Michal Řeháček pracoval do omezení sociálních služeb jako terénní pracovník v Libereckém kraji. Pomáhal sociálně vyloučeným spoluobčanům, včetně právního a sociálního poradenství. O Vánocích jsme si vyprávěli o těch, na než si občas vzpomeneme u plného štědrovečerního stolu.
Bezdomovci jsou všude na světě. Jsou ti čeští něčím výjimeční?
Nevím, zda jsou čeští bezdomovci něčím výjimeční, s bezdomovci v cizině pracovní zkušenost nemám. Bezdomovectví u nás je ale relativně novým fenoménem, který však v posledních několika letech nabývá na velikosti. Další věcí, kterou cítím, je to, že si na bezdomovectví většinová populace již zvykla. Tím myslím to, že se většina lidí již nepozastaví nad tím, když důchodkyně žebrá na ulici, nebo spí u kanálu, z kterého jde teplá pára. Lidé okolo ní projdou, v její blízkosti zrychlí krok, a když už je v nedohlednu, tak vesele pokračují v nakupování vánočních dárků. Jakoby se smířili s tím, že problém bezdomovectví je něco normálního, něco co do naší společnosti patří.
Druhou skupinu představují lidé, kteří žijí na ulici již od sametové revoluce a to z různých důvodů. Mnoho lidí se stalo bezdomovci při socioekonomické transformaci ze „socialistické“ ekonomiky do neoliberálního ekonomického systému. Byly to stovky až tisíce lidí, kteří neměli takové štěstí a dravost, jako naši privatizátoři a další „šikovní“ podnikavci.
Poslední skupina, která je dost čerstvá, myslím z časového hlediska. Jde o kategorií lidí většinou důchodového, či předdůchodového věku. Tito lidé skočili na ulici v důsledku škrtů dnešní vlády a neuvěřitelných pravomocí exekutorů a právníků obchodujících s dluhy.
Jak se změnilo financování sociálních služeb?
V sociálních službách pracuji celkem pět let. Situace nebyla nikdy z hlediska finančního ohodnocení dobrá. V těchto službách dle mého zjištění pracují z velké většiny lidé mladšího věku, kteří ještě nemusí živit rodinu, splácet hypotéky apod. Jsou to tedy lidé, kteří mají k této, mnohdy psychicky velmi vysilující práci vztah, který se nedá vyčíslit jen z hlediska mzdy.
Jaká dramata jsou charakteristická pro současné Česko?
Ještě před cca dvěma měsíci bydlel ve skromném bytě, jeho důchod činí 6500 Kč. Jelikož je to již starší ročník, musel být hospitalizován na dva měsíce v nemocnici. Avšak jak je známo, jeden den hospitalizace stojí 60 Kč. Je to přeci almužna, dvě pivka nebo krabička cigaret, nic co by někoho mohlo zruinovat, jak nám tvrdili naši neoliberální demagogové. Pana L. to však zruinovalo, ty dva měsíce pobytu v nemocnici ho stály cca 3500 Kč, z toho důvodu nemohl zaplatit nájem za svůj byt. Majitel se s ním nepáral a jak je dnes běžnou praxí, uplatnil rovnici neplatíš – chcípni si, kde chceš! Pan L. tedy přišel o byt, neměl jinou možnost než jít na ubytovnu, kde si zaplatil ze zbytku peněz asi 14 dní. V pokoji mu však majitelka nezapnula lednici, tak se mu všechno jídlo zkazilo.
Ve chvíli, kdy jsem pana L. navštívil, již několik dní nejedl a skoro ani nepil, voda na ubytovně i po převaření smrděla. Nejhorší bylo to, že pan L. neměl nárok ani na žádné soc. dávky, jelikož pobíral důchod. Porušil jsem proto veškerá pravidla standardů sociální práce a nějaké to jídlo a pití jsem mu nakoupil ze svého. Dalším problém byl v tom, že pan L. došel z postele sotva ke dveřím a trpěl inkontinencí, proto ležel několik dní v moči. Po menší hádce s majitelkou jsem alespoň vybojoval kýbl, který jsem chodil několik dní vylévat.
V čem je současná vláda asociální a bezdomovecká?
Děkujeme za rozhovor.
Redakce