Jak víme, tak v posledních dnech proběhla schůzka představitelů G7 v lázních Biarritz ve Francii. Tomu předcházela schůzka francouzského prezidenta Macrona s ruským prezidentem Putinem v letním sídle prezidenta Macrona, a to na Macronovu žádost a pozvání. Tato schůzka byla nepochybně pojata ze strany Emmanuela Macrona jako předkolo následného jednání G7 ve francouzském Biarritzu. Toto jednání G7 samo o sobě kromě rozporů žádné výsledky nepřineslo. Nedošlo ani ke shodě jeho účastníků ohledně opětovného přizvání Ruské federace do tohoto seskupení, které navrhl v průběhu summitu prezident Macron, podpořil prezident Trump a italský premiér Conti. Japonský premiér Abe byl neutrální, ostatní byli proti.

O to zajímavější je ale vystoupení prezidenta Macrona před francouzskými velvyslanci následujícího dne. Podívejme se nyní v krátkosti na to, jak jsou výsledky jednání v Biarritzu a následné vystoupení prezidenta Macrona vnímány ve světě a zda a jak jsou reflektovány i v ČR.

Nejprve ale k otázce případného znovuzapojení Ruské federace do činnosti G7:

  • Ruská federace z původního G 8 sama neodešla, její další neúčast na činnosti tohoto seskupení byla vyvolána odřeknutím účasti ostatních členských zemí na původně plánovaném jednání tohoto seskupení v Soči v roce 2014 (údajně kvůli tzv. anexi Krymu a Ukrajině, kde ale Rusko přímým účastníkem konfliktu není). Na další jednání tohoto seskupení pak již Ruská federace nedostávala pozvánky. Z G8 se tak stala G7.
  • Od té doby došlo ve světě k mnohým změnám, zbývající země (teď již jen) G7 začaly mít ekonomické problémy a s růstem ekonomik zejména Číny a Indie již země G7 zdaleka nepatří mezi nejrozvinutější země světa.
  • Tyto skutečnosti reflektoval před jistou dobou i prezident Putin, když oznámil, že Západ postupně upadá, že budoucnost je naopak na Východě, takže zabývat se spolkem postupně upadajících zemí nemá valný význam.
  • Členské země G7 se zatím nedohodly, zda Ruskou federaci opět přizvat ke spolupráci v rámci tohoto seskupení, aniž by vzaly v potaz to, zda o to Ruská federace vůbec stojí. Názor Ruska je přitom takový, že vše podstatné lze řešit na summitech G20, kde je reprezentativnější zastoupení z hlediska ekonomické síly jednotlivých zemí světa.
  • Ten, kdo o to stojí, je prezident Trump, a to ze zcela jiných důvodů. Situace je totiž taková, že na Západě prosazovaný model liberalismu se vyčerpal, aniž by se osvědčil. Západ slábne, Východ roste na síle. Na světě je mnoho vážných problémů a konfliktů, přičemž je zřejmé, že závažné problémy světa dnes nelze řešit bez Ruské federace
  • To, jak se budou záležitosti kolem případného návratu Ruské federace do G7 dále vyvíjet, bude zřejmě závislé od toho, zda prezident Trump přijme pozvání Vladimíra Putina k oslavě vítězství ve 2. světové válce v roce 2020. To bude v mnohém pro další vývoj určující.
  • Ddalší členské země G7 s výjimkou Itálie (a nyní zřejmě i Francie) jsou postiženy schizofrenií způsobenou neustálými sankcemi vůči Rusku nařizovanými ostatním zemím ze strany USA. A to do té míry, že jsou v současnosti proti obnovení G8 za účasti Ruska.


Z posledních vyjádření a činů Ruské federace lze předpokládat, že další vývoj celé věci (a rozhodnutí Ruska) bude záležet na reakci západních členů G7 především v těchto otázkách:

  1. Pozvání prezidenta Trumpa Vladimírem Putinem na oslavy vítězství ve 2. světové válce v roce 2020 do Moskvy.
  2. Vinou západních členů neuskutečněné jednání G8 ještě za účasti Ruska v roce 2014 se mělo konat v Soči. Lze tedy logicky předpokládat, že případné další jednání této skupiny na platformě G8 by se mělo konat právě tam (nikoliv tedy v USA).


