Čtenáři mé generace ví, o kom mluvím. Hrdina románu takto formuluje vysněnou odpověď na hypotetickou otázku o jeho odhodlanosti a schopnosti být protektorem mladé dívky. Autor dává nahlédnout hrdinova nitra a nechá mne mumlat potichu „I like the way you think“ („tvůj způsob myšlení se mi líbí“), což je výraz, který jsem slyšel mnoho let později, od průvodce australským vnitrozemím, když jsme spolu vařili klokaní boloňské špagety pro dalších 10 pasažérů minibusu. Nevím, k čemu se to tehdy vztahovalo, k vaření špaget těžko. Ale ta fráze se ve mně zahnízdila. Od té doby se mi zdálo, že lehčí komunikace je s lidmi, kteří mají podobný způsob myšlení. U humoru jsou příznaky snad nejviditelnější. U našeho hrdiny je to vymýšlení těžko představitelného nebezpečí v bezpečném světě střední třídy a bezpečném prostředí českých luhů a hájů. A hledání způsobu, jak se s nebezpečím vyrovnat.

Ale tak jako hrdina románu, který není schopen nejen být protektorem, ale je přinucen sám přijmout pomoc mladé dívky, tak i my nejsme schopni být protektory svých bližních. Jsme bezmocní ve střetu s tajnými policiemi, jejich absolutní vládou, bezmocní zastavit zbrojení a zabránit válkám a genocidám. Od výbuchu první atomové bomby jsme si vědomi, že nemůžeme ochránit naše nejbližší, ani kdybychom položili svoje životy, a dokonce ani kdybychom získali všechno zlato světa. Proto tak lpíme na selankovitých pořadech z jakoby nevinné minulosti, na seriálech o vrazích, abychom nemuseli myslet na skutečné vrahy. Necháme se zaplavovat rudými skvrnami krve na obrazovce, abychom neviděli krvavé stopy zanechávané naším reálným životem. Tolerujeme násilí, skrýváme před ním hlavu do písku, přitom je to nástroj impotentů, říká mimo jiné Slavoj Žižek:


A já si dávám otázku. Co udělám, až se bude rokovat o rozmístění atomových zbraní v České republice. Budu ochoten jít znovu do střetu se státem? Co udělám, abych mohl říci, jak říká jiný klasik, "A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí“? Nevím, jestli to rozlousknu. Ale zdá se být jisté, že samotný nezmůžu opravdu nic.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!