Seriál o českém neofašismu začal příkladem anonymního plakátu, jenž ilustroval lidskou a politickou bídou v kraji Ústí nad Labem. Zde zcela logicky a nutně vznikl český neofašismus. Druhý díl popsal situaci na sídlišti Janov, kde se dělničtí pánové v kravatách asi dostanou k politické moci, poprvé v poválečných dějinách. V Litvínově navíc využili krize a odvolali nepohodlného starostu, který zablokoval některé podvody městské rady odpovědné za zničení Janova. Nebudeme se zabývat neúspěšným pokusem ministra Langera, jenž se vnitráckými způsoby snažil ovlivnit Nejvyšší správní soud, aby Dělnickou stranu zakázal. Podstata jeho argumentace spočívala v tom, že on, ministr, si to přeje, a proto mu zajisté bude učiněno po vůli. Zůstaňme u podstatného: neofašismus ukazuje na degeneraci politického systému opřeného o shnilé strany. Bude těžit z hospodářské krize, a již nyní těží ze vzteku a zoufalství bezmocných lidí, viz situaci v oposmluvním Litvínově. Navíc představuje idealistickou alternativu pro mladé lidi vstupující do politiky. Vezměme krédo Dělnické strany, které každý člen stvrzuje podpisem při přebírání průkazky.
- Hlásím se k národnímu socialismu.
- Odmítám současný kapitalismus a předešlý komunismus. - Věřím v kulturní revoluci, v definitivní odklon od materialismu a návrat k tradičním hodnotám. - Národně socialistická revoluce vychází z mého srdce, nezatíženého materialismem.
- Jako člen Dělnické mládeže budu pracovat pro změnu myšlení lidí.Voličská základna neofašismu logicky a nutně vzniká v kraji, kde trvalá oposmlouva degenerovala zastupitelskou demokracii na boj o koryta pro vyvolené papaláše. Již v prvním díle jsem psal o tajemné postavě jménem Velrybář, která si nakupovala hlasy pro své zvolení. A co partajní kontrola? Kdo stál za podezřelým náborem dělníků a studentů do ODS v Ústeckém kraji těsně před kongresem? Jenže kontroloři nemohli přinést žádná odhalení. Na motivace nově příchozích členů či na to, kdo jim za vstup do strany zaplatil a proč, se totiž neptali. Kdo se moc ptá, moc se dozví. Osmičlenná komise se soustředila pouze na formality, jako jsou správně vyplněné přihlášky či zaplacené členské příspěvky. Tolik ke kraji, kde zítra již znamená včera. Doložený příklad nákupu jedné vysoké stranické funkce ukazuje základní faktum českého politikaření. Počtem nepatrné strany mají stálou důvěru zhruba 15 procent obyvatelstva. Dohromady je v nich několik desítek tisíc členů, viz oficiální statistiky stran. A v těchto partajích si lze za milión či méně pořídit vysokou či dokonce nejvyšší funkci ve straně. A jeden podnikavý muž usoudil, že by mu mohla patřit celá strana kompletně, aby se nepříjemné nákupy hlasů nemusely opakovat. A jsme u Bursíkova systému převodů a pák, navrženého podle nesmrtelného Gruzínce. Bursík provedl na stranickém sjezdu v Teplicích přímo ukázkové převzetí moci, kdy se zmocnil přes nastrčené osoby všech klíčových orgánů ve straně. Ani Stalin nepostupoval jinak. Vykulení soudruzi si stěžovali na jeho metody, až bylo po všem jako Trockij. Podívejte se na vynikající rozhovor Martina Čáslavky, který nemohl říci na kameru, jak se vlastně Bursík dostal k moci. Všeho schopný politik převzal soukmenovcům partaj tak šikovně, že mu nelze nic dokázat. Hlavy řeže vždycky panovník, proto hned vyloučil neposlušné členy, včetně vlastních poslankyň a bývalé ministryně. Pak je třeba pouze arogantně umlčet novináře a jejich nepříjemné otázky, či bezostyšně překrucovat fakta jako jeho přítelkyně. Zatímco v jiných partajích si pořizují za finance pouze jednotlivé hlasy či místní organizace, Bursík si teplickým sjezdem na sebe převedl celou partaj. Až po úplné porážce a vyloučení ze strany poslankyně Zubová otevřeně vypočítává, které partajní koně má Bursík na své výplatní pásce. Podobně jako Džugašvili tím vytvořil stranu nového typu. Bývalé dva puče zelených z let předešlých pouze přesvědčovaly existující členy, aby volili tu či onu frakci. Viz tento výborný článek o minulosti zelených (Pavel Pečínka). Nebo si můžete přečíst rozhovor na našem webu s bývalým manažerem Zelených za Liberecký kraj (Miloslav Lomič). Pro historiky strany a pro hořký úsměv ostatních dodávám prohlášení, na jehož základě rezignoval Ondřej Liška (nyní ministr školství) z předsednictva zelených v roce 2004. Ten špatný nedemokratický muž tehdy byl Patočka a ne Bursík. Pokud to Liška čte po sobě dnes, měl by se stydět. Třetí převrat totiž ukazuje něco podstatně jiného, nebezpečnějšího. Martin Bursík programově buduje stranu nového typu, která v souvislosti se vznikem českého neofašismu stojí za rozbor. Nejde jen o nějaký pragmatismus vůči zeleným idealistům. Shnilí Zelení mají následující rysy.
