<table cellspacing="3" cellpadding="3"><tr><td><img src="./clanky/image/270_vystava.jpg" alt="" border="1"></td> <td class="clanek_text">Během adventní doby (28.11 - 20.12.) máte možnost shlédnout výstavu "Stopa, příběh, svědectví" v klášteře svatého Vojtěcha v Ústí nad Labem. Společně s umělci severočeského regionu a studenty ústeckého gymnázia i univerzity (UJEP) jsme se pokusili přiblížit zapomenutou duchovní tvář severních Čech. Tuto oblast zná každý jen jako ekologickou pohromu, popř. sociálně problematickou oblast. To sice platí, ale stejně: pokusili jsme se předložit vidění krajiny očima nové generace, která zde našla svůj svobodný domov. Výstavu jsem (z Mnichova) zahajoval proslovem, který otiskuji v plném znění. </td></tr> <tr><td colspan="2" class="clanek_text"> Vážení přátelé /n/n Slyšeli jste někdy o Mobiově kroužku? Vezmete proužek papíru, otočíte jej o sto osmdesát stupňů a pak oba volné konce slepíte dohromady. Přetočený kroužek má zajímavou vlastnost: pokud se putuje po jeho obvodu, stále ukazuje jen jednu stranu. Mobiův kroužek vykresluje geometrický prostor pomocí jedné dimenze. I tato výstava se pokouší zasadit krajinu severních Čech do pomyslného kruhu, v němž pohled umělce a historika nachází společný smysl viděného. /n/n Ale nese krajina vůbec nějaký smysl? Nestačí, že ji zmapujeme pomocí navigačního satelitu, že ji polapíme do sítě vlastních potřeb? Budování infrastruktury všeho druhu je přitažlivým volebním šlágrem, protože dává krajině význam, kterému všichni rozumíme. Umožní rychlejší přesun z bodu A do bodu B, ulehčí nákupy, zrychlí přísun energie, usnadní vývoz a uskladnění odpadků. Ale dává infrastruktura krajině i nějaký smysl? Umožní rozvinout poetický či historický příběh? Technokrat a fanatik pokroku nad touto otázkou jen pokrčí rameny. Krajina přece slouží jako zásobárna energie a poskytuje materiál pro technickou aktivitu, která uspokojuje naše životní potřeby. Stačí se rozhlédnout po krušnohorské pánvi od Sokolova až po Ústí nad Labem. Necitelně prováděná industrializace dala krajině průmyslový význam a okradla ji o dějinotvorný smysl. Průmyslová zóna nazvaná „severní Čechy“ se stala rejdištěm strojů a přestala být domovem lidí. Proto i dnes chceme těžit uhlí za cenu odsunu Jiřetína a dalších vesnic, včetně ohrožení zámku Jezeří. Uhlí má hmatatelný ekonomický význam, zato Jiřetín symbolizuje pro jeho obyvatele domov. Nabízí totiž souvislou řadu příběhů mnoha generací. Proto má záchrana Jiřetína smysl. Necitelné budování infrastruktury se o smysl krajiny nestará, protože jej nevidí. Zabezpečuje jen naše potřeby, nestará se o minulé příběhy. Proto jsme nechali v posledních padesáti letech mimo oblast zájmu kulturní a duchovní aspekty krajiny, které přímo nesouvisely s ukojením materiálních zájmů. /n/n Putování po hraně Mobiova kroužku nenápadně změnilo směr. Na těžbě uhlí máme nepřímý zájem všichni, protože spotřebováváme energii. Za ochranu Jiřetína či dalších vesnic se berou pouze někteří občané. Ti vidí smysl domova, nejen význam uhelných zásob. Svobodný člověk dokáže vytvořit odstup od svých aktuálních potřeb, protože cítí i jiný životní apel. Hledá plnost života v náruči domova a nikoliv pouhé konzumní uspokojení v prostoru nákupní zóny. Existují lidé, kterým nejde jen o význam regionu vzhledem k životním potřebám. Těmto tvořivým a hledajícím se krajina ukazuje v novém světle. Netvoří pouhou zásobárnu energie, nedegeneruje na prostředek k průmyslovému využití, není pouhým nosičem infrastruktury. Stopa zapomenutého zdiva v krajině vypráví starý příběh. Ten vydává nové svědectví o smyslu viděného a rozpoznaného. Tato duchovní symbolika krajiny se snadno přehlédne, protože není biologickou potřebou. To nezbytné k přežití představuje supermarket, panelák, protipovodňová ochrana, průmyslová fabrika či vedení vysokého napětí. Svobodným a vnímavým lidem se však krajina zjevuje v původním smyslu domova. Tvoří kulturní a symbolický celek, od něhož přijímáme smysl života jako nezasloužený dar a milost. V takto nabízené rovině smyslu není nic předem daného, nic měřitelného či utilitárně vypočitatelného. Pak se Podkrušnohoří či