Podstatné je, že iniciativa ohledně znovuzapojení Ruské federace do členství v G7 (a tedy na opětovné rozšíření na G8) pochází od prezidenta Trumpa, ačkoliv návrh oficiálně přednesl na právě skončeném summitu G7 v Biarritzu prezident Macron. Nešlo tedy o iniciativu a zájem z ruské strany, kde nadále platí její uvedené výhrady, takže Ruská federace nemá kam spěchat a již vůbec ne za dosud panujících představ některých členských zemí tohoto seskupení, že opětovný vstup RF do této organizace bude podmíněn nějakými ústupky ze strany RF na Ukrajině či Krymu.

V tomto bodě to vypadalo, že na summitu k žádným velkým změnám oproti dosavadnímu stavu nedošlo, kdyby ovšem následující den po summitu G7 nevystoupil prezident Macron s projevem, o němž informuje následující výtah z článku na Protiproudu (ale i jinde) z 28. srpna 2019:

Aktuální zpráva z Macronovy Francie

(výtah z článku na Protiproudu z 28.8.2019)

Neuplynul ani den od summitu G7 a francouzský prezident Macron vystoupil před francouzskými velvyslanci s projevem, který je možné nazvat překvapivým až přelomovým. Význam jeho řeči lze shrnout do pěti bodů:
Západní dominance ve světě se chýlí ke konci.
Partnerství s Moskvou je nezbytné pro novou architekturu důvěry a bezpečnosti v Evropě.
Nelze vytlačit Rusko z Evropy a dovolit USA, aby ji proměnily v divadlo strategické konfrontace s Ruskem.
Je nutné vypracovat společnou strategii s Ruskem v oblasti kosmu a kybernetické bezpečnosti.
Obrození samotné evropské civilizace je nemožné bez hlubokého přehodnocení vazeb s Ruskem.
Takový obrat postoje za jediný den je možný pouze u politika, který nemá vlastní názor a je pouhou loutkou francouzské elity. A ta si zjevně uvědomuje, že pokud se má Evropa zachovat jako mocenský pól v rozpadajícím se světovém pořádku, nezbývá jí nic jiného, než se spojit s vojensky silným partnerem, jakým Rusko určitě je. Dřív, než ji Trump předběhne. A to tím spíše, že USA se rozhodly jít svojí vlastní cestou a opírat se o ně v rámci NATO se jeví nadále jako neperspektivní.
Ukazuje se, že Trumpova nesmlouvavost na summitu G7 přinesla nečekané plody: 
Francie musí hluboce přehodnotit a vybudovat nové vztahy s Ruskem, uvedl ve svém projevu prezident Macron, který se kál za politiku Evropy posledního desetiletí vůči Rusku. „Nacházíme se v Evropě. Pokud nevybudujeme nové vztahy s Ruskem, budeme zaostávat napětím, vleklým konfliktem a následky studené války. Musíme hluboce přehodnotit naše vztahy a znovu je vybudovat. Je nutné každý den dělat kroky v tomto směru.
Tak uvidíme, k jakému prozření, navzdory Trumpovi, dospějí další evropští lídři, a to především v Německu. České politické a mocenské garnitury jsou pod značným vlivem USA, tak jim patrně bude trvat ještě hodně dlouho, než při své servilnosti převléknou kabát.

Co vše tedy avizuje výsledek jednání G7 v Biarritzu a zejména následný projev E. Macrona?


Tato informace má dvě oblasti dopadu, a to oblast mezinárodní a oblast vnitrostátní.

