Současná krize bankovnictví je na jedné straně o bezuzdné hrabivosti a na straně druhé o bezmezné hlouposti. Obojí se sbíhá v jedné a téže instituci, protože hloupý bankéř i vkladatel se chtějí nechat klamat a nutně jsou klamáni. Výbuch iracionality maskovaný mořem peněz, technologie a moci představuje pro filosofa zajímavý fenomén. Jen peníze a z nich plynoucí moc dovedou zástupce nejbohatších zemí světa sehnat během týdne k jednacímu stolu. Například genocida v Súdánu a jiná zvěrstva to nedokázala ani po desetiletí. Lidi nejsou důležití, ale peníze ano. A to je zajímavý poznatek: moderní finančnictví stojí pod vládou nelidské abstrakce. Pro zachování toho paranoidního statu quo je schopné mobilizovat celý svět, včetně jeho nejvlivnějších představitelů shromážděných ve skupině G 8.
/n/n
Vlády abstrakce si všímám již delší dobu, viz úvod k nekonečnému <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=193">
seriálu o spiritualitě
</a>(2005). Souvisí s <a href="http://www.icm.uh.cz/soubor.py/FIL5134">vymřením bohyň na Žítkové</a> a s pádem newyorské burzy. Obojí spojují nikoliv temné síly žido-zednářství, ale neschopnost řádné symbolizace, jež zajišťuje architektonickou výstavbu světa. Například ona zemřelá "bohyňa" Irma Gabrhelová (2001) vedla nesmírně spořádaný život, do něhož se vešla tvrdá práce, výchova dětí, Druhá světová válka, komunismus, celoživotní pomoc lidem v nouzi a hodné srdce. Nastolila řád proti neřádu, který ovládal dějinné epochy, v nichž musela žít, protože datum narození si nevybíráme. Stejně tak přijdeme do gotické katedrály a okamžitě vnímáme řád opřený o symbolickou mluvu architektury a celé výzdoby. Totéž v barokním kostele, poslední epochy integrálního životního stylu západní Evropy. Oba styly se opírají o mystickou zkušenost s Bohem, Alfou a Omegou každého řádu, a tím i posledním a nejdůležitějším zdrojem symbolického uchopování světa jako smysluplného kosmu. A jsme u současné krize, protože Bůh je mrtev, přinejmenším na burze. Místo něj žije symbolické myšlení, které nezná řád a žije anarchicky, tedy "bez počátku". Nezná Počátek, pouze periodické návaly individuálních fantazií a tužeb.
/n/n
Vykolejení symbolizace, jež ztratila vazbu na smysluplný celek světa, nejlépe ukazuje současná krize. Moderní finance řídí počítače, které automaticky spouštějí určité operace. V momentu kdy kurz či jiné hodnoty klesnou nebo stoupnou pod nastavenou mez, vypukne řetězová reakce nákupů a prodejů po celé planetě. Vzniklý zmatek pak lidé korigují tím, že si za klávesnice sednou osobně a celý brajgl přivedou do relativního klidu. Přitom se na celé operaci vydělají nebo prodělají miliardy. Ale ty nikdo nevidí, takže o nic nejde. Všechno běželo dobře až do doby, kdy si bankéři sedli za PC totálně a zcela zapomněli, že existuje nějaký princip reality. Pánové v doutnících začali hrát s našimi penězi krytými prací jejich vlastnoručně vymyšlené počítačové hry. Protože nebyli v realitě, nýbrž v privátním paranoidním světě zadeklovaného PC, jejich hry byly kryty pouze a jenom jejich fantazií, popřípadě fantazií těch poskoků a chytrých hlav, které si pro tento účel sehnali a zaplatili. Banka &#8722; to je ta budova, kolem níž chodíte na náměstí s posvátnou hrůzou &#8722; se ve své podstatě chovala jako nezletilý fracek. Ten přece nepůjde umýt nádobí, protože potřebuje zastřelit dalšího ufóna na obrazovce. Jenže paranoikové v bance nosí obleky a pracují v mramoru. Jejich symbolicky založené šílenství proto není příliš vidět. Připočteme-li k tomu obecnou hrabivost všech, jejichž bohem se staly peníze, dále touhu po nesmrtelnosti zde na zemi, navíc okořeněnou rajským nicneděláním a neomezenou spotřebou na omezené planetě Zemi, pak dostáváme gigantický ne-řád, který musí padnout. Jeho pád je veliký, hallelujah.