1. Představují homogenní partaj na způsob tajného spolku
Hlasuje se v ní jednotně, stranu řídí předseda osobně, dá se to zvládnout a Bursík je pilný muž. Výstupy do médií se připravují stylem divadelní zkoušky, odlišné názory se netýkají podstatných věcí a na veřejnosti je smí pronášet pouze naprosto spolehliví členové. Na podobném principu funguje každý mafiánský spolek, který potřebuje před veřejností skrýt své skutečné zájmy.
2. Zaměřenou na jednorázové získání a dlouhodobé udržení moci
Viz inscenovaný sjezd v Teplicích, kde Bursík dokonal svůj převrat, který začal roku 2004 jakž takž demokraticky v disidentské Otevřené platformě s oběžníkem (Zpravodaj OP), vlastním webem Platformy (www.otevreni.cz) a pochopitelně i zcela kritickými články na adresu Beránkova vedení. Ale to se může jen jednou, než se ti správní lidé dostanou k moci. Současné snahy stranických kritiků Demokratické výzvy označuje za zradu a podkopání své vedoucí úlohy. Straníci nového typu seskupení kolem Bursíka se o moc s nikým dělit nebudou a odmítají každý „rozbroj“ ve straně, a to jménem „rozhořčené“ většiny. Normalizace jako vyšitá.
3. Kterou lze výhodně zpeněžit
Tanec kolem stamiliardové zakázky narychlo vypsané Kalouskem za ministerstvo financí ukazuje, o co vlastně novým nazelenalým bosům jde. Ministerstva slouží jako dojná kráva pro věrné členy partaje, kteří plní důležité úkoly. V citovaném případě jde o úkol přímo sebezáchovný: musí se udržet současná koalice tak dlouho, dokud to jen jde. Viz například nějaký Miloslav Málek, bývalý pracovník 10. odboru II. kontrarozvědné správy StB. Podle Bursíka prý tento operativec nebyl nasazen na Zubovou, ale zato dělal zcela určitě „řadového úředníka“ u Bursíka a měl na starosti čerpání evropských fondů. Takových lidí by se jistě našlo víc. Například na Liberecku se přesně ví, kdo z Bursíkových lidí (bytem v Praze) zakládal pochybné základní organizace v jejich kraji. Vedení kraje se těmto vším v kožichu bránilo tím, že tyto kandidáty vyřadilo z volitelných míst kandidátky. Načež bylo zcela prostě zrušeno z Prahy. Viz tento zápis republikové rady zelených osobně řízené Bursíkem, bod „Různé“. Opakované hlasování ve stylu „6 W22; 0 W22; 0“ nenechává nikoho na pochybách o řízném pořádku, který s novým šéfem přišel. Vedení volebně nejúspěšnějšího kraje strany bylo zrušeno za pár minut a krajský předseda Jan Korytář (u Ochránců Jizerských hor od roku 1994, pak u zelených) byl odvolán funkce společně s několika dalšími nepřáteli strany a společnosti. Ekologické hnutí a nový styl politiky, které v tomto kraji trpělivě budovali deset let, bylo úředně zničeno za deset minut.
