Poslední tři dekády v USA znamenaly zvýšenou nerovnost v příjmech. V současné době má USA čtvrtou nejvyšší míru nerovnosti podle tabulek OECD za Chile, Mexikem a Tureckem. Navíc daňové úlevy způsobily, že systém je stále méně progresivní. Přitom vylučuje stále více občanů z podílu na národním bohatství, i když ho vytvářejí svou prací. Statistiky za polední rok 2010 ukazují, že nejbohatší 1 % populace v USA si pro sebe zabralo 93 % veškerého růstu příjmu (income growth).

Další zajímavá zprávy přišla z Berkeley, kde ekonom Owen Zidar publikoval studii Tax Cuts for Whom? Celou studii v angličtině najdete zde. Podle této studie neplatí další mantra z neoliberální ideologie. Soubor analyzovaných dat za poslední dekádu jasně ukázal, že daňové úlevy bohatým neprodukují žádný signifikantní růst pracovních příležitostí. Studie analyzovala finance 10 % nejbohatších Američanů a vliv daňových úlev na ekonomiku. Naopak se ukázalo, že daňové úlevy ve prospěch zbylých 90 % populace (byť nepatrné v porovnání s horními 10 %) přinesly mnohem více pracovních příležitostí.

Je zajímavé, že neoliberální ideologie, která se stala mytologií, se tak úporně drží v českém prostředí. Pilné jedno procento populace asi ví proč.