Pohledem na rubriku „<A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/autori/autori.html">Věrné duše</A>“ zjistíte, že do Umlaufovin píše i tiskový mluvčí jaderné elektrárny Dukovany. Došlo k tomu vyšší mocí čili Božím řízením, protože onen mluvčí je otcem dcery, který se shodou okolností stala korektorkou Umlaufovin. Není to až tak chaotické, protože jsem pracoval pro <A href="http://www.katolik.cz/vkhbrno/af.php">AF Brno</A>, což jsou dnes ženáči a vdané dámy. Ti byli (byly) kolem roku 90 byli nadšenci pro demokracii, kterou jsem z donucení okolností budoval s dvěma sekretářkami jakožto šéf OF Jihomoravského kraje. Prostě a stručně, je to komplikované, protože život nelze vměstnat do tří řádků. Vyměňujeme si s panem Spilkou maily ohledně jaderné energie, kterou tento pán <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=223">vehementně hájí </A>a já zase s citem popírám. <BR><BR>A tož k věci. Letos vyznamenal president SR dva pracovníky jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice, kteří v roce 1977 pravděpodobně zachránili reaktor před černobylským osudem, k němuž si <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/rusko/cernobyl.html">umlaufoviny řekly </A>své. K průběhu havárie v Jaslovských Bohunicích si můžete více přečíst <a href="http://www.sme.sk/c/3662755/Cernobyl-mohol-byt-u-nas.html">třeba zde</a>, přímo od jednoho z hrdinů. Pan Spilka mne odkázal na <A href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_elektr%C3%A1rny_Jaslovsk%C3%A9_Bohunice_A-1">českou wikipedii</A>, jež přesně popisuje stav a okolnosti poruch na českých jaderných elektrárnách za dob dřevního komunismu. Sám k tomu dodává následující moudrou připomínku. Cituji z mailu:<BR><BR>„Věcně: Že tam k oběma haváriím došlo, to samozřejmě vím. Co se mohlo stát? Tady bych musel spekulovat, protože neznám bezpečnostní systémy elektrárny A1, které brání havárii kteréhokoli reaktoru. Dokonce i v Černobylu byly velmi účinné bezpečnostní systémy, které byly schopné havárii mnohanásobně zabránit. Problém byl v tom, že kvůli podružnému zisku energie vedoucí experimentu postupně vypnul všechny bezpečnostní systémy, které automaticky blokovaly nezodpovědnou činnost. Prostě a jednoduše vše zcela nezodpovědně vyblokoval a jel dál.....do pekel. Ignoroval předchozí práci a snažení chytrých lidí. V totalitním systému se nikdo z jaderných odborníků neodvážil prosadit proti tomu elektrikáři se stranickými frčkami. No a u elektrárny A1 o žádný experiment nešlo. Jednalo se o standardní operaci, i když provázenou technickou (událost ze dne 5.1.1976), resp. lidskou chybou (havárie ze dne 22.2.1977). Bezpečnostní systémy by jistě fungovaly, což je zásadní rozdíl od Černobylu. Ale víc k tomu nemohu říci.”<BR><BR>K tomu dodávám jako filosof a občanský aktivista následující upřesnění. V případě Černobylu a Jaslovských Bohunic není vůbec problémem technika. Zato morálka obsluhy se stala naprosto rozhodujícím činitelem. Lidská úroveň týmu byla v Černobylu katastrofální, v případě Jaslovských Bohunic naopak vynikající. Pánové Milan Antolík a Viliam Pačes se stali hrdiny moderní doby a s nutným odstupem třiceti let dostali oficiální vyznamenání za statečnost. Pravděpodobně opilá a zcela jistě nezodpovědná obsluha Černobylu kontrastuje s heroickým nasazením života pro záchranu česko-slovenské elektrárny, To vše v době těžké normalizace, kdy soused s klidným svědomím udával estébákům svého souseda. Dá se i dnes spoléhat na stejnou obětavost u obsluhy jaderných elektráren Temelín a Dukovany? Jsou i dnes operátoři připraveni riskovat svůj život, aby zabránili možné katastrofě? Je jasné, že na tuto otázku dá odpověď až příští havárie.<BR><BR>Co k tomu říci ? Z mého osobního hlediska je jasné, že nejde o otázky bezpečnosti jako takové, tj. na úrovni technické, provozní či jiné. Tam není problém, protože technologie se dostala zcela jistě na úroveň dostatečné bezpečnosti. Z mého hlediska však představuje atomová energie nemorální artikl, protože nejsme schopni uskladnit jaderný odpad na x-tisíc let. Tím převádíme naši rozežranost a sprostotu na příští generace. To je nemorální podle „principu odpovědnosti“, který formuloval německý filosof Hans Jonas. Stručně řečeno: každá generace má žít za svoje. A pokud zatěžujeme jaderným odpadem nebo ohřevem planety budoucí generace, pak jsme s odpuštěním morální čuňata. Žijeme jako prase v žitě na úkor budoucích generací.<BR><BR>Závěrem. Citace ing. Spilky ukazuje jasně, že problém aktuální jaderné bezpečnosti je přinejmenším dvojí. Za prvé, jádro pudla tkví v morální kvalitě obsluhy elektrárny. Jsem hrdý na oba hrdiny, kteří zachránili Jaslovské Bohunice. Jen si nejsem jistý, jestli lze spoléhat v dnešní době na výjimečné osobnosti. Polistopadová doba mne poučila, že česká zprivatizovaná politika se oddala anti-masarykovskému heslu: „Nebát se a krást“. Pan president na Hradě o tom jistě ví své. Další bod k jádru. Obě havárie a psaní pana Spilky ukazuje, že problém jádra není technika, ale politika. Prostě a jednoduše jde o stav společnosti, která nějakým způsobem obhospodařuje obecné dobro. Jaderná elektrárna představuje eminentní obecné dobro, protože nás může všechny zabít. Zoufalý stav dnešní politiky vzhledem k obecnému dobru mi zcela a zásadně dokazuje, že za současného stavu společnosti a české politiky není možné stavět žádnou další jadernou elektrárnu. Amen.<BR><BR><BR>