Mlha za mnou, mlha přede mnou

Autor: Václav Umlauf - Zveřejněno 24.11.2006 00:00 - (5244 Návštěv)

Povzneseme-li se od českého volebního výsledku a povolebních hádek do evropských výšin pak vidíme, že volby v mnoha sousedních zemích dopadly velice podobně. Velmi těsné vítězství jedné strany ji nutí uzavírat velmi nevýhodné koalice s ideologicky vzdálenými stranami. Klasickým příkladem byly německé volby se vznikem velké koalice sociálních a křesťanských demokratů. Podobně dopadlo nyní Nizozemí, Rakousko a Polsko. Ve všech těchto zemích se navíc radikalizovaly menšiny na pravém i levém konci politické scény a získaly nové voliče. Na jednu stranu je to dobře, protože vítězné strany jsou nuceny jít do koalice pod tlakem společného nepřítele. Ten používá demokratické metody jen proto, aby se dostal k moci a demokracii demontoval. Na druhé straně tím sama demokracie přestává dávat smysl, protože výsledný kompromis pro vládnutí už žádné voliče nepotřebuje. Pravicový pejsek a levicová kočička upečou dort, který sice nechutná nikomu, ale zato má absolutní voličskou většinu. Kde je základní problém tohoto modelu?
/n/n
1. Klientelistická politika
/n/n
Pokud v politice začnou vládnout pouze pragmatické zájmy, pak se otevírá ohromný prostor pro nadnárodní korupci. Příklad poskytuje Německo těchto dnů. Energetický koncern Eon způsobil vlastní chybou v centrále výpadek energetické sítě v polovině Evropy. Německá prokuratura okamžitě rozběhla vyšetřování, protože tady to není banánová republika českého typu. Neznámí pachatelé (Eonu) se v noci vlámali do vyšetřovateli zapečetěné kanceláře firmy a pravděpodobně manipulovali důkazy. Mimochodem, to je ona firma, která má velký podíl na české energetické síti. Neviditelná ruka Eonu má zájem jen na zisku vlastního koncernu. A pokud se jejich nekompetence dotkne celé Evropy, pak se snaží zničit a manipulovat důkazy vlastní viny. Závěr: chybí jednotná energetická politika Evropy, pokud se týče přenosových soustav. Pak selhání jednotlivých národních operátorů způsobí evropský kolaps. Ale bez silné evropské vlády nevybudujeme rozvodnou energetickou síť. To je totiž politikum, nejen hospodářská věc neviditelné ruky. Koncern Eon jako takový nemá žádný přímý zájem na budování této sítě, protože není jeho majetkem a nikdy ani nebude. Navíc musí tato síť pokrýt budoucí kolísání výkonu daného díky větrné energii. Kompetence kolem rozvodných sítí je tedy politikum a patří do celoevropského zájmu. Zato nekompetence jedné nadnárodní firmy (Eon) poškodila celou Evropu, a to během 40 sekund. Tolik času stačilo na to, aby se celá Evropa (!) rozdělila na západní podpětí a východní přepětí v rozvodné síti.
/n/n
2. Bezradnost voličů
/n/n
Při uzavírání nemožných koalic se logicky začne kupčit se vším, co lze v politickém prostoru nabídnout. Od ministerských funkcí (to je OK), přes obsazování vysokých úředních postů (to už je problém, protože mizí kompetence státu) až po kupování poslanců a vlivu (tady jsme v čisté korupci). Je jasné, že všechny tyto trachtace probíhají za zády voličů a ti nemohou z podstaty věci o ničem vědět. Na druhou stranu není možné, aby se volby stále opakovaly. To by k nim nakonec šli jen extrémisté, kteří by se pohodlnou parlamentní cestou dostali k moci. Řešení nabízí buď úprava volebního systému na menšinový či jiný způsob, který úřední cestou přidá zbytkové hlasy vítězné straně (Itálie). Pak máme zajištěnu většinu jedné strany jako je to například ve Velké Británii či v USA. Problém těsných vítězství a divných koalic způsobuje, že k veřejnému slyšení dostávají nacionalisté a antievropané. Jejich laciná černobílá řešení a perfektně vypracovaná demagogie mate voliče. Jde to dělat i