Předešlý článek ze série vyšetřující kazu, kterou jsme nazvali "Velká datová loupež" se zabýval kauzou IZIP a prodeji vysoce citlivých lékařských dat o českých občanech do soukromých rukou, a dokonce mimo hranice státu. Z dokumentů jasně vyplývala nečinnost Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), jehož ředitelem je Igor Němec, dlouholetý a téměř zasloužilý člen ODS. Položme si základní otázku: Je tato nečinnost něčím motivována a jak je motivována?

Atypická kauza SÚKL – když lobbisté stojí na správné straně barikády

Jednou z mála opravdu důležitých kauz, které skončily pokutou, byla věc tzv. Centrálního úložiště lékařských receptů, v níž ÚOOÚ loni v srpnu pravomocně uložil Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) pokutu ve výši 2,3 mil. Kč. Pokuta byla udělena na základě kontroly z roku 2009. Podnět k ní dostal ÚOOÚ od Grémia majitelů lékáren a Svazu pacientů ČR.

Ještě nikdy jsme se nesetkali s tak obrovskou databází citlivých údajů sesbíraných bez zákonného zmocnění.


Tak komentoval Centrální úložiště receptů současný šéf Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec. K jeho cti nutno přiznat, že okamžitě zastavil sběr dat a nařídil zlikvidovat celou databanku. Ale to bylo všechno. Žádné další trestní stíhání neproběhlo a data už byla pryč!

Tlak lobbistů i mocenských elit zde jistě byl. Mnozí si pravděpodobně uvědomili, co to znamená, když se údaje o jimi užívaných lécích dostanou do nepovolaných rukou.

Pikantní na celé věci jsou dvě skutečnosti. K nesmírně citlivým datům měla neomezený přístup soukromá firma Aquasoft. Navíc státní instituce jménem SÚKL zaplatila půl milionu Kč bývalému šéfovi ÚOOÚ Karlu Neuwirthovi za to, aby dohlížel nad tím, že se citlivá data pacientů sbírají v souladu se zákonem.

Neuwirth, který si jako poradce přišel na 1190 Kč/h, se hájí takto:

Mým úkolem nebylo provádět analýzu zákona o léčivech z pohledu souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Můj klient (SÚKL) mne pověřil jinými úkoly při tvorbě centrálního úložiště. V době, kdy jsem pro SÚKL začal pracovat, byly již realizační práce v pokročilém stádiu.


Ještě pikantnější je, že tato státní instituce, která vznik databáze zdůvodňovala ochranou pacientů před nevhodnou kombinací účinných látek a ochranou před zneužíváním léků pro výrobu drog, k těmto datům vůbec neměla přístup! Lze najít lepší důkaz Velké datové loupeže?

Typická kauza: Tunel jménem sKarta

Fakta jsou následující. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením ministra Jaromíra Drábka (TOP09) nelegálně předalo údaje statisíců občanů - příjemců sociálních dávek - České spořitelně. To se stalo v době, kdy už byly známy výsledky kontroly v SÚKL i postup ÚOOÚ a projednával se rozklad SÚKL proti udělené pokutě.

Dovedete si představit, jaká data o soukromé situaci klientů nyní vlastní soukromá banka, která může spravovat i jejich vklady, půjčky atd.?

Je jistě zajímavé, jakým způsobem byla tato zakázka v řádu stamiliónů přidělena a jak liknavě přistoupil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ke stížnosti, kterou na její nezákonnost upozornil Nadační fond proti korupci. Je pozoruhodné, jak se tento tunel na vysoce citlivá soukromá data data zvaný sKarta snaží udržet při životě i nová ministryně Ludmila Müllerová (TOP09). A to i přesto, že její předchůdce Drábek i jeho náměstek Šiška čelí policejnímu vyšetřování.

Dejme slovo novému a privátnímu správci vysoce citlivých a původně státem striktně chráněných dat, tj. České spořitelně. Ta tvrdí následující:

...účty vedené k sKartě jsou pouze technické a slouží výhradně k výplatě a čerpání dávek. Nelze na ně převádět jiné prostředky a dělat transakce obvyklé u standardních účtů. Z tohoto účtu je možné nechat si každou přijatou dávku automaticky a bezplatně zaslat na jakýkoli jiný běžný účet...,


Chápeme, že Česká spořitelna, a.s. je nezištná, až charitativní instituce, která nedělá obchody s financemi pro mrzký zisk akcionářů, ale pro své privátní potěšení. Co je tedy hlavním účelem tohoto „neziskového byznysu”? No přece Velká datová loupež čili osobní data statisíců příjemců sociálních dávek. A MPSV porušilo zákon o ochraně osobních údajů, když tyto osobní údaje nezákonně poskytlo soukromé firmě. A tak náš milý státní jezevec jménem Igor Němec musel přece jen vylézt z úřední díry a něco říci: „U projektu došlo a dochází k předávání osobních a citlivých údajů soukromému subjektu.” Jaké překvapení.

