Karzáí v pasti
Dmitrij Sedov
Březen 30, 2013
V uplynulém týdnu byl na návštěvě v Afghánistánu ministr zahraničí USA. K této příležitosti byl připraven slavnostní akt - předání věznice pro teroristy Baghrám afghánské vládě. Gesto mělo symbolizovat schopnost Kábulu nadále si zajišťovat samostatně veškerou bezpečnost země. Tím měly být završeny cíle operace Trvalá svoboda. Slavnostní atmosféra byla narušena hlasitými nářky Karzáího, které v předvečer návštěvy adresoval Američanům. Vyčetl jim, že jsou připraveni jeho zemi předhodit na pospas Talibánu, s nímž vedou tajná jednání. Kerry Karzáího ujistil, že Američané mají čisté svědomí.
Talibán ukončil jednání s Američany v Kataru už v roce 2011, neboť USA odmítly propustit členy al-Kájdy z Guantánama. Okolnosti v Afghánistánu nejsou pro Karzáího příznivé a on z toho částečně viní i Američany.
Pro Afghánistán může být rok 2014 průlomový. Jednak mají odejít vojska ISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly) a za druhé mají být prezidentské volby, v nichž už Karzáí podle ústavy nemůže kandidovat. Na vítězství se už těší jeho protivníci.
Talibán je v Afghánistánu velmi vlivný, o vládu už bojuje 12 let. Po odchodu Američanů nemůže bez něho nikdo zemi řídit. Pro současný režim je hlavním nebezpečím. Američané zorganizovali v posledních dvou letech několik mohutných nájezdů na talibánské tábory, ale Talibánci jim unikli do Pákistánu a tam se rozptýlili mezi kmeny jako pákistánští vojáci. Washington se rozčiluje, že pákistánští generálové předstírají boj proti Talibánu, ale ve skutečnosti s ním spolupracují.
V ISAF počítají s tím, že Talibán má 30 tisíc ozbrojených bojovníků. Síla je krom toho i v podpoře hnutí ze strany kmenových vůdců a široké síti opěrných bodů mezi obyvatelstvem. Talibánci dokáží zmobilizovat ozbrojené oddíly schopné bojovat proti regulérní armádě. Proto všechny politické síly, s výjimkou Karzáího režimu, začaly hledat různé možnosti spolupráce s nimi. Karzáí je pro ně jen loutkou Washingtonu a tuto možnost nemá.
Dnes je afghánská opozice sjednocena v Radě pro spolupráci politických stran, v níž jsou začleněny prakticky všechny významné osobnosti opozice a síly stojící za nimi. Například:
"Umírnění politici" Abdulláh Abdulláh a A.A.Jalali, považovaní Washingtonem za přijatelné kandidáty ve volbách 2009,
Rašid Dostum, hlava tádžické menšiny a bývalý velitel armády, která se střetla s Nadžibem a Talibánem,
Vůdce Chazaru Mohammed Mohakik,
A. Z. Massúd, bývalý viceprezident a bratr největšího protivníka Talibánu A.Massúda, zavražděného v roce 2001.
Radu pro spolupráci vede vůdce Národní islámské fronty Afghánistánu S. A. Gíllání, teolog a vedoucí súfijského bratrství Kadyrija.
Karzáího a jeho příznivce dovedlo k zuřivosti oznámení, že zástupci Talibánu a Rady pro spolupráci zahájili jednání o spolupráci. Možná u toho stál sám Hekmatjár, který má sympatie mnohatisícových oddílů na severu a východě země. Rada pro spolupráci spolu s Talibánem a Hekmatjárem vytvoří předpoklad pro vítězství Karzáího protivníků. Podle Hekmatjára by měla být příští vláda složena ze zástupců více stran, měla by být výsledkem celonárodních voleb a schopna učinit ústavní reformy.
Mulláh Omar oznámil, že nehodlá monopolizovat vládu ani rozpoutat občanskou válku. Přeje si, aby věci Afghánistánu si tamní obyvatelé rozhodovali sami, bez cizího vměšování.