4. Aby se získaly hlasy občanů, kteří se v politice neorientují
Úřední likvidace takových členů strany jako Jan Korytář kontrastuje se jmenováním „podnikatele“ Michaela Kocába do ministerské funkce za vyhozenou Džamilu Stehlíkovou. Kocáb nikdy nebyl ve Straně zelených, přesto neúspěšně kandidoval za zelené do senátních voleb v Praze. V mém volebním obvodu úspěšně ubíral hlasy nezávislému senátorovi Mejstříkovi, jehož podporoval alternativní proud zelených. Šikovný tah Bursíkovi vyšel, bývalý vůdce studentů z roku 1989 nebyl podruhé zvolen. Hlavně, že to vyšlo alespoň kandidátovi ODS. Kocábovu kauzu jsme komentovali již dříve, kvůli vytunelování fondu Trend. Kocáb potřebuje kontakty na nejvyšších místech. Z kauzy vytunelovaní Trendu (vyčíslená škoda půl miliardy) byl sice osvobozen v hodině dvanácté, ale pokračuje trestní stíhání bývalých manažerů (kauza Hálek a spol.). Ti od Kocába (zakladatel fondu) a Kratochvíla (místopředseda) převzali již vykradený krám a nyní mají jít do basy. Třeba si něco nepříjemného vzpomenou, pak se ministerské kontakty mohou hodit. Netunelář Michael Kocáb představuje ideálního ministra strany nového typu: dostatečně známý, nezelený, zatím netrestaný, nezatížený zbytečnými skrupulemi, o chudé se stará již od dětství. Nemá daleko od populistických kandidátů staronového typu, viz 30. léta v Německu.
5. Čímž se zajistí pětiprocentní jazýček na vahách české politiky
Tady se kruh uzavírá. Při rovnováze dvou stran, úpadku lidovců a chronickém podrazáctví komunistů bude o prosazování důležitých zákonů rozhodovat okamžitý spojenec, který jednou zaskočí za toho a podruhé za onoho. Pokud Bursíkova mašina na moc a peníze zvítězí, pak u nás vznikne strana ovládaná několika jednotlivci, kteří si dělají politiku pouze k vlastnímu prospěchu. Ten si zajistí především, zbytek drobků rozdělí mezi své příznivce, kteří za ně obstarají „demokratický“ provoz ve straně. Lidé na mediálně zajímavých postech jako Kocáb budou v mezičase dělat veřejný showbyznys, média budou mít stále o čem mluvit. Kdopak by si všiml, že vlastně žádná strana neexistuje, jen klika placených funkcionářů a brigádně zaměstnaných přicmrndávačů? A to všechno lze u nás v posledních časech zvládnout za cenu jednoho stranického převratu. Neoficiální zprávy tvrdí, že se brigádníkům na teplickém sjezdu platila stovka za hodinu, aby zůstali v sále a hlasovali. Opít se mohli až po provedené práci.
6. A s takto získaným politickým kapitálem se bude kupčit na všechny strany
Z hlediska vznikajícího českého neofašismu představuje Bursíkův politický management zásadní krach partajní politiky. Zelení jsou počtem nepatrná strana, z níž slušní lidé odešli nebo jsou postupně vyhazováni. Strana pod Bursíkem dokonce nabízela bezpečný přístav i bývalým členům StB, kteří to oficiálně nepřiznali, jako Jaroslav Janda. Nová partaj totiž potřebuje lidi bez skrupulí. Díky své vládní činnosti, lobbismu, oficiálním příspěvkům na politickou činnost atd. má dostatek peněz na zakládání nových buněk a organizací. Recyklace partaje nového českého typu může jít donekonečna, protože politický vliv používá především pro zpeněžení. Pokud podobných inovací v české politice bude více, pak má neofašismus zajištěn trvalý příliv voličů. Česká volba bude fatální: buď „idealismus“ neofašistů nebo prostituce politiky za vliv a peníze. A navíc se nabízí nevyhnutelná otázka: Nepředstavuje existence plně prodejné strany, řízené několika jednotlivci bez jakýchkoliv zábran, bezpečnostní riziko státu?