Oblast mezinárodní je na samostatný komentář, spokojme se proto v tuto chvíli jen s konstatováním, že mezi členskými zeměmi G7 existují a dále sílí značné rozpory v názorech na řešení závažných problémů ve světě, pokud ovšem přísluší právě tomuto seskupení je vůbec řešit, přičemž samy země G7 ho nejsou schopné řešit, Ruská federace do tohoto spolku zpátky nespěchá a Čína ani Indie jeho členy nejsou. To je i důvod, proč prezident Trump inicioval návrat RF do G7. Ve světě se kromě toho kupí i problémy ekonomického a obchodní rázu, které si vyžádají celkovou přestavbu (změnu) celého systému, což předpokládá jak zásadní změny v systému světových financí, tak i přebudování celého systému mezinárodních smluv, a to jak politických, tak i bezpečnostních a obchodních. Dojde nepochybně i k některým změnám na mapě světa.

Jak shodně konstatovali na závěr nedávného summitu G20 v Ósace prezidenti Putin, Trump a Si Tin-pching, liberalismus jako systém se přežil, aniž by splnil do něj vkládaná očekávání. Svět tedy musí hledat jiná řešení. Naléhavost tohoto úkolu je zvyšována do značné míry pouze „odloženou hospodářskou krizí“ z r. 2008, aniž ji vlády v době takto získaného času vyřešily. Navíc obrovským problémem je de facto krach USA a problémy dolaru jako světové rezervní měny, kterou drží ve svých devizových rezervách v té či oné míře s ohledem na předchozí podmínky MMF prakticky všechny země světa.

Nastává proto období přehodnocování stanovisek členů G7 v širším slova smyslu směrem ke spolupráci s Ruskou federací. V této souvislosti taková Ukrajina konečně pozná na vlastní kůži přísloví, že „panská láska po zajících skáče“.

Oblast vnitrostátní je v danou chvíli ještě důležitější, neboť občané ovlivnění dlouhodobou propagandou budou méně flexibilní či náchylní k náhlým politickým veletočům, které jsou zvyklí provádět jejich politici. A ti je budou dle potřeby provádět i za situace, když vědí, že občanům od samého počátku setrvale lhali. Budou se snažit hájit svoji beztrestnost a svá koryta, ač to vesměs bude v nadcházejícím období velmi obtížné.

Představitelé západoevropských zemí v G7 (kromě Itálie) mohou ovšem zamýšlet podmínit svůj souhlas s opětovným rozšířením G7 o Rusko výměnou za zrušení sankcí proti Rusku ze strany Trumpa. To by mohla být asi jediná cesta, jak si alespoň částečně zachovat svoji tvář vůči vlastním občanům a ekonomické sféře ve svých zemích. Všechny své prohřešky tím ale nesmyjí a problém narůstající islamizace svých zemí tím nevyřeší.

Pokusme se nyní na chvíli podívat na naši vnitrostátní politickou scénu. Tento vývoj byl (přinejmenším v české alternativě) avizován, přičemž alternativa byla kvůli tomu různými složkami stávající české administrativy, lehkoživkami z neziskovek a některými pornoherci označována za extrémisty šířící fake news apod. Ačkoliv i jinde probíhaly do jisté míry podobné informační procesy, je třeba konstatovat, že v mnohých otázkách byla a stále je alternativa v ČR dále ve srovnání s většinou zemí západní Evropy.

Dosavadní střety na naší tuzemské politické scéně se odehrávaly ve dvou rovinách, a to v rovině ideově-propagandistické jako souboj mezi dobrým Západem a zlým Východem s neustálým připomínáním našeho obsazení „Rusy“ v r. 1968, a to bez ohledu na nastalé změny na obou stranách v mezidobí, který zakrýval jiný souboj, a v rovině mocenské jako souboj mezi americkými neocony a světovými globalisty.

Tady již mnozí naši „politicky angažovaní občané“ (tzv. j/elita) začínali ztrácet na jistotě a orientaci, zejména pak poté, kdy došlo ze známých důvodů k rozchodu obou zmíněných mocenských skupin, z nichž ta první byla pouhým objektem řízení, zatímco ta druhá byla plnokrevným subjektem řízení světového dění. Tyto rozdíly naši „politicky angažovaní občané“ náležející (vědomky či nevědomky) do jednoho či druhého z obou uvedených táborů často nechápali a mnohdy dosud nechápou.

