Dne 11. listopadu se slaví svátek svatého Martina, který v době globálního oteplování přestal jezdit na bílém koni. Dalším důležitým zvykem se stala tradiční svatomartinská husa. Její pojídání souvisí s raně středověkou legendou o svatém Martinovi z Tours (316-397). Tento skromný mnich odmítl biskupské svěcení. Aby unikl vůli lidu rozhodnutého zvolit jej za biskupa, schoval se mezi husy do husince. Ty jej však prozradily svým křikem. Podle jiné legendy uzdravil chudého rolníka, který žil mezi svými husami. V Bavorsku a Rakousku dosud děti chodí v tzv. Svatomartinském procesí, viz obrázek.
V Porýní existují tzv. svatomartinská procesí s lampióny a ohni, jinde se tato tradice váže na starogermánské či keltské zvyky (tzv. Räbenslicht). Martinská slavnost historicky souvisí s byzantským církevním kalendářem. Před Vánocemi začínal v tuto dobu velký čtyřicetidenní půst a kolem 11. listopadu byla poslední možnost zábavy. U nás tomuto slavení odpovídá Masopustní úterý.
Dalšími důležitými zvyky na tento svátek bylo žehnání prvního tzv. Svatomartinského vína, které se spíše z komerčních důvodů zavedlo i u nás. Naši vinaři reagovali na svatomartinský prodej tzv. "Beaujolais nouveau", což je obdobný zvyk uvedení mladého a dosud nevyzrálého vína ve Francii.
Svatý Martin byl významným datem pro robotu a službu. K tomuto dni se vypovídaly a uzavíraly nájemní smlouvy, pachty a pracovní závazky všeho druhu. Na svatého Martina se rovněž platily desátky a vyrovnávaly se všechny pohledávky, platby a dluhy. Protože část desátků se odevzdávala v naturáliích, i v této okolnosti lze hledat původ dnešního zvyku pojídaní svatomartinské husy.
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Koktejl" najdete zde.