/n/n
Vraťme se raději ke kopaničářské bohyni, popřípadě ke gotické katedrále. Vidíme uspořádaný kosmos, jehož symbolická výstavba nese život. Narcistické pudové výlety produkované postmoderní představou nesmrtelnosti a pozemského ráje spolehlivě likviduje na Žítkové normální práce, k níž se vstává ve čtyři ráno současně s dobytkem. To pak člověka přejdou roupy, stará se o druhé, zemi objevuje tím, že chodí po svých, peníze dává potřebným, ekonomiku buduje tak, aby sloužila nejen jemu, ale i okolí. Současná ekonomika je založena na vládě vykolejené abstrakce, jež psychoanalyticky viděno není nic jiného než tzv. "fantasme" (Jacques Lacan) čili náhodný výplod mysli, na který se pověsí podvědomé touhy, které jsou ve svém celku totálně ambivalentní, iracionální, a tím i destruktivní. Například kniha "Kapitál" od nějakého Karla Marxe ukazuje, jak v 19. století se z peněz stal abstraktní, kolektivně uctívaný fetiš ("kapitál"). Jeho samovolný pohyb zakládá celý společenský systém, a tím určuje myšlení nás všech, včetně pomazaných hlav. Viz dnešní stav na burzách. Moderní analýzy ukazují, že stejným fetišem se stala na konci 20. století tzv. "komodita". Proces "komodifikace" spočívá v tom, že lidé již nemohou či neumějí vypěstovat, vyrábět a vzájemně poskytovat potřeby k životu svépomocí. Kupují průmyslově vyrobené náhražky, a tím masově produkují jev zvaný "modernizovaná chudoba". Ale to už si klikněte na <a href="http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=375">recenzi knihy</a> <em>Tools for conviviality </em>(1973). Laicizovaný katolický kněz <a href="http://www.lewrockwell.com/wall/wall28.html">Ivan Illich</a> angažovaný ve velkých sociálních projektech Latinské Ameriky rozebírá v citovaném díle vpád ekonomie do pohřbívání v Mexiku. Tento obřad potřebuje za normální, tedy "konvivální ekonomiky" pouze kopáče a kněze. Všechno ostatní zajišťovala rodina smysluplným způsobem. Dnes má ovšem monopol na pohřbívání tzv. "pohřební ústav", přinejmenším ve velkých městech. Z pohřbívání se tedy stala komodita. Funebráci poskytují komfortní "balík služeb", ovládli hřbitovy, a tím v Mexiku (a všude jinde) vytvořili monopol na ukládání do hrobu. I u nás máme zákon o pohřebnictví. Kolaterálně produkuje angažované podnikatele se smrtí, kteří rozhodně bojují o "zakázky". Proč by se také nebojovalo, vždyť jde jen v Česku o "byznys" představující <a href="http://podnikani.idnes.cz/pohrebnictvi-rodinny-byznys-s-miliardovym-obratem-fhf-/firmy-rozhovor.asp?c=A070905_162621_firmy_tipy_fib">miliardový obrat</a>. A kde u nás vládnou zájmy, tam existuje také mafie obchodující s těmito zájmy, ať jsou jakkoliv iracionální: zájmy i ti, kdo s nimi obchodují. Vybral jsem na ukázku <a href="http://www.idobryden.cz/index.asp?AKCE=DETAIL&CISLO=12&ROK=2002&KT1=1&KT2=1&ID=10796">boj o nebožtíky</a> v Uherském Brodě, protože zmíněná vesnice Žítková leží co by kamenem dohodil směrem do Bílých Karpat. Mezi symbolickou racionalitou a ekonomickou iracionalitou leží pouhých 15 kilometrů, ale jde o celý kosmos.
/n/n
Na příkladu ekonomizace a monopolizace smrti vidíte sami nejlépe, kam postoupila abstraktní racionalizace tzv. "potřeb". Jenže smrt není "potřeba", protože ji nikdo z nás nepotřebuje. Nikdo normální přece nechce zemřít, žádná lidská civilizace nemá "potřebu" zbavit se mrtvého těla. Smrt a následný pohřeb představují ve všech civilizacích nesmírně významný symbolický akt, který spojuje danou komunitu pomocí symbolických rituálů navzájem a také vazbou na Boha, bohy a předky. My už bohužel nejsme ani civilizovaní ani normální &#8722; myslím tím, symbolicky normální. Proto mne tak fascinovalo ono cukrování nebožtíkem na rozptylové loučce předváděné v Hřebejkově filmu "Kráska v nesnázích". A k němu nutně a nevyhnutelně patří boj zavilých konkurenčních pohřebáků v Brodě, na který vzdáleně reaguje burza v New Yorku.
/n/n