České prorežimní noviny živené žabomyšími válkami na politické české scéně, popřípadě <A href="http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=332138">vzájemným vydíráním v ODS </A>a mimo ni, redukovaly konflikt v Gruzii na heroickou verzi roku 1968, která se tentokrát odehrála na Kavkaze. Prakticky nechaly bez povšimnutí nabádání k diplomatické opatrnosti, které ku podivu vyslovila sociální demokracie, a hlavně nezávislí komentátoři. Zato dlouze komentovaly spor <A href="http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=328703">proruského Klause </A>obdivujícího autoritativní Putinův režim a <A href="http://www.virtually.cz/?art=16946">romantického Topolánka</A>, který miluje hrdiny tím více, čím více jsou vzdáleni domácímu prahu. Válka skončila za tři dny totální porážkou Saakašvilliho armády. Nyní nastala klidná doba bilancování a počítání utrpěných škod. Není na škodu podívat se na hodnocení USA, hlavního spojence gruzínského Jánošíka.
Viz komentář amerického pravicového (sic!) listu <a href="http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/09/07/AR2008090701952.html">Washington Post</a> ze začátku září 2008.
Toto hodnocení je pro nás o to zajímavější, že český Jánošík Topolánek dělá ramena proti Rusům s tím, že v Česku přece budeme mít americkou vojenskou základnu. K nevyřešeným otazníkům kolem radarové základny jsme se už na umlaufovinách vyjádřili (<A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=360">říjen 2007</A>), nyní se věnujme debaklu v Gruzii.<BR><BR>Následující mapa britského <A href="http://image.guardian.co.uk/sys-files/Guardian/documents/2008/08/12/GEORGIA_map4.pdf">časopisu Guardian </A>ukazuje stav země čtyři dny po zahájení gruzínského útoku na ruské síly rozpoutaného 8. srpna 2008. Píše se datum 12. srpna 2008 a Gruzie mezitím přišla o dvě území (Jižní Osetie, Abcházie), připravuje se povstání ve třetí oblasti (Azarie). Malá země má prakticky zničenou celou armádu a všechny protiletadlové systémy. Vítězní Rusové si odvážejí americké zbraně na zkoumání, a jen tak mimochodem zničí či poškodí větší část gruzínského hospodářství (škoda 2 milardy dolarů), včetně strategicky důležitých přístavů a ropovodných terminálů. Prostě ukázkové vítězství podle Bushova vzoru v Iráku, jenže bez hloupých amerických chyb, jež následovaly. Rusové totiž beze zbytku využili několika faktorů. Jednostranné uznání Kosova bez schválení Radou bezpečnosti (tj. Ruskem) vytvořilo mezinárodní precedens uznávání nezávislých satelitních území. Moskva nepotřebuje pro uznání vzbouřených oblastí žádné mezinárodní schválení. Za druhé: prozápadní a hlavně proamerický prezident Sakaašvilli (viz jeho <A href="http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/481456-michail-saakasvili">životopis </A>česky) sice bojoval proti korupci a za demokracii, ale velmi brzy se stal místním diktátorem. Devět měsíců před útokem na Osetii, kdy jej USA oslavovují jako demokratického hrdinu a dávají mu miliardovou pomoc včetně vojenské, tento západně vzdělaný právník posílá jednotky ministerstva vnitra proti řádně svolané demonstraci a dekretem ukončuje vysílání opoziční televizní stanice. Vrcholem jeho hlouposti se stal útok na městečko Činvali, které začal bez varování 8. srpna ostřelovat raketomety, a tak zabíjel vlastní rodáky. Ti museli utéci z hořících domů do ruské části Osetie. Opravdu nemohl nabídnout lepší záminku pro ruskou „humanitární“ intervenci, která pak stoprocentně splnila všechny ruské strategické plány. <BR><BR> Gruzínská demokratická opozice zatím nemůže otevřeně kritizovat hloupého a autoritativního prezidenta, kterého podporuje USA i západní Evropa. Za tři dny se mu prakticky podařilo zničit stát, přičemž demokracii ničil již dávno předtím. Sám sebe pasoval na hrdinu, vědomě zabíjel vlastní obyvatele neohlášeným raketovým útokem, tisíce rodáků donutil utéci do Ruskem spravovaných bezpečnostních zón. Šel hloupě do války, od níž ho výslovně odrazovala americká diplomacie, zanechal po sobě zničený stát, který v okleštěné podobě nemůže strategicky a bezpečnostně přežít. Západní státy se dostaly do těžké situace. Oficiálně podporují Saakašvilliho a přitom dobře ví, že tento prezident má doma na mále. Prohrál, co mohl a Gruzie se prakticky stala satelitem Ruska. Navíc musí USA společně s EU pomoci s vybudováním zničené infrastruktury, včetně poražené armády. A co je velmi typické v tomto farizejském postoji ke gruzínské demokracii: americká pomoc jde přímo do Saakašvilliho vládního rozpočtu, a nikoliv na podporu demokratické opozice. V nouzi je každý diktátor dobrý. První sekretář ministerstva zahraničí a nyní šéf zpravodajských služeb <A href="http://en.wikipedia.org/wiki/John_Negroponte">John D. Negroponte </A>to ví velmi dobře z vlastní zkušenosti. Vždyť léta sloužil jako oficiální americký poradce těm nejhorším režimům ve střední a jižní Americe. Jím podporované eskadry smrti v Hondurasu dokonce neváhaly vraždit ani americké občany. Viz historii neblaze proslulé <A href="http://www.ww4report.com/negropontedeathsquad">vojenské jednotky 316</A>. A prohraná válka v Gruzii jde z velké části na konto tohoto zajímavého pána, který by za normálních okolností patřil spíše před soudní tribunál. <BR><BR>A poučení pro nás? Je dobré si vzít příklad z debaklu, který potkal Gruzii. Evropská bezpečnost stojí od Helsinského procesu (1975) na trpělivém budování důvěry mezi Ruskem a západní Evropou, k níž patříme teprve od roku 1989. Do jisté míry musím pochválit Václava Klause. Ve svém jádru není demokratem, proto obdivuje ruský styl vlády, kdy Gazprom, KGB, armáda a policie mají jednoho prezidentského majitele. Klaus je však zároveň i pragmatickým politikem, který si uvědomuje, že nelze podceňovat vliv Ruska v této rozkradené a lobbisty ovládané zemi. Stačí se podívat, jak začínaly například <A href="http://zpravy24.pantax.cz/2005/03/07.03.05.htm">PPF fondy</A>, kam se uchýlili Klausovi bývalí věrní souputníci z časů kupónové privatizace jako Ivan Kočárník. Jejich hlavní obchody se postupně obracejí na <A href="http://www.e15.cz/byznys/ppf-miri-na-vychod-hlavne-do-ciny-ruska-nebo-Ukrajiny-6524/">země bývalého Sojuzu</A>, na východní blok, popřípadě na Čínu. Západní Evropa je příliš nezajímá. Beru Klausův realismus vůči Rusku, ale nikoliv jeho zprivatizovanou morálku a politiku. Naše budoucnost stojí a padá s budováním evropské bezpečnosti v rámci NATO, které musí s Ruskem trvale vyjednávat z pozice rovnocenné síly. Mediální show veřejnoprávní TV s gruzínským prezidentem, popřípadě politická kampaň za Gruzii pod vedením českého Jánošíka Topolánka nevede k ničemu rozumnému. A tím méně tiché plížení do medvědí náruče Ruska, které pokoutně organizuje Hradní pán nepřímo odmítající kolektivní evropskou bezpečnost, západní demokracii a civilizovaný právní stát.<BR><BR>