Situace v Afghánistánu nutí USA k sondování u afghánské opozice a možná i k jednání s ní. Karzáího, který se cítí ohrožený, to zneklidňuje. Ve svém podřízeném postavení si nemůže dovolit Washington kritizovat, ale občas vyjádří beznaděj, když vidí, jak pastička sklapuje.
Převzato z Fondsk.ru
Maďarsku ukázali "červenou kartu"
Ljubov Ljulko
Duben 02, 2013
Německý TV kanál pro děti KiKa zařadil kreslený film "Červená karta pro Maďarsko", ve které se objevil premiér Orbán v kostýmu klauna. Německým dětem bylo vysvětleno, že se Orbán chová špatně, když nechápe kritiku, pročež může Maďarsko přijít o dotace a hlasovací právo v EU. Závěr je jasný: dnes může snaha o kontrolu nadnárodního kapitálu způsobit Orbánovu prohru ve volbách 2014.
Orbán odpověděl ostře, že pokud by jej maďarští pracovníci TV uvedli takto, byli by okamžitě propuštěni. Řekl, že odsuzuje lživý program pro děti, zkonstruovaný z nedůvěryhodných faktů a dodal, že děti nemají být vystaveny politickému vymývání mozků.
Orbánova strana Fidész má v parlamentě dvě třetiny hlasů. Orbán sám je v poslední době zvláště horlivě a nekorektně kritizován politiky a úředníky EU za změny v maďarské ústavě z poloviny března. Ovšem tyto změny byly podpořeny 265 poslanci parlamentu, proti hlasovalo 11 poslanců a 233 se jich hlasování zdrželo.
První změna je anulování rozhodnutí Ústavního soudu, která vstoupila v platnost před 1. 1. 2012, avšak beze změny jejich právních důsledků. Je omezen věk odchodu do penze u soudců, prokurátorů a notářů. V průběhu deseti let bude postupně snížen ze sedmdesáti na šedesát pět let.
Druhá změna spočívá v tom, že politici nesmějí v době volebních kampaní agitovat v nestátních mediích. Je rovněž zakázáno squaterství na veřejných místech, ale není to trestné.
Třetí novinka předpokládá, že studenti se státními stipendii budou po absolutoriu muset pracovat po určitou dobu v Maďarsku. Kteří to nedodrží, budou muset uhradit náklady na své studium. Čtenáři si mohou udělat obrázek o tom, jak změny v ústavě "podrývají demokracii" a jak odporují ústavě EU, článek 7 Lisabonské smlouvy.
Když USA, EU a lidskoprávní organizace Maďarsko kritizovaly, odpověděl jim Orbán: "Možná jste text nečetli nebo mu nerozumíte. Snažím se říci, že Ústavní soud bude nadále stát na stráži ústavy. Má veškerou moc zaručující, že jakékoliv zákony odporující ústavě budou změněny nebo zrušeny."
Ministerský předseda provádí nezávislou vnitřní politiku s kontrolou nadnárodního kapitálu a se zvyšováním role státu ve strategických odvětvích. Přitom Maďarsko je jedinou zemí ve státech EU s nestabilní ekonomikou, která dodržela podmínky "trojky" o udržení deficitu rozpočtu do 3 % HDP. Přesto bylo MMF kritizováno za "zvyšování vměšování státu" a za časté a nepředvídatelné překyvování v politice. MMF ve své každoroční zprávě říká: "Politika maďarské vlády v čele s Orbánem podkopává důvěru v Budapešť, paralyzuje investice a hospodářský růst". MMF oznámil, že investice v Maďarsku klesly za 10 let na minimum, dluh dosáhl 80 % HDP, poslední HDP se v roce 2012 snížil o 1,7 % a podle odhadů se bude dále snižovat. Maďarsko je nabádáno, aby bylo přátelské k podnikání. Jenže přátelská opatření v jiných zemích ničeho nedosáhla. Například "vzorný žáček" Portugalsko nesplnilo ani jednu podmínku "trojky", plnění bylo odloženo na další rok. Také je těžké dosáhnout růstu v bloku, v němž roste jen Německo. V Maďarsku je nezaměstnanost 12 %, v Portugalsku 17 % a ve Španělsku 27 %.
