Radní na Praze 11 to doopravdy zpackali. Před vánocemi vypověděli nájem občanskému sdružení, které provozuje Azylový dům Donovalská pro matky s dětmi. Copak s výpovědí nemohli počkat až po Vánocích? I náhodný vánoční návštěvník kteréhokoli kostela jim vmete do tváří: "I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou." (Lk 2,7) Biblická citace komentuje okolnosti Ježíšova narození, u jehož jeslí se sešli lidé všech ras a vyznání, od pastýřů až po mudrce. Podobně ekumenické je spektrum lidí, kteří se angažují za petici na záchranu azylového domu pro matky s dětmi. A jistě jsou mezi podepsanými i lidé "bez vyznání". /n/n Ve stejné době, ke 30. listopadu 2008 byla skončena nabídka služeb azylového domu pro 44 klientů v ulici Stříbrského, rovněž v Praze 11. Tento útulek bezdomovců provozovalo Občanské sdružení Naděje. Objekt sloužil po šest a půl roku stovkám lidí bez domova. Nyní byl prodán soukromému majiteli. Po vzájemné dohodě jej však může OS Naděje provozovat do konce letošního roku. Je to zvláštní, pro vlastní občany pochopení nemáme, ale na mezinárodní olympiádu v Liberci vyhodíme bez mrknutí oka stamilióny, prakticky bez kontroly. /n/n Co vede radní Prahy k tomu, aby likvidovali fungující zařízení obecně prospěšného zájmu? Zrušení azylového domu pro bezdomovce je bezesporu mediálně méně zajímavé, než likvidace podobného zařízení pro matky s dětmi. Místostarosta Prahy 11, vynalézavý pan Maixner našel pohotovou odpověď, proč zrušit azylový dům. /n "Protože rada usoudila, že v situaci, kdy ve školním roce 2009-10 bude na Jižním Městě chybět více než 400 míst ve školkách je vznik nových prostor pro děti ve věku 3 – 6 let prioritou. V Donovalské ulici, kde dosud působilo občanské sdružení provozující azylový dům tak vzniknou tři nová oddělení školky s celkovou kapacitou 94 míst, což ve svém důsledku znamená, že 94 maminek se bude moci vrátit do svých zaměstnání a přispět tak do, často napjatého, rodinného rozpočtu." /n

Tomu se říká vytloukat klín klínem. Ředitelka Občanského poradenského centra Jižní Město, iniciátorka a jedna ze zakladatelek OS Společnou cestou, paní Milena Svobodová, nepochybuje o prospěšnosti zřízení školky. Sdružení na potřebnost školky poukazovalo dávno a paní ředitelka uvažovala o jejím zřízení v jedné části azylového komplexu. Výpověď z nájmu přišla dřív než nabízené možnosti řešení. Usnesení radních schválilo ukončení nájmu, uložilo povinnost zaslat výpověď a celou záležitost na vědomí dalo pouze majetkoprávnímu odboru. Sdružení se o výpovědi dovědělo z webových stránek magistrátu a s paní ředitelkou nikdo o výpovědi nejednal. Asi patří do kategorie bezdomovců. /n/n Mladí lidé s malými dětmi určitě otevření nové školky přivítají. Radní pan Maixner slibuje přijetí 94 dětí. Z jeho slov vyplývá, že zaměstnaná maminka a dva platy v rodině jsou zárukou dobře fungující rodiny. Dokonce mluví o sociální prevenci. Do rodin přibude druhý plat a "finanční otázka je velmi důležitá". Lidskost počká. Je však záhadou, jak chce radnice bombasticky úspěšně pokračovat v sociální práci, kterou tiše a efektivně provozuje Sdružení už dvanáctý rok. Pan radní Maixner slibuje stylem chytré horákyně: vlk se má nažrat, koza zachovat, tedy voliči i sociální práce. Ale těm druhým se musí holt vzít ten barák, že ano. Paradoxem zůstává, že klientky do zrušeného azylového domu posílá právě magistrátní odbor sociální péče. A na občanskou poradnu se celkově obracejí právě lidé, kteří jsou v zásadní tísni a často se už nemohou domluvit s úřednicemi a úředníky magistrátu. Pravda pravdoucí, ti už většinou nevolí ODS. Ale jejich situaci poznal na vlastní kůži každý, kdo byl byť jen na krátkou dobu nezaměstnaný, a musel komunikovat s úřady. /n/n

Jeden azylový dům na Praze 11 je prodán soukromému majiteli a zanikne do konce roku 2008. Druhý objekt sociálních služeb, který má skončit provoz ke 28. únoru 2009, zvedne náladu každému makléři. Objekt je pěkně rekonstruovaný, nová fasáda, citlivě vyřešená nástavba, několik bytečků, hezká zahrada, příjemné prostředí. Nezoufejme soudruzi, baby-boom a s ním spojená potřeba mateřských škol je časově omezená. Podle některých demografických prognóz bude počet dětí v mateřinkách růst ještě v následujících pěti letech, pak by mohl zvolna klesat. Proč radnice řeší nedostatek míst ve školkách tak, že zabere krásnou novou budovu a v ní osvědčený azylový dům a fungující služby? A co si počne s kostelem, který je s celým komplexem svázán jak duchovně, tak i lokálně? Skončí osamělé matky s dětmi jako Betlémská rodina? Zakladatelka OP Společnou cestou Milena Svobodová říká: "Jsme občanské sdružení; velmi bych si přála, aby občanské iniciativy nebyly ničeny nezodpovědným politickým přístupem." K tomu není co dodávat. Jan Keller na závěr své Předmluvy k publikaci Přelet nad hypermarketovým hnízdem píše: /n "Lidé se mohou organizovat, i když jim přitom budou házeny pod nohy někdy klacky, někdy celé nezákonně porážené stromy. Mohou se každodenně rozhodovat, zda se zachovají jako občané, anebo se budou raději poohlížet jen po co největším nákupním vozíku..." /n Téma, k němuž se známý sociolog vyjadřuje, je jiné. Princip občanské iniciativy je však stejný - nedělitelný.