První příspěvek ukázal okolnosti lidovecké i koaličně-vládní, které zásadním způsobem podmínily následnou tragikomedii. Jak přesně začala, to ví nejspíše jen pár zasvěcených. Pokusme se o rekonstrukci z dostupných pramenů. Trestní oznámení na předsedu lidovců pro přijetí úplatku podal Jiří Novák z advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák. Je dobré a užitečné vědět, že pan Novák je významný člen ODS a bývalý ministr spravedlnosti první Klausovy vlády (1992–1996). Šéfoval justici v době, kdy se privatizovalo při zhasnutém světle rozumu i spravedlnosti. Věci snad probíhaly následovně. Paní Marcela Urbanová, bývalá sekretářka vsetínského starosty, se zřejmě zmínila o úplatku, když hledala zastání při svých podnikatelských sporech s městem Vsetínem. Přičinlivý advokát Jiří Novák si uvědomil, že pan Čunek se byl býval mohl dopustit jednání neslučitelného s postem ministra vlády ČR. Proto se postaral o prověření tohoto podezření zajímavého trestně i politicky. Kola české spravedlnosti se dala do chaotického pohybu.
V české politice se stává pravidlem, že závažné podezření se objeví pár dní před důležitou politickou událostí, kde dotyčný hraje důležitou roli. Například „aféra Gross“ vypukla těsně před privatizací Telekomu, který nakonec nedostaly PPF fondy napojené na jednu nepřehlédnutelnou stranu. Podobně kreativním způsobem odhalil těsně před volbami major Kubice „závažné skutečnosti“, které se mezitím staly nepodloženým kecem. Ztrátu rozhodujících volebních hlasů pro sociální demokracii již nešlo nahradit, takže účel opravdu posvětil dostupné prostředky. V akčním scénáři upřednostňovaném obhájci kreativně pojatého mocenského boje je proto zcela logické, že „aféra Čunek“ vypukla tři dny před klíčovým hlasováním o důvěře v trojkoaliční vládu premiéra Mirka Topolánka. Policie požádala Senát o vydání k trestnímu stíhání předsedy KDU-ČSL a ministra pro místní rozvoj. Senát dal souhlas ke stíhání „pro skutek vymezený v žádosti policie“. Je dobré vědět, že v senátu má rozhodující většinu ODS. Proti útokům podobného druhu, jaký postihl Jiřího Čunka, není v podstatě nikdo chráněn a nelze jim předcházet. Jistěže lze dodatečně neoprávněné osočování tvrdě potrestat, ale tím se následky zlého skutku již nenapraví. A navíc politice představuje pomluva ještě nebezpečnější zbraň. Viz „případ Paroubek“, kde se zatím jeho aktérům nestalo vůbec nic, i když bylo prokázáno, že šlo o dezinformaci. Trestní stíhání však může znamenat konec individuální kariéry politika, i kdyby se nakonec prokázala jeho nevina. Současně ho odvádí od výkonu jeho základních povinností, je psychickou zátěží, jež snižuje jeho výkonnost a důvěryhodnost orgánu, jehož je členem. Závěr: stíhat klíčového politika tři dny před klíčovým hlasováním, navíc z velmi problematického a obtížně dokazatelného důvodu (korupce), je mírně řečeno nestandardní věc. Normálně se tomu říká „politické vydírání“. V civilizovaných demokraciích by podobná žádost o zbavení imunity asi neprošla, a zcela určitě ne tři dny před hlasováním o důvěře vládě.
Aféra se dala do pohybu. Obviněný se postavil nejprve čelem a pak zády k celé situaci, což dokumentuje řada jeho vyjádření v průběhu celé kauzy. Začněme stručným a chlapským tiskovým prohlášením, v němž Čunek ujišťuje, že sám požádá, aby senát vyhověl žádosti o trestní stíhání. Skutečnost byla jiná. Předseda lidovců pouze vzal na vědomí nevyhnutelné a Senát o zbavení imunity sám nepožádal. Senátor policejní usnesení o zahájení vyšetřování převzal a jeho advokát Eduard Bruna řekl: "Proti tomuto usnesení bude právními zástupci podána v zákonné době stížnost." Přerovské státní zastupitelství Brunovu stížnost v únoru 2007 zamítlo se zdůvodněním, které si najdete zde. Nad případem vykonával dozor náměstek okresní státní zástupkyně v Přerově Radim Obst. Vyšetřovaný se podrobil nevyhnutelnému osudu a začal kolotoč vysvětlování.
