Dva důležité články Aktivisté a demokraté se stávají nepřáteli státu a Tichá válka Západu proti aktivistům za lidská práva upozornily na velmi znepokojující vývoj během poslední dekády v západních zemích. První taktika potírání opozice proti nastupujícímu korporátnímu fašismu se týká zákazu vstupu zahraničních aktivistů do země. Západní vlády jednoduše nepustí cizí aktivisty do země, aby se na domácí půdě nestali mediální hvězdou v klíčových případech porušování lidských práv. Zároveň jsme zdůraznili zbabělost mnohých velkých médií, které se (jako obvykle) vládní praxi tiše podřizují. Pokud se nepohodlní svědci nedostanou do země a před kamery národních televizí, pak se o nich prakticky neví. Vlády vědí, že nezávislý tisk málokdo čte.
Dne 24. září se to stalo v Gatwicku jemenskému novináři jménem Barra Shiban. Shiban patří k hlavním jemenským kritikům tiché války, která nyní běží v Jemenu viz článek Jemen propustil novináře uvězněného na žádost Obamy. Statečný novinář a disident řekl na zmíněném kongresovém výboru 8. května toto: "Každé neúmyslné zabití, které USA provedou, jen přilévá benzín do ohně povstání." To se psal rok 2013. Zmíněné povstání nyní běží naplno, USA a Saúdové bombardují civilní čtvrtě Adenu, včetně ruské ambasády. Obě země společně s EU připravují nezákonný vpád do země, a další velkolepé kolo "boje proti terorismu".
Druhá taktika Západu je rovněž kriminálního charakteru. Politikové ovládaní korporacemi se bojí nejen domácího vystoupení aktivistů za lidská práva, ale také nepohodlných svědků, kteří by měli svědčit v mezinárodních soudních sporech s nadnárodními korporacemi. Těm vlády kryjí záda při jejich plundrování cizího přírodního bohatství. Klasický případ se stal ve sporu se zamořenou oblastí Amazonie. Společnost Chevron se údajně pokusila uplatit jedním miliónem dolarů ekvádorského soudce, aby zmanipuloval rozsudek v jejich prospěch. Pokus o úplatek nevyšel a společnost byla v Ekvádoru odsouzena k zaplacení 19 miliard ekologických škod. Celá léta vědomě odklízela jedovatý ropný odpad velmi jednoduše tím, že jej nechala v pralese, aby zabíjel nejen ekosystém, ale i zdejší indiány. A pak došlo k tomu, že vláda USA odmítla dát vstupní víza ekvádorským svědkům, kteří měli během zasedání OSN upozornit světovou veřejnost na zločinné jednání společnosti Chevron-Texaco v Amazonii.
Důvod je stejný jako ve výše uvedeném případě tiché války proti Jemenu. Navíc se světová veřejnost téměř nedozvěděla o nabídce prezidenta Ekvádoru zastavit těžbu v ekologicky citlivých oblastech Amazonie, pokud svět zaplatí pouze cenu povolenek za emise skleníkových plynů, které by země dostala tak jako tak (Ekvádor navrhl OSN záchranu pralesa, svět odpověděl mlčením). Podobně postupuje francouzská vláda v Sahelu a Britové v Kongu. Ze stejného důvodu tyto země společně s Itálií a USA zničily Libyi.
Koho má umlčet tzv. "boj proti terorismu"
Kanadský pracovník CIA a whistleblower John Kiriakou dal nedávno rozhovor pro Canadian Press. Viz přehledný článek, který najdete zde. Absurdní na celé věci je fakt, že tento pracovník CIA je jediným potrestaným z celé CIA za případy nelegálního mučení a únosů konaných za Bushovy éry. Je potrestaný proto, že je prozradil společně s dalšími statečnými občany. Za to dostal 2 roky vězení v Pensylvánii natvrdo s tím, že posledních 30 měsíců sedí doma v rámci domácího vězení. Mučitelé z CIA vyvázli bez trestu, kryl je zločinný systém. Viz heslo "extraordinary renditions".
Klíčový případ se týká kanadského občana narozeného v Sýrii jménem Maher Arar, jehož případ najdete zdokumentován zde. Arar byl zadržen během mezipřistání na newyorském letišti JFK v září roku 2002 na cestě domů ke své rodině v Kanadě. Byl držen v samovazbě, téměř dva týdny byl vyslýchán, mučen, a byl mu upřen přístup k obhájci. Pod nátlakem měl přiznat, že byl ve výcvikovém táboře Al-Kájdy v Afghánistánu. Co je klíčové: Spojenés státy ho vydaly na mučení syrským Asadovým úřadům, s nimiž je oficiálně ve válce a podporuje teroristy, kteří chtějí svrhnout Asadův režim. S mučením unesených západních občanů si CIA nechtěla špinit ruce. Tato praxe vydávání do nepřátelských zemí byla běžná a je doložena v řadě dalších únosů. Uvězněný pracovník CIA John Kiriakou byl jedním z těch, kteří upozorňovali nadřízené na fakt, že věznění Arara je neoprávněné, nezákonné a že proti podezřelému nejsou žádné důkazy.
Vláda USA se tomuto kanadskému občanovi mučenému v Sýrii nikdy oficiálně neomluvila. Jeho jméno je dále špiněno v korporátních médiích, které přisluhovaly Bushově vládě a podporovaly vylhanou druhou válku do Iráku. Případ Mahera Arara a následně Johna Kiriakou ukazuje, o co jde v tzv. "boji proti teroru". Teror má fungovat hlavně doma. Jedno procento může ovládat zbylých 99 % jen tím, že jim nažene strach. Tak to bylo vždy, a tak to také bude. V tomto případě se to příliš nepovedlo, protože pár statečných se našlo: aktivistické organizace, slušní pracovníci CIA, odvážní právníci a novináři. Mučení jménem státu proběhlo, ale rehabilitace nikoliv. Tzv. "Patriotic Act" podobná zvěrstva chrání. O zbytek se postarala Bushova, a nyní i Obamova administrativa, která stále spravuje nelegální koncentrák na Guantánamu.