Pokud někdo tvrdí, že ví, co se v těchto dnech děje v Sýrii, je buď lhář, nebo jasnovidec. Jediné, co je víceméně zjevné, a co bylo zjevné dávno před tím, než to vzala na vědomí OSN, je skutečnost, že v Sýrii zuří občanská válka, ve které proti sobě stojí… a tady už se začínají obrysy aktuální situace v Sýrii ztrácet v dýmu požárů a mediální mlze.
Jedna strana jsou povstalci, ale kdo vlastně jsou, jaké mají cíle (kromě toho, že chtějí svrhnout vládu), kdo stojí za nimi, kdo jim dodává zbraně a kdo je financuje (drží se už příliš dlouho na to, aby se mohlo jednat o pouhé zbojníky) už příliš jasné není. A není ani jasné, proti komu vlastně stojí. Proti vládě? Proti prezidentu Asadovi? Proti alevitské vládnoucí menšině, z níž prezident pochází? Nebo proti sekulárnímu charakteru režimu? A proč je Západ tak nepokrytě na straně povstalců? V západních médiích jsou střety prezentovány jako národně-osvobozenecký boj utlačované demokratické (sic!) opozice proti brutálnímu tyranovi, jenže jednostrannost a barvotiskovost této interpretace je tak do očí bijící, že nutně vyvolává pochybnosti.
Nelze si nevšimnout, že informace povstalců jsou předkládány jako objektivní a ověřená fakta, zatímco vyjádření z vládních zdrojů jsou vždy zpochybněna dovětkem, že je nelze ověřit z nezávislých zdrojů, stejně jako nelze přehlédnou volbu slovníku, který je při referování o povstalcích laděn pozitivně, zatímco při zmínkách o prezidentu Asadovi a jemu věrných negativně, nebo pozoruhodnou změnu důležitosti, kterou zprávám ze Sýrie západní média přikládají, když o postupu povstalců informovala pravidelně a intenzivně, neskrývajíc přitom sympatie, zatímco v okamžiku, kdy se vývoj otočil a vláda povstalce zatlačila, se zprávy o Sýrii z našich médií téměř vytratily.
Přitom „disidentské“ zprávy, které o povstalcích přicházejí, v jejich prospěch příliš nesvědčí, ať již jsou to masakry civilního obyvatelstva, pro zvýšení propagandistického efektu podnikané v uniformách vládních vojáků, ničení civilní infrastruktury, hlavně rozvodů vody a elektřiny, či falšování zpráv a výroba „zpravodajství“ ze Sýrie v exteriérech v Jemenu a za jemenské peníze, o podezření, že jsou povstalci napojení na al-Kájdu a jejich cílem je zavedení islamistického vlády založené na právu šaría (těžko si představit, že by wahhábističtí Saúdové podporovali sekulární revoluci) ani nemluvě. Přesto je Západ nepokrytě na jejich straně. Otázka zni proč? Je za tím něco víc, než snaha připravit Rusy o jejich námořní základnu v syrském Tartu, což by mohla být protislužba, za kterou si povstalci podporu Západu koupili?
A proč Západ prezentuje občanskou válku v Sýrii jako boj dobra se zlem, jako boj za svobodu a demokracii proti tyranii? Je to jen taktický prvek, součást „boje o srdce a mysli“ svých vlastních občanů, nebo důsledek intelektuální impotence západních elit, které si vymyly mozek svojí vlastní propagandou a v jiných pojmech už ani přemýšlet neumějí, takže cokoliv, co podporuje Západ, označují automaticky za demokratické?
Mlhy nad Sýrií nepochybně skrývají něco hodně ošklivého, nicméně to něco nemusí být nutně přímo v Sýrii, která se dost možná stala jen hřištěm cizích zájmů. Jistého jako obvykle není nic, s výjimkou toho, že mainstreamová média jako obvykle s orientací příliš nepomohou, ale naopak mlhu ještě zahustí.
Zdroj: blog Tribun
Převzato z Outsidermedia