Orbán nerozprodá státní aktiva, jak po něm žádá "trojka". Znárodňuje je, především v energetice a telekomunikacích. Znárodnil také soukromé penzijní fondy, zavedl dodatečné daně bankovnímu a nadnárodnímu kapitálu a dosadil svého člověka do funkce hlavy Maďarské národní banky. Tak se mu prostřednictvím těchto "nepřátelských opatření" podařilo získat potřebné množství prostředků pro sociální politiku. Snížil komunální poplatky obyvatel. Opakem je Bulharsko, které poplatky zvýšilo. Vláda potom padla, ale Evropskou unií byla pochválena za "demokratičnost".
Na pravidelném shromáždění zemí Visegrádské skupiny se Orbán ptal: "Proč nás EU považuje za bílou vránu?" Sám si odpověděl: "Protože my nemíníme konat a také nekonáme tak jako bruselští byrokraté a velké západní společnosti." Maďarsko je protipólem "liberálních" zemí EU, které se řídí neurčitými "všelidskými hodnotami". Evropa nechápe, jak to že Orbán pracuje pro blaho Maďarska a nikoliv Německa a Francie. Nenechá se přitlačit. Před hlasováním o ústavě mu volali z Bruselu a jiných evropských hlavních měst a žádali, aby hlasování v parlamentě bylo odloženo.
EU už zavedla rozpočtovou kontrolu na Maďarsko kvůli neplnění rozpočtu v roce 2011. Nyní už projednává nové sankce, jimiž má být odejmutí hlasovacího práva v EU. EU nemůže formálně moc dělat, jak řekl německý politolog A. Rahr a dodal, že nyní bude EU dělat to co poslední půlrok už dělala, t.j. že bude pozvolna tlačit na vládu a všechny politické instance v Maďarsku, aby se vrátilo k hodnotám demokratického systému, který z pohledu EU tak ideálně funguje na jejím území. Rahr předpokládá, že hrozby soudem Budapešti jsou jen virtuální. U maďarských soudů bude těžko se soudit a Štrasburský soud pro lidská práva zde není kompetentní. Čili EU se bude podle Rahra spoléhat jen na maďarskou opozici, jako tomu bylo v Řecku, Itálii a na Kypru.
Převzato z Pravda.ru
Polsko, Volyňský masakr a evropské sny Ukrajiny
Vladislav Gulevič (Bělorusko)
Duben 03, 2013
V polském vědomí je trvale usazena likvidace polského obyvatelstva Východních okrajů (Kresy Wschodnie). Je známa jako Volyňský masakr z let 1943 až 1944. Banderovci tam měli nemilosrdně zavraždit mnoho tisíc (podle některých údajů až 150 tisíc) Poláků. Jenže to není proveditelné. Oficiální Kyjev se obává vyplašit obyvatele Západní Ukrajiny a tohoto tématu se nerad dotýká.
Ukrajinští nacionalisté by se rádi dostali do Evropy, třeba i prostřednictvím Polska, avšak pokud si Polsko připomíná oběti masakru, ukrajinští nacionalisté na něj útočí agresivními výpady.
Pro Polsko je otázka Ukrajiny stále aktuální. Na jednu stranu je pro něj nárazníkem před Ruskem a zde je mu ukrajinská rusofobie vhod. Na druhou stranu je často spojována s fobií vzhledem k Polsku. Obě dohromady jsou velmi propletené a tvoří morální povahu ukrajinského nacionalismu.
V období samostatné Ukrajiny často docházelo k pokusům o polsko-ukrajinské smíření: společné konference s vyhlášeními o přátelství a přitom se hledal ten třetí, na kterého by bylo možno svalit vinu za Volyňský masakr. Dlouho hledat nebylo třeba, sovětské tajné služby byly nasnadě. Prý zažehly polsko-ukrajinské nepřátelství. Zejména při rozpadu SSSR v devadesátých letech snili v Kijevě o "evropské budoucnosti" a Varšava podporovala ze všech sil protisovětské a protiruské tendence na Ukrajině.
