Současný program úspor vlády postihl řadu italských regionů. Itálie je na pokraji bankrotu a banky se vzájemně jistí proti italskému bailoutu. Prezident Hollande žádá Montiho, aby se italská vláda obrátila o pomoc na Brusel a využila záchranného deštníku. Situace v zemi je víc jak napjatá.
V Itálii se v současné době nachází 47 památek historického a kulturního dědictví zařazeného do programu UNESCO. 60 000 památek je v žalostném stavu a je ohroženo zřícením, poněvadž na jejich zakonzervování a opravy nejsou peníze. Aby se zabránilo jejich zničení, snaží se sehnat komunální politici finanční prostředky všemi způsoby. Jdou však zejména cestou prodeje velkoplošných reklam na historických stavbách a prodejem užívacího práva k památkám pro firemní účely. Tak se objevují na historických památkách nejenom reklamy na kosmetiku, ale nezřídka se objevují na fasádách kostelů dokonce i reklamy na spodní prádlo. Má-li někdo zájem získat exkluzívní smlouvu pro reklamní účely na Koloseu na 15 let, stačí 27 miliónů dolarů. Obrovský plakát na fasádě milánského dómu přinesl milánské radnici 187 000 dolarů. V Benátkách zakoupila skupina Benetton významný historický palác ze 17. století a plánuje v něm vybudovat nákupní centrum.
Restaurátorské práce na Koloseu v Římě měly začít v březnu t. r. Práce byly však zastaveny poté, co odpovědní pracovníci odhalili nepříjemnou skutečnost: totiž, že sponzoring, módního cara Diega della Valleho je vázán na další podmínky, obsažené ve smlouvě mezi Diegem della Valle a městem Řím. Zejména se jedná o dlouhodobé využití Kolosea pro výhradní propagaci módní značky Tod´s, jejímž je della Valle majitelem. Takže brzy lze očekávat zahalení fasády velkoplošnými fotografiemi luxusního kabelek za 20 tisíc a víc. Kdo na to má, uznejte!
V italské veřejnosti vzbudila tato politika vlnu nevole. Italové organizují protesty a sepisují žaloby, aby vývoj zvrátili. "Nám jde ale o to, abychom současnou strukturu zachovali, víme, že veřejnost vnímá tento trend negativně", brání se ředitelka odboru pro kulturní památky regionu Veneto Fausta Bressani v rozhovoru pro Washington Post. Loni v říjnu se před očima tisíců turistů zřítil kus zdi v Pompejích. Byl vlivem počasí silně podmáčen a prorostlý mechem. V jiných evropských zemích je tomu podobně. Ve Francii se budou v prostoru zámku ve Versailles stavět dva moderní hotely, píše Washington Post. A v Řecku nařídila vláda, aby turisté, kteří chtějí do Poseidónova chrámu v Delfách s fotoaparáty, kde focení bylo dřív zakázáno, platili za vstup a možnost focení podle počtu zde strávených minut.
Co k tomu dodat? Jsme zase u fungování peněz. Koloseum navštíví ročně přes 3 milióny návštěvníků. Přesto si nevydělá tolik, aby to stačilo na pokrytí nákladů na opravy a údržbu? Rostoucí náklady na obsluhu dluhu požírají i v italských regionech většinu příjmů. Úroky v cenách stavebních materiálů činí odhadem s odvoláním se na studie profesorky Margrit Kennedyové kolem 40%. Ceny stavebních prací jsou i za stagnující úrovně mezd ve stavebnictví proto stále dražší a stavebnictví vždy bylo a je i dnes indikátorem zdraví ekonomiky. Kdyby existovala v Itálii etická banka, jejímž cílem by bylo zachování kulturního dědictví Itálie, nikoliv produkce zisků prostřednictvím podvodů se základní úrokovou sazbou LIBOR nebo Euribor, spekulováním na finančních trzích a okrádáním střadatelů s cílem uspokojit požadavky nenažraných akcionářů bank, kteří do nich vložili 2-9 % vlastního kapitálu a přesto ožebračují zbytek světa, našlo by se nepochybně dost střadatelů, kteří by část svých úspor svěřili právě do takové banky. Takže dokud nebudou mít střadatelé právo ovlivňovat, pro jaké účely budou jejich úspory využívány, zda pro podporu zaměstnanosti ve své zemi, či financování rozvojových dlouhodobých programů, podporu lokálního zemědělství, nebo financování školství a výzkumu, bude těžké předat i kulturní dědictví naší civilizace dalším generacím.
A jsme zase u toho, o co dnes jde. O potřebě vytvoření nového finančního systému, o změně fungování peněz. O finančním systému, který nebude sloužit 1% lidí na zeměkouli a nebude přerozdělovat bohatství od nemajetné většiny k 1% bohatých, kteří už nevědí, co roupama. Když už své zisky nemají za co utratit, tak si kupují politiky a jejich prostřednictvím moc. Kluci od Goldman a Sachs, Monti a Draghi a další, si už svoje chrámy postavili. Viz Montiho „Euro je katedrálou Evropy“ a Draghiho prohlášení, že „Evropská centrální banka nemá důvěru ve státy, a proto bude nakupovat dluhopisy podniků přímo“. Jaké podniky měl na mysli, neřekl, zřejmě koncerny, které mají na trhu problémy. Zdá se, že Draghimu narostl v čele Evropské centrální banky pěkně hřebínek a vesele překračuje svými vyjádřeními své pravomoce.
Vytvoření evropské bankovní unie, pracující ve stejném režimu jako je ten dnešní, který by ještě urychlil nastolení otrokářského režimu v orwellovském duchu, se brání vehementně Němci. Monti jim za to odplácí: „Prý na Němce doplácejí Italové, protože si musí půjčovat draze za 7,44% na trzích (desetileté dluhopisy) a Němci pak z toho profitují a trhy jim půjčují podstatně levněji“. Pan Monti se rád vydává za konzervativního křesťana a bere si bez servítek do úst symboly křesťanství, zatímco na fasádách kostelů visí reklamy na šminky a spodní prádlo. Jedna německá čtenářka se už neudržela a porovnání eura a katedrály ji řádně namíchlo. A tak se ozvala: „Ne, pane Monti! Křesťanská kultura stavěla katedrály jako výraz pokory a touhy po dobru. Odrážela ctnosti, které měly představovat původní křesťanské myšlenky. Banksteři si ale postavili moderní chrámy, které mají katedrály napodobit. Katedrály zla, dluhů a zotročování lidstva bez hranic. Banksteři, kteří jsou daleko horší, než byla všechna církevní šlechta během své 2000leté historie. Proto je euro plodem zla, stejně jako je plodem zla tento finanční pyramidový kapitalismus, vyživovaný honbou za úrokem a úrokem z úroků. Vy, pane Monti, byste neměl brát křesťanské symboly do úst, neboť i na vás čeká odplata. Za zlo, jehož jste sám reprezentantem“.
Převzato z Umlaufovin