Francouzský filmový producent Vincent Maraval se postaral o senzaci článkem v Le Mondu kritizujícím přehnané platy filmových hvězd ve Francii (Les acteurs français sont trop payés!, 28.12.2012). Debata na sebe nedala dlouho čekat, a to z několika důvodů.

Za prvé ji rozpoutal tzv. "fiskální exil" extra placených herců jako Gérard Derpadieu. Ten se kvůli daním přestěhoval dva kilometry za hranice do Belgie, což značně rozhořčilo francouzskou veřejnost. Ústavní rada státu nyní sporné vládní nařízení o 75% dani pro nejbohatší zrušila s tím, že nařízení protiústavně počítá pouze s příjmem jednotlivce a nikoliv celé domácnosti, jako je tomu u jiných daní. Přesto si socialistická vláda jednoznačně získala na svou stranu veřejnost, která v souhrnu platí mnohem vyšší daně než ti nejbohatší.

Ve Francii se ukazuje totéž, co dokázal prezident Obama v USA. Horní jedno procento se rozhodlo nebýt solidární se společností, z níž maximálně profituje. Viz náš článek: Kdo bohatne a na kom? Dříve to nebylo příliš vidět. Po odpuštění daní těm nejbohatším se prostě žilo na státní dluh, což v tomto rozsahu už není možné. Nejprve se tedy snížila sociální úroveň chudým, pak středním vrstvám a nyní došlo v omezené míře i na ty nejbohatší. Zavedená daňová opatření pro nejbohatší a hysterická reakce na jakoukoliv formu solidarity se společností zcela jednoznačně dokazuje hrabivost nejbohatší vrstvy kdekoliv na světě.

Francouzské filmy přes festivalové úspěchy v roce 2012 zaznamenaly špatný kasovní rok. Filmy jako Les Seigneurs, Astérix, Pamela Rose, Le Marsupilami, Stars 80, Bowling, Populaire, La vérité si je mens 3 jsou ztrátové v promítacích sálech. Jejich rozpočet zachraňují TV poplatky a výnosy z prodeje videa. Producent Vincent Maraval financoval některé z citovaných "propadáků". Proto se opřel do platů špičkových herců, do systému subvencování filmů a do jejich stále větší ekonomické náročnosti. Francie prý nemá kinematografické prostředí, které si může podobné výdaje dovolit. Na rozpočet nemusí dbát jen hollywoodské trháky v angličtině postavené na primitivní zápletce a na napínavém ději.

Reakce na Maravalovu kritiku (například zde) na jednu stranu souhlasí s tím, že platy hvězd jsou přehnané. Je to snadno dokazatelné ekonomicky. Platy producentů a herců stouply v posledních letech z 15-20 % nákladů na film na dnešních 35-40 %. To ale znamená, že lidé z ostatních profesí se stali nádeníky. Umělecká kvalita filmů, vždy daná jako konečný součet všech profesí, šla proto značně dolů.

Jiní producenti upozorňují na to, že cena za produkci průměrného filmu, kterou uvádí Maraval ve svém článku, je ve skutečnosti značně vysoká: 5,4 mil. euro. Ve Francii se má podle jeho údajů pohybovat někde kolem 3,7 mil. euro. Producent Gilles Sandoz ale namítá, že drtivá většina autorských filmů ve Francii má rozpočet mezi 1,5-2,5 mil. euro. Pak je ale jasné, že francouzská kinematografie si žije vcelku hodně pod průměrem. Pak ani herci nejsou a nemohou být nijak zvlášť přepláceni.