inteligentně, například tím, že sice podporují hospodářskou integraci, ale bez politické (V. Klaus). Pokud se člověk podívá na dnešní realitu v Evropě, je to úplný nesmysl. Příklad s Eonem, skleníkovými plyny, potrestání Microsoftu za monopol, jednání s velkými telekomy atd. ukazuje sílu politického sjednocení. Čím je Evropa slabší, tím jsou koncerny drzejší a tím více ztrácíme při jednání s Ruskem (Putin slyší jen na mocenské argumenty), s USA (ti jsou sjednoceni svým významem a mocí), Asií a Jižní Amerikou. Posledně jmenovaní aktéři se totiž začínají celkem úspěšně integrovat, přinejmenším hospodářsky.
/n/n
3. Zrada ideálů
/n/n
Problém těsných voleb vidím zejména v tom, že si není koho vybrat ani programově ani lidsky. Chybí státníci evropského formátu, kteří by prezentovali lidem ideje, nikoliv jen větší či menší žvanec chleba o dvou kůrkách. Nemyslím si, že by tito ženy a muži byli zvoleni hned. Ale jejich čas by přišel v době krize, kdy si konečně lidé uvědomí, že sliby a demagogie dosavadních vládních stran a jejich koalic k ničemu nevede, pouze k rozkrádání státu a ke kupčení s veřejným vlivem. A že mají na vybranou mezi odbouráním demokracie vinou extrémistů nebo konečně přistoupíme k nepopulárním opatřením, která nás mohou zachránit. A nedostatek osobností je vidět v politice na každé úrovni, od místní, národní až po evropskou. Úředník či technokrat nenahradí politika s vizemi. A tyto vize potřebuje Evropa v globální soutěži a přesvědčování, kdy se musí ukázat všestranná životnost evropského modelu života. Jinak skončíme v rozdrobené nacionální Evropě, která se bude nejprve hádat o hospodářské výhody a nakonec skončí v politickém a hospodářském úpadku daného v podobě nemocného soustátí vyžilých a brblajících důchodců, kteří žijí jen pro sebe a dalších generacím nechají jen vyjedený sociální krám.
/n/n
4. Závěr pro nás
/n/n
Osobně bych se přimlouval u nás za to, aby na přechodnou dobu asi dvou let vznikla vláda nějaké jednoty, která připraví jednak reformu sociálního a důchodového systému a také systému volebního. To ale asi není možné z několika důvodů. U nás přestala existovat politická kultura, která by celkově dbala na obecný zájem. Prostě jde o to, urvat z dané situace maximálně moci pro sebe. Pak je ovšem nemožné vybudovat nějakou podobu společné vlády, která by byla doopravdy funkční. Vláda by jistě vznikla, ale pak by běžel permanentní boj o koryta, o vliv zejména na mocenská ministerstva (vnitro, finance, průmysl) a také skrytá volební kampaň, zcela jistě plně negativistická jako je to už nyní. Každý by totiž počítal od začátku s tím, že dny takové „vlády“ jsou předem sečteny. Na podobném modelu přechodné vlády by vydělaly pouze extrémní strany pravice a levice, protože slušný člověk má takové „politiky“ plné zuby už teď. Pak jako řešení vidím normální a tvrdé politické vyjednávání, které podle mého soudu povede ke zhroucení druhého pokusu o vytvoření vlády (vinou všeobecné nedůvěry a nekompetence Topolánka) a tím i k pokusu třetímu. Pak každý ví, že jeho mocenské posty jsou ohroženy. Buď se nějaký handl uzavře nebo každá strana bude riskovat nové volby. To jest, byla by šance na vznik vládní většiny s programem. Buď by o moc přišla ODS nebo sociální demokracie. Ale nebyla by to koalice těchto dvou stran. Když by ani třetí pokud nevyšel, pak by lidi snad k volbám přišli, protože budou vědět, že to je pouze na nich, jakou politickou stabilitu zemi zajistí. V každém případě nás čekají dost složité časy – i v Evropě. Ale v politice není nikdo prorokem. Takže nabízím pouze bezmocné zamyšlení jednoho teoretika nad nemocnou Evropou bez moci, bez ústavy a bez konkrétních naplnitelných vizí.
/n/n

Article actions