Skutečný poprask vyvolalo prohlášení poslance Věcí veřejných, neschopného exministra vnitra a bývalého novináře Radka Johna. Prý chce psát o sněmovních záležitostech. Pochopitelně za jiné než poslanecké peníze, protože je pravicovým novinářem-profesionálem, nikoliv občanským aktivistou pracujícím zadarmo. Podívejme se na zoubek této věci, bez emocí.
Když jsem jednou přišel na pozvání jednoho poslance do sněmovního paláce na Malé straně, nestačil jsem se divit. Seděli jsme na večeři v parlamentní sklepní restauraci s cenami, za které jinde v podobných zařízeních centra Prahy dostanete tak párek v rohlíku a kolu. A kousek od nás si podnapilý poslanec nejmenované strany domlouval kšeft s nějakými lobbisty, nahlas a bez jakýchkoliv zábran. Z jejich rozhovoru jsem pochopil, že šlo o něco ohledně dálničních staveb. Mému sněmovnímu známému to bylo natolik trapné, že jsme se sebrali a šli jsme pryč. Opilý zástupce lidu si byl natolik jistý jejich společnou věcí, že se ani neobtěžoval zajít se svými kumpány do pracovny, aby si zlodějnu domluvil v soukromí. Chápu, že přítomnost novináře s imunitou by v tomto spolku lidovládců způsobila úplnou hysterii.
Již delší dobu suplujeme neschopné české noviny a sledujeme tvorbu některých klíčových zákonů, například tunelů ve zdravotnictví a jinde. Jako každý jiný občan jdeme nejprve na sněmovní web, jehož administrátoři ukládali porno společně s politickým obsahem. Neaktuálnost a špatný stav sněmovního webu bil do očí všechny, kteří s tímto nástrojem informací někdy museli pracovat. A profesionální novináři to nebyli, to by si už dávno stěžovali. Marně jsem před půl rokem upozorňoval Pirátskou stranu na stav sněmovního webu, jehož úroveň veřejně ukázala až ona aféra s pornem. Mimochodem, vyletěl za ni sněmovní admin nebo ne? To bych opravdu rád věděl.
Při sledování návrhů zákonů se nám pokaždé se ukázal stejný mustr klientelistické politiky. Lobbista běhá s kufříkem, a hledá někoho, kdo by dal daný návrh na projednání ve sněmovně, aby to někdo tzv. "načetl". Pak si daný poslanec pohlídá projednání návrhu ve výborech a kluby zajistí dostatečnou účast na prohlasování návrhu. Zajímavá česká specialita je tzv. "technická novela". Někde a v nějakém sněmovním výboru, nejčastěji v ústavně-právním, vedeným známým parlamentním kouzelníkem Markem Bendou, pak dojde k zajímavému procesu. Marek Benda najde vhodného "nosiče", kam se přílepek přidá, třeba formou pozměňovacího návrhu. Přílepek se pak stane součástí zcela odlišného zákona. Pak si v této banánové republice může každý dělat, co mu líbí, protože v zákonech se už normální člověk nevyzná. Prodejní poslanci tak firmám zařizují koncese na státní prostředky a poslancům beztrestnost při podnikání, například formou anonymních akcií na doručitele. A my jako voliči máme plné právo jmenovitě vědět, kdo z našich volených zástupců takové svinstvo dělá a kolik za to bere.
Od našich novinářů nelze čekat, že se budou věnovat nezávislému parlamentnímu zpravodajství. Jsou to poslušní hlasatelé partajních komuniké a zmanipulovaných zpráv, které pro ně připraví jejich kamarádi sedící v sekretariátech spřízněných stran. Zbytek vezmou z četky a z předem zpracovaného zpravodajství dodaného ze zaplacených zpravodajských kanálů. Proto potřebujeme nezávislá média a nezávislé zpravodajství z parlamentu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to musí být někdo, kdo má přístup k zápisům z jednání sněmovních výborů. Ta jsou svou podstatou veřejná jako všechno, co sněmovna projednává. Ale nejdou včas nebo vůbec na web (proč asi?), proto není snadné se k těmto zprávám dostat. Jenže právě v interním jednání výborů a podvýborů je vidět, jak probíhá manipulace zákonů.
Dříve bylo řemeslo parlamentního zpravodaje považováno za nejprestižnější novinářský post. Nešlo jen o pouhý přístup k veřejně dostupným informacím, ale o celkový přehled práce parlamentu, včetně zákulisí a lobbingu. Dnes parlament a noviny (sic!) propadají kolektivní hysterii, když někdo prohlásí, že bude psát o záležitostech této absolutně veřejné instituce.
Je maximálně trapné, kam jsme se dostali v chápání demokracie. Radek John se svou politickou a občanskou úrovní není vhodný kandidát na funkci parlamentního zpravodaje. Ale má svobodu projevu jako každý jiný občan. Jiná věc je hysterie kolem novinářské práce ve sněmovně, která by měla být povinná pro všechny zavedené listy a vysoce profesionální. A zde se jedná o spor vedoucí přímo k podstatě veřejné věci, nikoliv o placené či neplacené řemeslo jednoho demagogického novináře a politika.
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Z domova" najdete zde.