Spolupráce mezi Mezinárodní unií vojáků domova a svazem Ukrajinců v Polsku vyústila v semináře, na nichž se posuzovalo vytvoření agenturní sítě sovětskými tajnými službami v řadách UPA (Ukrajinská povstalecká armáda). Údajně měli sovětští vojáci převlečení za bojovníky UPA napadat polské vesnice. Dílem sovětského velení prý bylo zformování několika smíšených polsko-ukrajinských partyzánských oddílů nepřátelských k OUN (organizace ukrajinských nacionalistů) - UPA, určených k ničení ukrajinského obyvatelstva, aby tak bylo provokováno polsko-ukrajinské nepřátelství (1).
G. Motyka, člen rady polského Institutu národní paměti tvrdí, že hypotéza o "sovětské provokaci", kterou hlásají někteří ukrajinští autoři, není ničím podložená (2). Podle jeho mínění nebyl masakr Poláků ve Volyni dílem spontánního činu ukrajinských nacionalistů, ale chladnokrevně naplánovaná akce Banderovců (3).
Polsko-ukrajinský historik B. Poliščuk sleduje povahu ukrajinského nacionalismu. Po porážce Západoukrajinské národní republiky ve válce s Polskem se důstojníci Ukrajinské haličské armády s porážkou nesmířili a ve velkém emigrovali na Západ, především do Německa. V tu dobu tam mezi obyvatelstvem převládaly "hnědé" nálady. Znechucení Haličané prožívali stejné komplexy jako Němci po Versailleském míru. (za druhé světové války přisluhovali ukrajinští nacionalisti Třetí říši) Výzvy k polsko-ukrajinskému přátelství při zapomenutí obětí Volyňského masakru charakterizoval Poliščuk jako polsko-banderovskou svornost (4).
Existuje bohatá důkazní základna o zločinné úloze ideologie ukrajinského nacionalismu při rozpoutávání národnostní nenávisti nejen k Polákům. Při volyňské tragedii likvidovali trestní výpravy z UPA Židy, Armény, Čechy, Rusy i vlastní Ukrajince. Poliščuk je přesvědčen, že bez překonání ukrajinského nacionalismu bude nad lidem Ukrajiny viset hrozba úpadku. Ukrajinská nezávislost vždycky zaváněla a nadále bude zavánět ultraradikálním nacistickým odérem. Za 20 let samostatnosti ani jeden z prezidentů Ukrajiny neodsoudil oslavování veteránů OUN-UPA.
Vyskytují se všechny tři typy nacionalismu. Radikální divoký, hlásící se k fašismu, zastávající agresi a potlačování jiných národností. Z takového vyplynula ukrajinská kolaborace za druhé světové války. Mírnější typ se projevuje například nesmiřitelností ke kulturám jiných národů. Diplomatický nacionalismus je patrný například v televizi. Předvádějí se symboly ukrajinské státnosti, korektní projevy ukrajinských politiků a diplomatů na mezinárodních fórech. Všechny tři typy jsou spolu provázány a jejich ideologickou základnou je ukrajinský nacionalismus a pronacistické sympatie.
Příznivý vztah k nacionalistické ideologii odlišuje Ukrajinu od Bílé Rusi. Polsko mělo kdysi podmaněnou Západní Ukrajinu a západ Běloruska. V obou územích byla stejná polská pravidla, ale důsledky byly různé. V Bělorusku se nevyskytovalo nic podobného OUN-UPA ani etnické čistky Poláků. Bělorusko byla "nejpolštější" republika v SSSR a SNS. V Bělorusku je mnohem více Poláků než na Ukrajině. Proč tedy Sověti nevyprovokovali Volyňský masakr tady, aby se Poláků zbavili? Tato skutečnost také mluví proti teorii, že na masakru mají podíl Sověti.
Ideologický odstup mezi "ukrajinskou idejí" a (neo)nacistickými názory je velmi malý. "Ukrajinský" způsob myšlení potřebuje alespoň částečné zdůvodnění kolaborace a heroizace vojáků OUN-UPA.
Odkazy uvedeny u originálu
Převzato z Fondsk.ru