
Na zimostráz jsme zvyklí;
kupodivu: bambus a v naší zimě,
fakt, ne krása, mě bombast
|
blog post
|
Na dovolenou
k těm co odjet nemohou
bezohlednost těch co odjíždějí
na dovolenou:
vzdálit se všedních míst a dní
nic mě tu nedrží
jenomže dítě neuteče daleko
od domova:
bílý kř
|
blog post
|
na starý motiv (vánoce)
stromy zachumlané kůrou
rok od roku vrásčitější! nás v prosinci
zahřeje vařené víno
s rozmarýnou! jinovatka jehličí sluší
i symetrie smrkům — náramně
vánoce si nech
|
blog post
|
Na vycházku
kdo nemá kam jít jde na vycházku
neví kdy má dost
parna která nepofouká vítr
divizna opylovaná vosami
lopuchy běžné jak hluboké talíře
bůh je mi dobrý jen když je mi z
|
blog post
|
Na výlety
nevycházet z chůze! víc nechci
jít a jít a oddalovat dálku! jen to
je cíl výletů
nepotkat nikoho dlouhé hodiny
je libo
s doprovodem téže ženy:
na prašných cestách
ot
|
blog post
|
Někdy rozkveteme
Ze stejných kořenů pijeme život
Na louce plné poupat
Uschlých a šedivých
Pod stejnou oblohou dýcháme vol
|
Článek
|
Novoroční anketa e-republiky (3. díl)
Zeptali jsme se několika osobností, co
|
blog post
|
Ohryzek hrušky
kousnutí do jazyka
zatímco se prokousávám hruškou
k ohryzku
zítra… je taky noc! minul věk
kdy prázdniny ještě nejsou posledními
do usínání kdo pláče
ráno se nesměje! t
|
blog post
|
p. f. 2009
Novoroční otazníky… a vykřičníky!
Na ně si zaděláváme dlouho předem,
už v plavkách… už v létě se krátí den,
co nás čeká… ledové květy!
Loňské sněhy… půlnoč
|
blog post
|
PETICE (podle karla krause)
neodvolatelné prohlášení — podepiš
že zachování parku nádherných
(v němž mezi pětisetletým topolem
a dnes rozkvetlým zvonkem
se dějí všechny zázraky stvoření)
je ve j
|
blog post
|
Po vánocích...
po vánocích se už nic nestane
jde vlastně jenom o to
vyčerpat vyměřený počet dní do silvestra
zatím ze stromečku mizí veškeré bonbóny
kolekce (kromě fondánových kousků)
|
blog post
|
Průhonický park (I)
Přej si jakoukoliv barvu...
první, co zaráží, jsou narcisy bílé a žluté,
kolik jich ještě musí vykvést, aby zahnaly
stesk? Desítky azalek nachovějících...
kvůli nim jsem př
|
blog post
|
Průhonický park (II)
Jasan vedle jasanu...
jsou příčinou Průhonického parku,
jilm vedle jilmu... navracím se...
na narcisová (mezilidská) místa:
po nábřežních narcisech ani vidu,
dokonce i stromov
|
blog post
|
Variace na spoutaného Prométhea
Sklonils hlavu, člověče
Převzácných darů boha zapomněls, jak žít
K zemi se vážeš a v sebe jen hledě
V chladu prodléváš.
Ó vznešený Prométhee,
Pro tyto lidi bojova
|
blog post
|
Zas loučení
přespolní procházka ve veltrusech
kupy hnoje
na strništi skřehotá straka
už zhnědlé kaštany
dva tři se otřásly zimou až opadaly
ne následováníhodně
omrzelí dřív než
|