Nástup Trumpa do funkce amerického prezidenta a jím prováděná politika pak vyvolaly v myšlení mnohých z těchto „politicky angažovaných občanů“ (j/elit) naprostý chaos. Jediné vysvětlení, které pro to mají, je to, že „Trump je blázen“.

Nechápou tedy ani další děje a faktické rozložení sil ve světě. Oč méně chápou, o to více řvou při různých příležitostech na veřejných prostranstvích, aby předvedly svoji nevědomost. Je přitom nepochybně i u nás třeba mnohých změn, především ale změny systémové, o niž většina společnosti nemá stále ani nejmenší představy a většina stávajících politických subjektů u nás rovněž ne, o jejich zájmu o něco takového ani nemluvě. Totéž bohužel platí i o zmíněných křiklounech.

Jaké jsou tedy probíhající děje a faktické rozložení sil ve světě?

Lze je charakterizovat zhruba takto:

  • Souboj mezi americkými neocony (a jejich přisluhovači) a mezi světovými globalisty (a jejich přisluhovači v Bruselu a v členských zemích EU) lze od určité doby nazvat zjednodušeně bojem mezi USA a EU, kdy v obou případech jde o souboj nástrojů (objektů) téhož mocenského subjektu, z nichž jeden (američtí neoconi) má snahu v posledním období se osamostatnit, neboť Globální prediktor na ně kvůli jejich setrvale provozované politice Pax americana zanevřel. Neoconi nic jiného než tuto kořistnickou politiku bez ohledu na její následky jak v zahraničí, tak i doma totiž neumějí. V případě zásadních změn v zemi se stanou prakticky nezaměstnatelní. Bojují tedy v současnosti za svoji beztrestnost a další dobré živobytí. Tento souboj bývalých spojenců se projevuje ale jen postupně.
  • Novým globálním hráčem (zatím pod pláštíkem globalistů) se v posledních letech stává Čína, a to nejen v souvislosti s jejím ekonomickým a vojenským narůstáním, nýbrž i s prováděným přesunem sídla euro-atlantiické větve Globálního prediktora z Velké Británie právě do Číny.
  • Druhá větev Globálního prediktora sídlí stále (ještě) ve Vatikánu, její plánovaný přesun do Iránu nabývá na značném zpoždění z důvodu nepřipravenosti na straně Iránu plnit Globálním prediktorem naplánovanou úlohu. To je i důvod k částečnému přibrzdění organizované expanze migrantů do Evropy.
  1. Samostatným globálním hráčem je pak Ruská federace, která s ohledem na situaci na Zemi sice považuje globalizaci (jako prostředek k zavedení pořádku do vztahů na Zemi, způsobu čerpání a užívání zdrojů atd.) za proces objektivní, avšak způsob provádění globalizace za proces subjektivní. V tomto směru se zásadně rozchází s projektem a názory světových globalistů.
  • Zatímco světoví globalisté usilují o redukci obyvatelstva naší planety z cca 8 na jednu „zlatou miliardu“ a o důraz na technicistní vývoj, kdy roboti budou nahrazovat lidi, tak ruská varianta podporuje rozvoj člověka s tím, že stroje (roboti) mají pouze ulehčovat život lidí, nikoliv je ale nahrazovat.
  • Do těchto zápasů vstupuje razantně nový americký prezident Trump, který zahájil boj jak s americkými neocony (a s tamním deep state), tak do značné míry i s EU a s Čínou, tedy se světovými globalisty s cílem rozbourat stávající systém politických a obchodních vztahů ve světe vybudovaný globalisty. Trump má být současně tím představitelem, který provede USA plánovanou perestrojkou.

Jde tedy o hru na několika světových šachovnicích současně, přičemž hlavními globálními hráči hrajícími své simultánky jsou světoví globalisté, americký prezident a ruský prezident.

To, zda Čína na základě své historie a učení filosofa Konfucia se stane rovněž samostatným globálním hráčem či zda bude představovat jen nový nástroj světových globalistů (resp. Globálního prediktora) namísto amerických neoconů, ukáže praxe. Cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny a Ruska mají tudíž svůj zásadní význam, ačkoliv to problematiky absolutně neznalí „politicky angažovaní občané“ (j/elita) u nás nechápou.