Ústecko stává světem o sobě, a nikoliv samozřejmou kulisou našich bezprostředních zájmů. /n/n Putování po hraně Mobiova kroužku se vrátilo na začátek. Tato výstava si předsevzala vidět neviditelné, a proto zapomenuté světlo krajiny, které ona sama vyzařuje ze svého nitra. Ale má hledání smyslu krajiny, tedy genia loci severních Čech, dnes vůbec nějaký smysl? Není luštění archeologických stop a archivování dávných příběhů jen záležitostí starých pamětníků, profesionálních historiků či památkářů? Není, protože stopa svědčí pokaždé jinak. Proto jsme se v historické části rozhodli představit symbolický význam krajiny v pohledu nejmladší severočeské generace. Ta dostala po sametové revoluci historickou šanci k utváření vlastního života, včetně svobody politické a kulturní. Severní Čechy stojí na kulturní křižovatce. Nyní se zde rodí a formuje první poválečná generace, která v tomto geografickém a kulturním prostoru svobodně buduje svůj domov. Už jejich rodiče nejezdili „domů“, tedy na Moravu, na Slovensko či jinam. Ale ti ještě prožili větší část života v době komunismu, kdy severní Čechy tvořily nikoliv svobodně utvářený domov, ale vynucenou průmyslovou zónu se zmrzačenou přírodou a s ideologicky okleštěnými dějinami. Mladí aktéři této výstavy jdou o krok dále. Vidí krajinu svobodně – tedy z hlediska hledaného smyslu, nejen z hlediska nacházené obživy. Proto hledají v krajině stopy dávného kulturního dědictví. To musí každá generace nově objevit, originálně interpretovat, inteligentně chránit před barbarstvím a smysluplně předávat dalšímu pokolení. Teprve díky této přeměně stopy na příběh a nakonec i na svědectví, přestává být krajina průmyslovou zásobárnou či panelákovou noclehárnou. Stává se skutečným domovem. Péče o památky, zvelebování domova, ohleduplná výstavba, náboženský život, folklórní projevy, starostlivý zájem o krajinu a šetrné hospodaření s přírodními zdroji, sousedská pomoc i péče o druhého představují zcela samozřejmý důsledek této symbolicko-duchovní inkulturace do prostoru krajiny jako „mého“ domova utvářeného psanými i nepsanými dějinami dávných staletí. Tyto skryté dějiny regionu mluví, protože zde existuje někdo, kdo je ochotný slyšet. /n/n Poděkujme proto žákům a pedagogům z gymnázia v Jateční ulici (Ústí nad Labem). Jejich expozice ukazuje význam Mariánské skály, této přírodní i kulturní dominanty města Ústí. Stopují skrytý smysl známého místa pomocí symbolu křížové cesty, která novým způsobem dosvědčuje význam tohoto místa. Poděkujme dále studentce Evě Jandoušové, která pro nás znovu objevila legendy o zázracích doprovázejících stavbu Bohosudovské baziliky. Krajina formovaná staletým zápasem mezi reformací a katolicismem přichází do naší aktuální přítomnosti novým způsobem. Vertikála bazilik, kostelů a poutních míst viditelně poznamenává krajinu a tím jí vtiskuje duchovní pečeť smyslu pro Boha. Poděkujme také studentce Lucii Kabrlové, jež stopuje přeměnu šlechtické krajiny do industriální podoby. Symbolickou proměnu nám tak známého vidění krásně dokumentuje zámek v Trmicích a postupná výstavba Spolku pro chemickou a hutní výrobu na začátku 20. století. Aktivita šlechtice a později průmyslníka konfigurovala krajinu do nového významu, z jehož smyslu žijeme i dnes. /n/n Tolik k nejmladším aktérům výstavy a k jejich právu vidět smysl krajiny po svém. Odborný historik či filosof dějin by snad mohl mnohé doplnit či poopravit. Ale měli bychom sympaticky a zásadně pozitivně respektovat poselství nového smyslu, který se v této nejmladší iniciativě zjevuje. K porevoluční generaci promlouvá krajina nově, protože jsou v nové historické situaci. Bývalý polický vězeň, odsouzený v Ústí nad Labem roku 1980 ke dvaceti měsícům nepodmíněně, jim k tomu přeje všechno dobré. Pokračují v iniciativě svobodných lidí, kterým stojí za to smysluplně žít a ne pouze konzumně přežívat. Kéž by při hledání smyslu krajiny i oni objevili severní Čechy jako svůj domov. A snad budou kladně hodnotit i to málo, co jsme pro smysl a duchovní tvář krajiny podnikli my, střední a starší generace. /n/n Děkuji vám všem za pozornost a přeji příjemné zážitky. /n/n </td></tr> </table>