Zanechali jsem pana Nováka v hospodě při rozlišování vstupu do manželství podle kumulativní jistoty. Tato praxe mu později pomohla rozlišovat kumulativní znamení Absolutna, které nachází a vidí na cestě životem. Tím navazuje na tradici starou asi dva a půl tisíc let. Jeden pán z Efezu kdysi poznamenal: „Božstvo, které je v Delfách ani nemluví ani neskrývá, ale naznačuje (<EM>sémaínei</EM>).“ Citoval jsem tuto větu při <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=354">vstupu do nezajištěnosti</A>, kdy začíná duchovní dobrodružství v první osobě. Kumulativní jistota rozlišování se ukazuje jako dobrý průvodce na cestě. Absolutno lze z naší strany vystopovat ve světě, protože se ukazuje a projevuje. K panu Novákovi Absolutno přímo nemluví. Nepatří k náboženským vůdcům, kteří mají na Boha mobil z titulu své VIP funkce. Absolutno se mu však ani plně neskrývá. To by patřil k 99 procentům české populace, která nemá čas na blbosti. Život je prý příliš vážná věc a žije se jen jednou. Pan Novák má čas a musí umět číst znamení, jež pouze naznačují. Spirituálně prožívané Absolutno se dává ve formě jedinečné zkušenosti, která vzdoruje třem nepřátelům duchovního života. Kumulativní jistota „sémantiky Absolutna“ je doprovázena trvalou pochybností, bojem víry a nevěry. Nikdy si nejsme jisti, že to či ono znamení, ta či ona jistota skutečně platí. Život orientovaný na nejistá znamení musí navíc vzdorovat ekonomicky založené „nudě“ (<A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=362">gravitas</A>), tj. chronické vážnosti Chleba a Desatera, jež hrozbou smrti apeluje na každého z nás. A duchovně založený sémantik musí zůstat hravý, tvořivý a nanejvýš osobní tváří v tvář přicházející smrti, což je úkol ze všech nejtěžší. <BR><BR>Pan Novák se naučil číst různá znamení. Prožívá vztah s Absolutnem v první osobě. Ale ukazuje se mu i Absolutno v první osobě? To je docela složitá otázka, která dělí mistry spirituality na dvě zcela odlišné skupiny. Jedna parta má vztah k Absolutnu neosobnímu, druhá se snaží komunikovat s Absolutnem, které se dává osobně. Spirituál se tedy ocitnul na rozcestí: je jasné, že v každém případě musí číst a interpretovat znamení, která jsou dána pouze pro něho. Ekonomicky a nábožensky založeným duším tato znamení neříkají nic, protože nemají čas na čtení. Pan Novák čas má, protože se tak svobodně rozhodl. Patří k virtuózům ducha a ti jsou holt jiní. Hravostí, humorem a tvořivostí unikají gravitační vážnosti Chleba a Desatera. Skokem jinam si otevřeli jinou dimenzi života, kde platí zákon nadbytku a přetlaku. Označil jsem tento princip názvem „Jen tak“ a jeho realitu jsem ilustroval prožitkem <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=337">hry na pískovišti </A>. Ekonomicky založený člověk si nehraje jen tak. Přetlak a tvořivost jsou přece dány proto, aby sloužily nějakému dalšímu účelu. A ten je zase prostředkem k něčemu jinému. Pan Novák je hravý bez účelu. Jak se princip gratuity projevuje z hlediska rozlišování znamení směrem ke kumulativní jistotě?<BR> <BR>

Duchovní umělec čte znamení a tím se pohybuje v sémantice Absolutna, protože je poutníkem na cestě k Věčnosti. To jest, neputuje směrem k pouhé smrti či k ekonomicky zajištěné Blaženosti a Nesmrtelnosti v rámci nějakého náboženského systému. Absolutno se mu dává v první osobě, protože znamení jsou mu dána pouze v první osobě. Nikdo jiný je nemůže číst, protože není pan Novák. Spirituální Absolutno klade znamení vždy v první osobě. Chce oslovit jedinečnou osobnost. Nestojí o komunikaci s neosobními potřebami (věčnosti, nesmrtelnosti atd. ) vtělené do toho či onoho individua. To je pouhou <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=282">personou</a>, maskou, agentem, nositelem subjektivních potřeb. Pan Novák a Absolutno se shodli na určité sémantice, naučili se vzájemně „číst“. Agenti náboženských potřeb nemusí číst znamení, protože ví, jak to je. Projektují si totiž do života formální druh Absolutna. Jde o božstvo přehledné, vypočitatelné, přísné až chmurné, naprosto přiměřené životně důležitým touhám, které toužíme naplnit.
<BR><BR>
Sémantika vztahu dvou osobností odkrývá jiný pocit. Mluva duchovního světa se ukazuje vždy v první osobě, je apelem na „mne“ ve smyslu absolutní jedinečnosti, svobody a spirituálního přetlaku vzdorujícího třem nepřátelům duchovního života. Pan Novák je virtuózem Absolutna právě proto, že je osobností a ne vtělenou potřebou Něčeho (velkého, nesmrtelného, vznešeného, morálního, absolutního ....), co je třeba v každém případě ukojit (hrozně moc, morálně, vznešeně, absolutně...). Podržel si vůči Absolutnu jedinečnost, protože jinak by nemohl číst znamení, která se mu adresují naprosto osobně.
Rozlišování pana Nováka se dostalo na další hranici duchovního vztahu. Schopnost číst a interpretovat znamení proměnila pana Nováka na adresáta osobní zvěsti. Díky praktikované sémantice ducha sleduje cestu k poslední realitě, která se objevuje ve dvou základních podobách: buď jako božské nebo jako bůh. Obojí má sklon k hravé líbeznosti a nevypočitatelnosti, ale neprojevuje se stejným způsobem. Obojí se ukazuje jedinečně a komunikativně, v rámci vazby „Já a Ty“. Ono absolutní „Já“ sémanticky apeluje na „Ty“ pana Nováka, duchovního čtenáře znamení. Jde přece o to, vyčíst jedinečná znamení od absolutního „Ty“. Pan Novák není <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=364">idiot</a>, proto nehledá „to“ absolutně potřebné, co chtějí všichni dohromady a každý zvlášť. Vztah k jednomu potřebnému čili k věčné blaženosti z nás dělá osoby, tj. individualizované agenty (nositele, realizovatele...) této touhy. To jsme všichni, ale pan Novák je už jinde. Stal se svobodným a tím i osobností.
/n/n
Další práh spirituality vyžaduje nové rozlišování duchů na úrovni osobností. Jaký stav naladění a kumulativní jistoty odlišuje <em>božské</em> v podobě „Ty“ od <em>boha</em> jako „Ty“ ? Je jasné, že pocit spřízněnosti s Božským není stejné povahy jako pocit spřízněnosti s Bohem. Upozornění pro čtenáře, kteří naskočili do vlaku na poslední chvíli. Tato zamyšlení provozují fenomenologii čili popis duchovního života na základě prožívaných stavů a nikoliv těch či oněch znalostí získaných v rámci církevního školení či teologie. Zvykli jsme si žít v abstrakcích a pojmech typu <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=193">platební karty</a>. Pak není divu, že popis vlastních existenciálních pocitů považujeme za naprosto abstraktní věc.
<BR><BR>