Vývoj ve světě tak spěje tak k tomu, že Spojené státy přecházejí do stadia „perestrojky“ (podobně jak tomu bylo v bývalém SSSR), neboť bez zásadních změn nemohou dále fungovat. Průběh tohoto procesu se očekává v různé míře v násilné podobě podle toho, která varianta tohoto procesu v USA převládne. Vyloučen není ani rozpad USA, krom toho existují oprávněné obavy z nevratných přírodních katastrof na území USA. Každopádně role a vliv USA na světové dění se významně zmenší.

EU (jako nástroj globalistů na „perestrojku Evropy“ dle plánu světových globalistů má být transformována do jediné říše jako přestupní stanice do Evropského islámského chálifátu. Má být tedy islamizována. V této souvislosti lze předpokládat vypuknutí občanských válek v některých částech této říše (bývalých členských zemích EU).

Další mírový rozvoj světové populace se předpokládá na Východě, tam se stěhuje již delší dobu prakticky i veškerý pokrok vč. technologií ze Západu. A nejde zdaleka jen o Čínu. Tento proces je plánovitého, nikoliv náhodného charakteru, a to s plnou podporou Globálního prediktora.

Západ je předurčen pohromám všeho druhu a do jisté míry též zkáze, a to jak z titulu předpovídaných (plánovaných) občanských válek, tak i z hlediska realizace projektu Coudenhove-Kalergiho na vytvoření nové smíšené světle hnědé rasy s průměrným IQ 90. Ta mnoho nového zcela jistě nevymyslí. O kultuře platí totéž.

Dochází tak fakticky k „přepólování světa“, podobně jak je tomu u přepólování magnetického pole Země;
Ve hře je i případná realizace projektu Mezimoří za účasti ČR (a dále pak Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Srbska, Rakouska a možná i Bulharska). Ta by předpokládala předchozí odchod těchto zemí z EU, což by jim do značné míry umožnilo i obranu proti jejich islamizaci. V této podobě by šlo o americkou variantu tohoto projektu, nikoliv o variantu polskou (viz Pilsudský), která zahrnovala i Pobaltí, Bělorusko a Ukrajinu, to vše pod vedením Polska. Takto vytvořená zóna na bázi křesťansko-židovských základů by měla šanci zachovat podobu křesťanské mini Evropy.

V takovém případě však hrozí nebezpečí militarizace uvedených zemí ze strany USA či přesněji amerických neoconů, kteří raději půjdou do agrese proti Rusku, než aby uznali svoji porážku a odešli do ústraní. Tak jako v minulosti by opět válčili na cizím území a na válce znovu bohatli. To jsou jejich představy. Toto je současně i značné nebezpečí pro Evropu. Přínosný pro dotčené země by tento projekt byl za situace, kdy v těchto zemích nebudou zřízeny americké základny, které svojí existencí vystaví v případě zahájení války s Ruskem dotčené země smrtelnému nebezpečí odvetného jaderného úderu ze strany Ruska. To bude jedna z nejproblematičtějších věcí, neboť základny USA v Rumunsku a zčásti i v Polsku již existují.

V těchto souvislostech je třeba posuzovat i výše uvedený projev francouzského prezidenta. Shrnutí oněch pěti bodů z projevu E. Macrona je dostatečně vypovídající o situaci ve světě, o nadcházejícím místě a roli Západu ve světě, jakož i o našich možnostech a perspektivách.

Postupné procitání Západu a přiznávání stavu, do kterého to (pro)západní politici včetně těch našich dovedli, a v němž se společně nacházíme, přichází pomalu a hlavně pozdě.

Související kocovina k nám proto ještě nedorazila, byť určité náznaky se začínají již objevovat. Bude těžká.
Na rozdíl od zemí západní Evropy máme ale stále ještě možnost alternativního řešení a tedy i volby. V případech zemí západní Evropy to procitání přichází zřejmě již pozdě…..

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodno-cena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!