Přitom se objevilo několik Čunkových „přátel“, kteří mu chtěli „nezištně“ pomoci, ať již jakýchkoliv důvodů. Připomínám, že hrátky s vydíráním a manipulováním se dají hrát na obě strany nebo dokonce i na víc. Od tohoto okamžiku již nejsme na pevné půdě faktů, ale pouhých dohadů. Proberme jen stručně dvě veřejně známé intervence do vyšetřování policie. Hodně důležitá byla intervence prezidenta Klause, který samozřejmě neměl na mysli nic jiného než Dobro a Spravedlnost. Cituji z jeho prohlášení pro Český rozhlas (12. března 2007): „Že to destabilizuje českou politiku, je naprosto jasné. Nedovedu si představit, že by bylo možné, aby se nestalo nic," prohlásil prezident v rádiu. Podle něj jsou buď veškerá tvrzení a náznaky policie oprávněné „a pak z toho plyne něco zásadního pro pana Čunka“, anebo je to naprostý nesmysl. „Ale pak není možné, že by se nestalo nic. Pak je z toho třeba vyvodit zásadní závěry vůči policii, že tuto kauzu vyvolala a tímto způsobem destabilizovala vládu, postavení vicepremiéra vlády a podobně,“ zdůraznil. „Myslím, že už jsme se dostali do kroku, kdy už není návratu. Prostě buď to musí dopadnout tak, anebo onak. A jestli bych jako prezident měl o něco usilovat, za něco se zasadit − aby to nevyšumělo do prázdna. To, myslím, že je nepřijatelné, a jsem přesvědčen, že to si nepřeje žádný z občanů České republiky,“ dodal Klaus. Dlouhou citaci dodávám proto, že mezitím se případ Čunek opravdu uzavřel a pan prezident se může pustit do práce. Ale budou prezidentské volby, což je mrzuté a pro plnění chlapských slov o potrestání policie nevhodné. Zvlášť když ji vede bývalý stranický kolega Ivan Langer. Asi to „vyšumí do prázdna“. Ale lidé mají krátkou paměť a pan prezident vysokou kvótu oblíbenosti.
Klaus temnou výhružkou zajistil pro pana Čunka mimořádnou péči ze strany policie. Dozorový státní zástupce Radim Obst se policistům do práce nijak nepletl a majetkové poměry obviněného byly prověřeny velmi důkladně. Policie při vyšetřování zjistila, že jeho rodina nemohla v minulosti ze svých příjmů našetřit několik miliónů korun. Vedlejší a nepřiznané finanční zdroje nejasného původu jsou proto podle policistů velkou záhadou. Kdo jen trochu zná poměry na větších radnicích, pro toho už to taková záhada není. Města se masivně zbavovala majetku, dílem oprávněně, dílem jen proto aby byla příležitost někomu přátelsky vypomoci. Komu a jak, to se zjistit dá, ale policie nemá čas ani prostředky, aby stíhala všechny delikty, že ano. Spis se plnil a státní zástupce byl spokojen, ale právníci obviněného už měli neklidné spaní. Policisté si dali velkou práci, aby vlákna nepřímých důkazů utvořily pevně kovaný řetěz na kterém dovlečou obviněného k soudu. Sám pan obviněný viděl práci policie spíše kriticky.
Za těchto kritických okolností vystupuje na scénu svědků a „přátel“ osoba ne zrovna salonních způsobů jménem Roman Vaškůj. Velmi stručné resumé jeho veřejného působení najdete například zde. Pan Roman se vložil do případu hned dvakrát. Nejprve tím, že se snažil Čunkovi "pomoci" nátlakem na hlavní svědkyni Marcelu Urbanovou. Druhý pokus se týkal diskreditace vyšetřovatelů. Obránce Čunka předal v zájmu spravedlnosti policejní inspekci (a promtně vystavil na internetu) sadu e-mailů, které údajně měly dokázat podjatost policie. Známý komunistobijec s imunitou, senátor Jaromír Štětina z bezpečnostního výboru, považoval předloženou korespondenci mezi klíčovou svědkyní a policisty za nesmírně závažnou. Jak se později ukázalo, paní Urbanová dala k dispozici kopii jediného e-mailu, který prý poslala vyšetřovateli případu Milanu Šošovičkovi. Obsahoval údaje o nově zřízené Čunkově senátorské kanceláři. Tyto drobné mezihry vyšetřování příliš nezdržely. Byl zavřen vyšetřovací spis a celá kauza se dostala do kalných vod politiky a české justice.
