Dostal jsem mailem zajímavý příspěvek k článku <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=696">Budování státu</a>, který zveřejňuji, protože má hlavu a patu.
Hezký večer Václave
Četl jsem Budování státu a porovnával se současnou situací na naší politické scéně a s vlastními zkušenostmi ze státních úřadů. Níže popisuji svůj pohled na to, za jakých podmínek mohou lidé něco změnit.
1. Každodenní život nás všech se nemění a neodehrává na komunální, ale na celostátní politické scéně (parlamentní). Komunální prostředí rozhoduje maximálně o investicích v daném regionu, na parlamentní úrovni se rozhoduje právě o oněch životně důležitých otázkách, které nás pálí. Těmi jsou daně, penzijní, zdravotní reforma, miliardové zakázky atd.
2. Aby mohli čestní a upřímní lidé (aktivisté) na celostátní úrovni něco změnit, musí se do ní z komunální úrovně propracovat.
3. Pokud půjdou cestou vstupu do jedné z již existujících stran, musel by jich být většinový počet, aby při hlasování měli váhu něco změnit a ovlivnit. Tato varianta je ale zcela bezpředmětná. Při zhruba 3 tisících hlasováních během jednoho parlamentního roku, má jeden čestný poslanec možnost hlasovat podle svého svědomí (je-li v rozporu s linií poslaneckého klubu dané strany) maximálně 3-4. Dané informace mám od jednoho ze třech odpadlíků ODS. Známe se osobně.
4. Pokud daný aktivista půjde do parlamentní politiky jako nezávislý, je to pouhé plýtvání časem a energií. Z celkového počtu poslaneckých hlasů je pouhým zrnkem, které nic neovlivní. Bude se tedy muset spojit s jinými nezávislými. I tak jich ale bude málo a navíc zde začíná cesta nutných kompromisů.
5. Daní aktivisté z komunální úrovně, kterým stačily k jejich zvolení prozatím jejich vlastní investice, budou-li se chtít dostat do poslanecké ligy jako nová politická strana, se svými skromnými prostředky nevystačí. Do parlamentu se dostane ta strana, o které se bude vědět. Ví se o těch stranách, které jsou vidět a k tomu je třeba velkého množství peněz. K tomu je třeba se spojit se sponzory. Většinou s podnikateli. A tady může začít problém s privatizací politických aktivit a politické scény jako takové. Může, ale nemusí. Vše se odvíjí od těchto podnikatelů, těch, kteří přisunou peníze. Na tom obecně není nic špatného a zpochybnitelného, pokud je to činnost transparentní a otevřená. A pokud daní podnikatelé nejsou ve své minulosti spojeni s čímkoliv, co může být napadeno a zpochybněno.
6. K tomu, aby takový strana upřímných a poctivých aktivistů na parlamentní úrovni uspěla, musí mít tedy kromě peněz ještě jednu podstatnou věc. Tvář. Někoho známého, akceptovatelného.
7. Touto cestou se vydaly Věci veřejné. Delší dobu působily na komunální úrovni. V pravý čas získaly peníze a známou tvář. Podnikatelská minulost sponzorů je však dohnala. A tím i sebelepší úmysly (pokud tam byly) vzaly za své. Nezbude z nich nic a za nějaký čas, za pár let skončí.
8. Ideologický základ hodnot nové strany, či hnutí jsou důležité a při jejich formulaci a hledání je asi nutné vycházet z postojů konkrétních a jednotlivých aktivistů. Ale bez jasně formulované strategie získání politického vlivu na několik let dopředu se tato hnutí vyčerpají a zaniknou, případně budou pouze přelévat svoji energii a nadšení od jednoho projektu k druhému, ale nic podstatného se nezmění.
Zhruba tedy je třeba vědět:
- čeho a proč chceme dosáhnout a změnit;
- jakým způsobem se dostaneme ke knoflíkům a pákám, které tyto změny umožní;
- kdo nám bude finančně pomáhat (nesmírně důležitá část je výběr sponzorů, křesťanských podnikatelů…);
- kdo bude tváří na cestě k těmto pákám.
Možná to zní příliš pragmaticky, machiavelisticky, ale dle mých zkušeností to takhle chodí. Jiná cesta myslím není. Rozdíl mezi stávajícími stranami, které těmito cestami také jdou a těmi poctivými aktivisty, kteří by šli ve stejných stopách je v jejich srdci, duši. V jejich poctivost, nepodplatitelnosti a opravdové touze pracovat pro lidi.