Na začátku října roku 2021 byl papežem Františkem v Římě zahájen tzv. synodální proces.

  • Moto: Za církev synodální: společenství, spoluúčast a poslání.
  • Cíl: křesťané celého světa se budou společně zamýšlet nad danými tématy a budou společně formulovat vlastní zkušenosti, přání a očekávání. Mají možnost dát vzklíčit snům, probudit vize, přinést nové naděje, důvěru, navázat vztahy, učit se jedni od druhých a vytvořit tak pozitivní náhled, který bude „osvěcovat mysl, zahřívat srdce a rukám vrátí sílu“.

Úkol tedy nemalý, vzhledem k počtu křesťanů na pěti kontinentech, s naprosto různými zkušenostní, přáními a očekáváními....

V procesu reflexe vznikly malé skupinky v jednotlivých farnostech, které formulovaly vlastní témata. Ty pak předaly koordinátorům, a ti na tomto základě vypracovali „syntézy“, posléze postoupené z diecézí výše až do završení celého procesu zasedáním biskupské synody v říjnu 2023. Tématy byl např. podíl samotných křesťanů v rámci jednotlivých společenství, schopnost naslouchat druhým, osobní zapojení do slavení liturgie nebo úvaha nad tím, kdo vlastně v jednotlivých společenstvích v rámci hierarchie rozhoduje.

Biskupská synoda skutečně v Římě v říjnu 2023 proběhla a zúčastnilo se jí 380 delegátů z celého světa. Společně vytvořili pracovní dokument, viz ZDE. Je v něm sice reflektována spousta zajímavých témat, úvah a doporučení (postavení žen v církvi, klerikalismus, chudoba, migrace, sociální sítě a jejich dopad na mládež a mnoho dalších), ale za mne nic výrazně odlišného od toho, co jako křesťané obecně víme.

Co se dělo v rámci synodality celý další rok třeba v ČR mi není úplně jasné. Dívala jsem se na stránky různých biskupství a zdá se, že největší horlivci se nacházejí v plzeňské diecézi, kde bylo svoláno na konci října 2024 tzv. první generální shromáždění diecézní synody za účasti cca 100 zástupců jednotlivých farností plzeňského a karlovarského kraje. Vše k tomu naleznete ZDE. A zároveň proběhla i další biskupská synoda v Římě, jejíž výsledek naleznete ZDE. Na stránkách plzeňské diecéze se dozvíte, že synoda nekončí, ba naopak má tři etapy.

  • Letošní rok měl název KDE JSME? S mottem Mistře, kde bydlíš? (Jan 1,38) aneb reálná situace diecéze.
  • Rok 2025 se jmenuje KAM MÁME JÍT? S mottem Já jsem ta Cesta (Jan 14,6) aneb snaha formulovat dlouhodobé cíle.
  • Rok 2026 má název KUDY PǓJDEME? Motto je Následuj mě (Jan 21,19) aneb praktické kroky pro život a službu v diecézi v příštích 10ti letech.


Královéhradecké biskupství bylo také poměrně aktivní, jejich dokument je ZDE. Litoměřické biskupství vytvořilo také svou syntézu, najdete ji ZDE. Arcibiskupství pražské se na svých webových stránkách synodě věnovalo naposledy v květnu 2023, a sice modlitbou a mšemi, stejně jako biskupství českobudějovické. Dál jsem nepátrala. A opět: ti, co chodí pravidelně do kostela, v daných dokumentech nic nového ani objevného nenajdou.

Proč vůbec tento článek píšu? Sama jsem nejprve vůbec nechápala, k čemu bude celá tato akce dobrá. Chápala jsem papeže Františka, že se zajímá o své ovečky, ať jsou z kterékoli části světa a že to chce s nimi myslet dobře. Zároveň mi to přišlo celé jako neuskutečnitelný projekt s jen těžko definovaným závěrem.

Mám z minulosti osobní zkušenost s řeholnicemi, které k nám do našeho malého západočeského města přišly z Německa a z Indie. Všechny postupně opět odešly, protože zde nenašly prostor k realizaci. Bylo mi jich líto – nikdo je nechtěl ani třeba jako učitelky, jedna pak pracovala s romskou komunitou a jedna pečovala o seniory s Alzheimerem. Německá řeholnice nenašla práci vůbec a brzy odjela, dvě indické sestry tu vydržely několik let a dokonce se naučily docela dobře česky, dvě odjely po roce s tím, že je tu celkově hrozná zima.

Trápí nás nedostatek kněží, ale při počtu věřících si myslím, že jich ve skutečnosti je dostatek. V našem městě se dohromady na nedělní mše schází přibližně cca 200 věřících v pěti různých kostelech, (dva jsou mimo město, ale dojíždějí tam naši faráři), což je v průměru 40 věřících při jedné mši. A na to tu máme tři aktivní faráře a jednoho záložního seniorního. Trápí nás, z čeho budou kněží a pracovníci církve do budoucna placeni – asi bude nutné zavést církevní daň anebo se začít chovat tržně a vybírat poplatek za svatbu, pohřeb, křtiny apod. Prý to tak někde už mají. Chtěli bychom být více otevřeni ženám v církvi a jejich podílu na chodu farností.

Nicméně na letošní biskupské synodě v Římě byla např. otázka svěcení jáhenek odložena. Nemám představu, co z této synody, která stojí spoustu energie a času, vlastně vzejde. To, co trápí nás, je dle mého poměrně vzdáleno tomu, co trápí namátkou třeba obyvatele tolik sužovaného Libanonu, tak nám vzdálených Filipín, katolické Itálie nebo Zambie, kde chorobou AIDS nyní trpí téměř 70 % obyvatel.

Takže opět zbývá jenom naděje: naděje, že se papeži Františkovi podaří dovést synodu do konce, a že její výsledek bude přijatelný alespoň pro většinu věřících, tudíž jejich podíl na této akci nebyl úplně zbytečný. V roce 2025 by měl papež František vydat a podepsat tzv. Postsynodální exhortaci, která by měla zahrnovat témata, která byla letos vyjmuta a předána ke zkoumání speciálním skupinám. Je to např. již zmiňované jáhenské svěcení žen, biskupská služba včetně způsobu výběru bikupů nebo téma homosexuálních vztahů a svazků. Zatím se věřící za mne dělí na dvě skupiny: jedné je to celé úplně lhostejné a ta druhá, aktivnější, nicméně menšinová, je ráda, že má nějakou „smysluplnou“ činnost a že na setkáních je prostor pro dialog a nové zkušenosti.

Jak pravil jeden účastník plzeňského zasedání: Deset kilo švestek je třeba, aby vznikl litr slivovice. Bože, kéž bys i z mého srdce a z nás všech vydestiloval kapku něčeho, co bude chutnat.