Českými médii proběhla velká kampaň na téma, jak jsou polské potraviny strašně jedovaté. Objevily se články v novinách i televizní reportáže, kdy pobouření novináři kroutili hlavou, jak je to vůbec možné, že když je tolik strašných a jedovatých šmejdů z Polska, tak import potravin stále roste.
Problém není v zemi původu, problém je v podvodnících.

Pouze podnikatelé tvoří hodnoty, tak pravil premiér Nečas v televizi.Čtu spoustu článků o tom, jak ministr Drábek, potažmo celá vláda, snižuje už tak nízkou životní úroveň většině obyvatel, nejen důchodcům, invalidům, nezaměstnaným, ale i obyvatelům s naprosto nedostatečnými příjmy ruší všelijaké přídavky na bydlení, teplo, léky…, navíc je ponižuje sprostým hulvátským způsobem, jakoby byl velitelem koncentračního tábora či kápem v tomtéž zařízení.
Ale o jedné skupině lidí, kteří jsou na tom ještě hůř, není psáno nic. Chtěl bych se dnes tedy věnovat živnostníčkům - v podstatě dělníkům pracujícím v lese, tedy pilařům a koňákům.

ČR v OSN nehlasovala pro právo na přístup k čisté vodě...

Armáda České republiky si pořídila krásné nové hračky, útočné pušky CZ 805 BREN. Nebudu zastírat, že se mi moc líbí. Určitě bych si ji vybral pro zábavnou střelbu na střelnici, ale do války, pokud bych měl možnost volby, bych dal přednost Sa vz.58.

Kdo seje vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném Česku od revoluce neběží spor o nic jiného, než o majetek a o zlodějny. Stejná politická reprezentace a stejní recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní měli řešit skutečný problém: vyrovnání se s českou minulostí. Vládní koalice tento problém zpackala společně s církvemi. Slovo zloděje zametajícího vlastní korupční kauzy nemá smysl, tolik k politickým slibům vládní koalice.

Když jde o zájmy Izraele, nikdo si nemůže být jist majetkem ani životem. Izraelská praxe likvidovat nepohodlné osoby, stojící v cestě jeho zájmům, doznala nové kvality včera, když Izrael v mezinárodních vodách zaútočil na flotilu lodí pokoušejících se dopravit humanitární pomoc do okupované Gazy. Na deset aktivistů přitom zabil, desítky zranil a lodě odtáhl do svého přístavu Ašdod, čímž technicky vzato spáchal akt pirátství.

Téměř deset let po událostech 11. září jsme se ještě pořád nedohodli, co si počít s lidmi podezřelými z terorismu. Měly by je věznit vojenské, nebo civilní úřady? Měli by být postaveni před soud, a pokud ano, jaký? Po letech vášnivé debaty nabízí prezident Obama řešení celého sporu jednou provždy – Co kdybychom je prostě pozabíjeli?

Ruská duma, stejně jako Egypt, který letos vyhnal stovky lidí spojených s nevládními organizacemi financovanými ze zahraničí za „podněcování disentu a vměšování se do domácí politiky”, právě schválila zákon, který požaduje, aby se politické organizace, jež obdrží finanční prostředky ze zahraničních zdrojů, zaregistrovaly jako zahraniční agenti.

Pokud někdo tvrdí, že ví, co se v těchto dnech děje v Sýrii, je buď lhář, nebo jasnovidec. Jediné, co je víceméně zjevné, a co bylo zjevné dávno před tím, než to vzala na vědomí OSN, je skutečnost, že v Sýrii zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí… a tady už se začínají obrysy aktuální situace v Sýrii ztrácet v dýmu požárů a mediální mlze.

V Itálii se v současné době nachází 47 památek historického a kulturního dědictví zařazeného do programu UNESCO. 60 000 památek je v žalostném stavu a je ohroženo zřícením, poněvadž na jejich zakonzervování a opravy nejsou peníze. Aby se zabránilo jejich zničení, snaží se sehnat komunální politici finanční prostředky všemi způsoby. Jdou však zejména cestou prodeje velkoplošných reklam na historických stavbách a prodejem užívacího práva k památkám pro firemní účely.

V těchto dnech se ve Spojených státech dějí podivné věci a vypadá to, že každý den přináší další strašidelnou zprávu. Podobnost s erozí občanských práv v Německu ve 30. letech je příliš velká na to, abychom byli v klidu. Mnozí budou považovat toto tvrzení za nadsázku, a možná to i nadsázka do určité míry je. Pojďme se však podívat, co se děje předtím, než toto srovnání odmítneme.

Kdysi hrdá britská vláda, nyní zredukována na servilní lokaje Washingtonu, navlékla svoje gestapácké holínky a prohlásila, že pokud ekvádorské velvyslanectví v Londýně nevydá Juliana Asssange z WikiLeaks, britské přepadové jednotky napadnou ambasádu vojenskou silou a vyvlečou ho ven. Ekvádor trval na svém. „Chceme, aby bylo naprosto jasné, že nejsme britská kolonie,” prohlásil ekvádorský ministr zahraničí. Prezident Ekvádoru Rafael Correa se vůbec nenechal zastrašit a odpověděl udělením politického azylu Assangeovi.