Kauza lidoveckého předsedy se dostala do momentu, kdy se uzavřel vyšetřovací spis. Tento okamžik je v průběhu každého vyšetřování naprosto klíčový, protože od této chvíle dostává celý případ na starost pouze a jedině justice. Předtím šetřili policisté a dozorový státní zástupce Radim Obst z přerovského státního zastupitelství do šetření přímo nezasahoval. Advokát Eduard Bruna potvrdil, že vicepremiér by měl začít pročítat materiály policie. Situace se dramatizuje. Olomoucká policie obvinila z křivé výpovědi některé svědky v případu, protože prý poskytli falešné svědectví v Čunkův prospěch. Toto nemohl pan senátor jen tak přejít: "Policie udělala tolik pochybení, že nyní přistoupila k bezprecedentnímu zastrašování svědků. To v dosavadní praxi nemá obdoby. Je to zoufalý pokus odvést pozornost od chyb policie.“ Celé vyjádření obviněného najdete zde. Olomoucký státní zástupce Jaroslav Kouřil, který zákonnost při vyšetřování dozoroval, na toto osočení reagoval zamítavě: "Stíhání svědků vypovídajících ve věci údajného uplácení Jiřího Čunka není v žádném případě účelovým a není v žádném případě vedeno ve snaze svědky zastrašit." I jeho stanovisko najdete na internetu. Situace stala zoufalou, ale nikoliv beznadějnou. Vždyť spravedlnost je slepá, čehož se dá využít v její neprospěch.
Výhružná slova pana prezidenta jistě přesvědčila policisty o tom, že si nesmí nechat zničit kariéru. Proto udělali, co bylo třeba, došetřili, uzavřeli spis a odevzdali výsledky na prokuratuře. Spis má prý 3,5 tisíce stran. Žaloba už jde málem k soudu, protože státní zástupci v Přerově a v Olomouci nehodlají ustoupit ze své rozhodovací pravomoci. Možná si také nechtějí nechat zničit kariéru, proto neustupují politickému tlaku. Navíc si myslí, že vyšetřovací spis má šanci na soudní úspěch. Jinak by totiž do tak choulostivého případu asi ani nešli. Politicky se proslýchá, že konce případu Čunek by byly pro koalici spíše mrzuté. Někteří lidovečtí poslanci, rozhořčení příkladně selektivním postupem při vyšetřování korupčních afér, prý Topolánkovi (který má mimochodem také co vysvětlovat) naznačili smutnou pravdu o koaliční aritmetice. Za čtrnáct dní po Čunkovi odejde i on sám a celý pracně budovaný koaliční cirkus. Vyšetřovaný předseda ve svém ministerském křesle sedí klidně a k odchodu se nemá. Konec konců, zatím obviněný není a nic se vlastně neděje. A co kdyby se jeho trestní stíhání třeba zastavilo? Poselství politiky dělané ve složité době zní přesně opačně jako na začátku: vyšetřování skončilo, zapomeňte a hlavně: nestíhejte.
Jenže zastavit kola spravedlnosti nejde tak snadno, protože jednou ze sametových a tím i demokratických vymožeností je nezávislost justice. Ale ta není tak stoprocentně nezávislá na úrovni státního zastupitelství, které podléhá ministerstvu spravedlnosti pod vedením ODS a jejího člena, ministra Jiřího Pospíšila. Kde je vůle, tam je i cesta. Nejvyšší státní zástupkyně předala kauzu vicepremiéra Jiřího Čunka jihlavskému zastupitelství. Píše se červen 2007. Tento krok je osudový a jeho důsledky probereme v dalším pokračování. A zase je dobré vědět, že změna se stala den nebo dva předtím, než měl vyšetřovatel Milan Šošovička v úmyslu uzavřít spis a předat návrh na Čunkovu obžalobu. Pak už by pan vicepremiér musel z vlády opravdu odejít, protože by byl oficiálně obžalovaný. A navíc by spis přešel na soud, který je už opravdu nezávislý. Času bylo málo, proto ten spěch. Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká zcela pochopitelně a nutně popřela, že by žalobce měnila na politickou objednávku. Takové věci nás prý nesmí ani napadnout. Ministr spravedlnosti Pospíšil se dušuje, že ho v případu Čunek taktéž nezajímá nic jiného než Spravedlnost.
Státní zástupce Arif Salichov, v civilu autor románů o erotickém tápání mladého muže, byl pilný a rychle vykonal potřebné a nevyhnutelné. Na tiskové konferenci 7. srpna 2007 potvrdil, že zastavil trestní stíhání vicepremiéra Jiřího Čunka. Skutek se podle něj nestal, proto nemůže jít o trestný čin. „Tak tendenčně a jednostranně vedenou věc směřující k závěru o vině jsem ještě nezažil,“ řekl Salichov. Jeho rozhodnutí nabylo právní moci, protože Čunek se vzdal práva na podání stížnosti a ocenil „dobrou práci“ Salichova. Zastaveno bylo také trestní stíhání Petra Hurty ze společnosti H&B Real, který měl úplatek Čunkovi údajně dát. Dohledová prověrka brněnského krajského státního zastupitelství potvrdila, že závěry jihlavského žalobce o zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka prý byly v pořádku. To oficiálně sdělil šéf brněnského zastupitelství Petr Coufal, který na případ i na samotného Salichova dohlížel. Případ Čunek skončil a máme zapomenout. A co vlastně máme zapomenout? Zahnívající vody české politiky doplnilo mlžení justice.
/n
/n