Česká komora sociálních pracovníků existovala do komunistického režimu v padesátých letech. Komunismus se usnesl, že sociální problémy vyřeší sám dle svého uvážení. Výsledkem usnesení bylo, že se o sociálních problémech ve společnosti přestalo mluvit a psát. Tím byl de facto zastaven profesní rozvoj sociálního oboru a dnes tento neblahý stav z velké části pokračuje. Podívejme se do hrdé minulosti české sociální práce.
1. Historie a rozkvět sociální práce
Za oficiální založení sociální práce jako oboru je určen rok 1917, kdy Mary Richmondová z USA vydala knihu Sociální diagnóza, ve které popsala vědeckou metodu sociální práce. O rozvoj sociální práce a její prestiž u nás se zasloužila doktorka Alice Masaryková, dcera Charlotty Garrigue a Tomáše Garrigua Masaryka, prvního prezidenta Československa. Alice Masaryková se stala čtvrtou promovanou doktorkou z řad žen vůbec, byla zakladatelkou Československého červeného kříže, České ošetřovatelské školy a bojovnicí za vzdělávání žen a zlepšení životních podmínek československého lidu. Roku 1915 byla dokonce vězněna za účast v odboji.
V roce 1919 v Praze založila první Vyšší sociální školu v ČSR. V ní se v jednoročním studiu vzdělávaly sociální pracovnice, diplomované sestry a pracovníci pro práci v terénu, tedy dnes tak podceňovaní terénní pracovníci. Díky jejímu úsilí se rozvíjely terénní programy, ošetřovatelská péče, výchovná a sociální práce, poradny. O jejím životě si můžete více přečíst zde. Mimo jiné byla v roce 1922 založena profesionální Organizace absolventek VŠSP (Vyšší škola sociální péče v Praze) za účelem evidence všech sociálních pracovnic, volných pracovních míst, vydávání odborných publikací. Předtím nesla tato organizace název Společnost sociálních pracovníků, ve které bylo sdruženo celkem 28 sociálních pracovnic.
V dnešním pojetí můžeme tuto organizaci přirovnat k České lékařské komoře. Takováto instituce v sociální oblasti (kromě Společnosti sociálních pracovníků ČR) stále chybí. Přesněji řečeno, tato instituce nebyla po pádu komunistické diktatury znovu založena. Nadějí je však APSS (Asociace poskytovatelů sociálních služeb). Cílem asociace je jak hájit potřeby a zájmy svých členů, tak zvyšovat prestiž a důležitost sociální práce. Přesto je třeba ustavit Českou komoru sociálních pracovníků, která bude společensky mnohem důležitější.
2. Represe komunistického režimu
Alice Masaryková dala sociální práci vše, co mohla, a především jí dala své srdce. Komunistický režim, který se chopil moci roku 1948, se této vzdělané ženě odměnil jejím vyhoštěním. A otazník stojí i nad nejasnou smrtí jejího bratra Jana. Alice, aby neskončila "sebevraždou" jako její bratr Jan Masaryk, byla donucena k emigraci do USA a její majetek byl zabaven. Smrt si jí povolala v 87 letech, 29. listopadu 1966 v Chicagu. Organizace sociálních pracovnic (OSP) byla zrušena a tiskárna vydávající časopis Sociální pracovnice byla zabavena. Prestiž sociální práce tak začala postupně upadat, což trvá až dodnes. Připomeňme pozitivní krok amerického velvyslanectví v Praze, které každoročně uděluje Cenu Alice Garrigue Masarykové v oblasti sociální práce. V roce 2012 ji získalo sdružení Romea.
3. Současné postavení profese sociální práce
Dnes jsou následky komunismu na profesi sociální práce stále vidět. Sociální práci řídil komunistický režim centrálně a sociální pracovníci byli nuceni vykonávat jen vydané příkazy a nařízení. Touto devalvací získali pracovníci dnešní nálepku lidí nic nedělajících, kteří jen dávají razítko k přidělení či odejmutí sociálních dávek. Vinou komunistů i dnešní postkomunistické mentality upevněné navíc neoliberální ideologií, je sociální práce jako profese hluboce podceňovaný obor. Finanční ohodnocení neodpovídá ani duševní náročnosti, ani skutečnému úsilí pracovnic a pracovníků v terénu.
Každý sociální pracovník a pracovnice v hloubi duše čeká, kdo z řad českých politiků či političek vystoupí a stane se člověkem, jako byla patronka sociálních pracovnic, doktorka Alice Masaryková. Pak snad můžeme doufat, že profesionalita sociální práce opět rozkvete a dosáhne stejné úrovně a společenského uznání jako v sousedních západních zemích.