Mikro-drone technologie se dostala do stádia prověřování strategických schopnosti. Během testu vypustily tři F/A-18 Super Hornet více než 100 drobných letounů, které se pak spojily do společné formace a navzájem spolu koordinovaly celý let ve formaci.

Protože každý Perdix komunikuje a spolupracuje s každým dalším perdixem, roj nemá vůdce a lze elegantně přizpůsobit drony pro připojení nebo odpojení od hejna.



Nejsou to předem naprogramovaní sólisté, ale „je to kolektivní organismus, sdílejí jeden distribuovaný mozek pro rozhodování a přizpůsobování se navzájem jako roje v přírodě," uvedl ředitel programu SCO William Roper.

  • Propellers(vrtule): 66 mm
  • Body (trup): 165 mm
  • Wing span (rozpětí): 300 mm
  • Weight (váha): 290 g
  • Endurance (dolet): >20 min
  • Air speed (rychlost): >75-110 km/h


Mini-drony jsou postradatelné - nízko letící potvory zhruba o velikosti kosa černého. Nabízí netušené možnosti, daleko nad rámec těch, které mají větší bezpilotní letouny, jako je Predator nebo Global Hawk. Mohou být použity k překonání nepřátelské obrany, protože disponují velkým počtem i rychlosti a je mnohem těžší je sledovat. Video vám o vývoji létajicích zabijáků dá mnohem lepší představu.


První stroj, který vyvinuli na MIT v roce 2013, byl průběžně aktualizován a testován i v Pentagonu. V současné době mají Perdix rozpětí 30 cm, vydrží létat zhruba 20 minut při rychlosti 75-110 km/h. Pentagon pracuje na nové generaci designu s pokročilejšími autonomními funkcemi. Tento stroj není osamocen a má už zcela jistě spoustu variant.


Zdroje:
Project Perdix
The Strategic Capabilities Office
Hundreds of miniature versions of them can work together


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!