Nejmocnější banka světa, centrální banka všech centrálních bank, Banka pro mezinárodní platby se sídlem v Basileji (BIS) fakticky oznamuje další krach finančního systému. Ve své právě zveřejněné čtvrtletní zprávě označila současnou situaci za mnohem horší než před pádem Lehman Brothers. Stejná banka přišla ještě v červnu 2013 s oním geniálním plánem na záchranu bank prostřednictvím střadatelů bail-in, což je návrh nejenom věrolomný a nemorální, nýbrž katastrofální. Viz článek Bankovní únos Evropy II.
Plánované vyvlastnění střadatelů prostřednictvím systému bail-in postihne hlavně střední třídu a zejména všechny penzisty, kteří si spořili na stáří. A naopak uchrání ty největší žraloky, kteří už své jmění dobře převedli a ukryli včas do jiného, než finančního typu majetku. Tento článek stojí znovu za přečtení, abychom si uvědomili, jak poslušné jsou EU elity a jak rychle dokázaly tento zoufalý nápad schválit pro eurozónu.
1. Fiat money ničí svět
Zřejmě bankéřům nedošlo, že ani veškeré úspory tohoto světa nespasí měnu, která si tiskne peníze z ničeho, ve formě fiat money. Americký FED oznamuje prostřednictvím všech dnešních hlavních médií, že bude neomezeně tisknout peníze dál a Evropská centrální banka bude dělat totéž. Centrální bankéři ztratili kontrolu nad toky dluhů. Jenže mají ještě větší strach ze zastavení tisku peněz, protože to by asi velmi brzo způsobilo pád jejich finančního letadla. Nikdo nechce planetárně přiznat, že je hlupák, nebo dokonce podvodník, a to na úkor celých vlád, USA a EU. Proto centrální banky chmurně pokračují ve stávající politice tzv. „kvantitativního uvolňování“.
Může politika tisknutí bezcenných papírků postavit na nohy hospodářství? Podobný blábol přivádí jen trochu informovaného daňového poplatníka k pláči. Přesto média neustále omílají tuto zázračnou mantru. Vždyť centrální bankéři do nynějška nedělali nic jiného. Dluhy vesele stoupají, investiční banky mají pořád vysoké zisky. Jenže úměrně s touto devastující politikou bank stoupá i nezaměstnanost a podniky krachují jeden za druhým. Nabízená likvidita za téměř nulové sazby pro banky pomohla finančnímu kasinu, aby o to rychleji točilo ruletu a zvedalo sázky.
Šéf FEDU se rozhodl na varování BIS nereagovat a poslal USA na cestu Výmarské republiky. Jenže zasaženi budou i všichni ostatní, a to velmi citelně. Američanům je to zřejmě jedno, protože od nynějška platí známé bankovní heslo: „Bližší košile než kabát“. Podle některých expertů, kteří byli dřív již činní v BIS, lze očekávat obrovské problémy centrálních bank, které drží dolarové rezervy. Centrální banky Itálie, Francie, Velké Británie a Japonska by mohly utrpět ztráty ve výši 15-35 % HDP svých zemí.
2. Co bude dál?
Na e-republice jsme již několikrát psali, že proti zastavení této laviny se neudělalo vůbec nic. Neexistuje žádná přísná kontrola kapitálových toků, žádná přísná regulace a rozdělení investičního a klasického komerčního bankovnictví. Ztroskotalo úsilí o zavedení Tobinovy daně z finančních transakcí. Díky perfektnímu lobbingu londýnské City byl dokonce označen za nezákonný i poslední zoufalý pokus zakázat spekulativní prodeje nakrátko a prázdné prodeje.
Kdo jsou vlastně všichni ti geniální a dobře placení centrální bankéři? Podíváme-li se blíže, jedná se o dvě skupiny: první jsou ekonomové teoretici, věrní svým dogmatickým, životu nebezpečným ekonomickým teoriím, například Ben Shalom Bernanke, profesor ekonomie z Harvardu a dnes šéf amerického FEDu. Druhá sorta jsou investiční bankéři pocházející z líhní bank jako Goldman Sachs. Viz šéf Evropské centrální banky Mario Draghi nebo šéf britské centrální banky Mark Carney. Jedni se drží svých teorií, druzí zase chrání zájmy elitního klubu investičních bankéřů. Co však mají společné: reálná ekonomika je jim naprosto vzdálená a životy lidí jsou jim ukradené.
„Zachraň se tedy, kdo můžeš!“ Centrální banky přiznávají, že už nedokážou zastavit krach. Země BRICS se již připravily a šíitské režimy nyní v bojují v Sýrii s Ruskem, Íránem a Čínou o právo vyvážet ropu mimo dolar. Nejhorší dopady se týkají především západní Evropy a rozvojových zemí. ECB hloupě vsadila na stejnou cestu do záhuby jako dolar, protože Evropu zradily její bankéřské elity. A stejné elity vnutily dolarové dluhy a úvěrovou lichvu rozvojovým zemím.
Čeští politici hlásají na volebních billboardech, že bude líp, nebo že dají tuto zemi do pořádku. To udělal Fidész a Viktor Orbán v Maďarsku, ale o tom se mimo náš web nikde nemluví. Tady není ani politik, ani strana, ani vize podobného reformního formátu. Rok 2014 a 2015 nebudou roky oživení, nýbrž roky velkých hospodářských otřesů. Podle toho by měly strany připravit své krizové plány. Jenže velké strany toho nejsou schopné. A nám voličům nezbývá, než se nějak spojit a vzájemně si začít pomáhat. Jako nyní v Řecku, Španělsku, Portugalsku a celé Jižní Americe s jejími indiánskými komunitními tradicemi. Proto se také těmto zemím tak podrobně věnujeme.