Jenže tím to také skočilo, trestní čin asi spáchán nebyl, protože ÚOOÚ dále sKartu nešetřil a trestní oznámení nepodal. Ale to tedy měl. Předání dat by bylo totiž možné pouze na základě zákona, tedy se souhlasem Poslanecké sněmovny, který by zmocnil MPSV k předávání dat příjemců dávek České spořitelně.

Úřad však na rozdíl od podobné kauzy Centrálního úložiště dat SÚKL jednal de facto nezákonně:

  • nezastavil sběr dat;
  • nenařídil likvidaci databanky;
  • nepodal trestní oznámení;
  • nerozhodnul o okamžitém zrušení nezákonných smluv, jakmile celá kauza vyplula na povrch.


Celý rok hrál ÚOOÚ mrtvého brouka a teprve po roce, a to na základě tlaku občanů, opozice a ombudsmana, zahájil správní řízení. V něm MPSV hrozí až desetimilionová pokuta. Navíc vyzval ministerstvo, aby buď celý systém zastavilo, nebo nechalo poslance současný stav odsouhlasit.

Podivně motivovaná nečinnost ÚOOÚ

Igora Němce a jeho úředníky nechalo v poměrném klidu i to, že ministryně Müllerová lhala o tom, že celá věc byla s ÚOOÚ řádně předjednána. Zareagovali sice poměrně ostrým tiskovým prohlášením, přesto tomuto ilegálnímu projektu „dali čas na doladění” až do června 2013. Minulou středu vláda odmítla návrh ministryně Müllerové na pokračování v projektu. Pokud vláda na některém z příštích zasedání rozhodne o jeho definitivním ukončení, pravděpodoně přibude k utopeným stamiliónům z našich daní dalších cca 300 milionů Kč. Vinou dokonané Velké datové loupeže je Česká spořitelna získá navíc k osobním údajům statisíců českých občanů s jen těžko vyčíslitelnou a představitelnou komerční hodnotou.

Daňový poplatník nebude mít samozřejmě vyhráno, ani pokud bude projekt sKaret pokračovat, zaplatí totiž další miliony za pořízení čtecích zařízení a certifikátů. A není vyloučeno, že další náklady za „správu systému” a „nové funkcionality” tunelu jménem sKarta budou následovat.

Závěry ke kauze Velká datová loupež

  • V obou případech selhala státní správa. Místo toho, aby podle zákona chránila soukromí občanů, vystavila je nebezpečí, že citlivé informace o jejich zdravotním stavu a sociální situaci budou mít k dispozici komerční subjekty, které je z logiky věcí využijí ve svůj prospěch.
  • ÚOOÚ se ve dvou velmi podobných situacích zachoval rozdílně. V prvním případě existovala silná lobby lékárníků a pravděpodobně i farmaceutických firem, pacientů a ohrožených elit, která si vynutila rychlou a efektivní reakci. V tom druhém protestovaly pouze postižené „socky” a ombudsman, takže reakce ÚOOÚ byla liknavá a polovičatá.
  • Právní stát a demokratický politický systém jsou založeny na stabilním právním prostředí, v němž se občané mohou spolehnout na předvídatelnost rozhodnutí státních orgánů. V těchto dvou případech ÚOOO jako státní orgán selhal.
  • České státní orgány udržují oligarchický model kapitalismu. Cíleně umožňují velkým korporacím přístup ke státním informačním databázím.
  • ÚOOÚ tento oligopolní model udržuje tím, že tomu neklade téměř žádné překážky. Místo stíhání velkých ryb se zabývá prkotinami typu zveřejněných údajů o dlužnících bytového družstva.
  • Zdá se, že mnohé státní orgány fungují na objednávku lobbistů a systémových elit. ÚOOÚ není výjimkou.
  • Fungování demokracie je pevně spojeno s ochranou soukromí a poctivě nabytého majetku občanů. Česká republika prostřednictvím svých orgánů (včetně ÚOOÚ v prvním případě a prezidenta v druhém) své občany nechrání vůbec či jenom selektivně.


Tolik ke druhé analýze kauzy Velké datové loupeže. První článek nazvaný Kauza IZIP aneb Velká datová loupež najdete v tematickém čísle, které se speciálně zabývá touto vážnou záležitostí (viz vydání 2013-11).